Články

Je to vlastně už docela dávno, celých osm let, kdy při plánování naší dovolené u dcery Šárky, trvale zabydlené na Novém Zélandu, padl od mladých návrh splout řeku Clarence na Jižním ostrově. Návrh lákavý, ale zároveň vzhledem k našemu věku (manžel Brunďa měl tehdy 79 roků, já o pár let méně) trochu budil obavy. Čekal by nás možná až týden po řece obtížnosti WW II–III a délky cca 200 km v údolí bez civilizace.

Vzniku vodního skautingu předchází dlouhá historie vodáctví jako takového. Vodní toky byly vždy využívány jako dopravní cesty, ať se v minulosti splouvalo na vydlabaných kmenech, vorech či prámech.

Minulý týden jsme se s Milanem a Katy loučili ve chvíli, kdy je začínala ohrožovat stoupající voda. Nejen o tom, jak to s povodní dopadlo, se dočtete v druhém dílu vyprávění.

Je tady pár nešťastníků, kteří propadají každou zimu depresím plynoucím z abstinence pádlování na divokých řekách. Tu nemůže žádný kanál, natož běžkařská stopa, vykompenzovat. Já sám jsem jedním z těchto pacientů. Každopádně nejsem zatím jedním z těch, co se s tím hodlají nebo musejí smířit.

Po delší době jsem se dočkali dalšího vydání vodáckého podcastu nazvaného Na Vodě.

Velká Úpa se vcelku běžně jezdí z Pece pod Sněžkou. Mnohem vzácnější je ale splutí jejího přítoku – Malé Úpy.

Je jaro a tento rok mne opět láká severská řeka, ale v horách kanadských severozápadních teritorií. Volám své kamarádce v Německu.

Dolnímu toku řeky Svratky se většina vodáků vyhýbá. Není divu, do latě srovnané koryto se táhne od Brna až k Židlochovicím. Pádlujete nekonečný volej a slunko pálí. Hodinu pozorujete jeden most. Nejdřív se přibližuje a pak vzdaluje. Kolem se rozprostírá rovina, placka s dědinami a malými listnatými lesíky. Tohle se jezdí jen pro další fajfku do vodáckého deníku.

Tradiční seakajakářská akce Zimní Slapy bývá každý rok něčím pamětihodná, podle čeho se pak připomíná. „To bylo ten rok, jak…“ Tak předloni to byla vyloženě jarní nálada, loni zase ledy, kterými jsme se probourali s velkou námahou jen do půlky trasy. Letošní ročník zas bude asi nejvíc pamětihodný hustou, ale fotogenickou mlhou.

Výživa má ve sportovní přípravě nesporný význam. Správně (racionálně) pojatá výživa pomáhá sportovci k rychlejší obnově sil po náročném fyzickém výkonu, zlepšení tělesné stavby (nárůst svalové hmoty) i tělesného složení (snížení procenta tělesného tuku). Prostřednictvím stravy lze také významně zvýšit sportovní výkon. V hektické době, kdy nemáme vždy přístup ke kvalitním potravinám a živinám, které by sportující organismus potřeboval, je naštěstí možné sáhnout po suplementech.