Když se podívám na fotky z prvních ročníků Devils Extreme Race, přijde mi, jako by to bylo předevčírem. Jenomže to tak není. Dost lidí, kteří na těch fotkách jsou, už na vodu nejezdí a z malého punkového závodu, který pořádali tři nejostřejší čeští kajakáři té doby, se vyklubal vodácký festival, kde závod hraje „pouze“ jednu z hlavních rolí, a na který se každoročně sjede přes 1 000 pádlerů z celého světa. No a tenhle vodácký svátek bude letos, kdy jeho termín připadá na 21.–23. 8., ještě významnější, protože se bude jednat o jubilejní 20. ročník. A taky o Mistrovství Evropy v Enduro závodě.
Přišlo mi jako dobrý nápad, abychom se při příležitosti kulatých narozenin pokusili dát dohromady historii Devils Extreme Race (Devils). Domluvil jsem se tedy s Mírou Kodadou, abychom se potkali, poklábosili a pokusili se vydolovat z jeho paměti co možná nejvíc vzpomínek. Spolu s námi poseděla ještě Mírova žena Pája, která je v posledních letech velmi důležitým článkem v pořádání celé akce. U začátků Devils ale nebyla.
Jak to celé začalo
Na úvod zkouším na Míru vyrukovat s otázkou, kdo byl historicky prvním vítězem Devils. Nezaváhá ani na vteřinu: „Honza Bubník“. Mimochodem, to je jeden z těch lidí, kteří už pověsili kajak na hřebík. Pak už jdeme na vzpomínání.
První ročníky závodu pořádali společně s Mírou ještě Jakub „Čůro“ Němec a Jirka „Kopeček“ Kopečný. Nápad na pořádání extrémního závodu na Čertových proudech pod Loučovicemi, tedy na jednom z nejnáročnějších vodáckých terénů u nás, které do té doby využívali k závodům pouze raftaři, vzešel z České národní asociace whitewater rodea (CNAWR), v jejímž čele tehdy stál Martin Bětík. Bylo to v době, kdy se v Česku začínaly pořádat extrémní závody třeba na Kamenici nebo Labi, a Čertovy proudy se tedy jasně nabízely jako další vhodný terén. Martin kluky oslovil a řekl jim, že oni by mohli být na pořádání takové akce ti praví, protože tehdy objížděli podobné závody po Evropě i ve světě a měli potřebné zkušenosti. Tedy ne zkušenosti s pořádáním závodů, ale zkušenosti z velkých akcí. Míra přiznává, že nápad na závodění na Čerťácích měl už dříve, ale bez impulsu od Martina by nejspíš k upořádání prvního ročníku jen tak nedošlo.
Inspirací byly triu zakladatelů závody Teva eXtreme Outdoor Games, které v tehdejší době v oblasti Val Sesia pořádal legendární italský kajakář Francesco Salvato a byl to v té době jeden z největších závodů tohoto druhu na světě. Míra pobaveně zmiňuje, že Francesco se přijel podívat na 17. ročník Devils a okomentoval to slovy: „větší masakr na vodě jsem v životě neviděl“.
První ročník Devils, pořádaný 6. a 7. září 2007, měl ale ke svému vzoru dost daleko. Náznaky tam sice byly, ale vznikal hodně, ale opravdu hodně punkovým způsobem. Pokud byste čekali, že se někdo domlouval se sjezdaři nebo raftaři, dost byste se pletli. Ostatně, do oficiálního harmonogramu závodů pod Lipnem se Devils dostaly až asi s pátým ročníkem. Do té doby v Loučovicích kluci prostě postavili obří rampu a začali vypouštět závodníky na trať. Závodilo se pouze na peřeji Papírna (či Loučovické kaskádě) a primární disciplínou byl kayakcross. Míra ještě jako hodně důležitou postavu stran pořádání Devils zmiňuje svého kamaráda Štěpána Rybína, který sice neměl nic společného s divokou vodou, ale hodně v začátcích pomohl s organizační částí závodu. Mírovými slovy: „snažil se tomu všemu dát alespoň nějaký řád, aby to nebyl jenom čistokrevný chaos“.
Hned od prvního ročníku byl součástí Devils i tzv. základní tábor na hřišti v Loučovicích. Míra vzpomíná na tehdejšího starostu Loučovic, který byl velmi vstřícný. Na hřišti byla možnost kempovat, aby se všichni okolo závodu mohli sejít na jednom místě, a ve vedlejší restauraci byla pro závodníky domluvena společná večeře, což byl jeden z prvků převzatých ze závodů v Itálii.
Postupný vývoj
První ročník vznikl pod hlavičkou CNAWRu, ale druhý ročník už pořádal nově založený spolek Extreme Kayak Club (EKC), který je oficiálním pořadatelem závodu dodnes. Rok od roku se zvyšovala náročnost tratě, nicméně se pořád závodilo pouze na Papírně. Na první závodní jízdy na skutečných Čertových proudech si museli závodníci počkat ještě několik let. Když tedy nebudeme počítat v neděli pořádaný team race, který se jezdíval přes celé Čertovy proudy k hájovně hned od prvního ročníku.
Postupem času rostla popularita závodu mezi českými, ale stále více i mezi zahraničními účastníky. K tomu určitě pomohlo prohlášení Devils za otevřené mistrovství Evropy v extrémním kayakingu, kterým byl závod dokonce několikrát po sobě. Ptám se Míry, jak statusu mistrovství Evropy dosáhli, a dostávám překvapivou odpověď: „Tehdy začínal adidas Sick Line a ti svůj závod prohlásili za mistrovství světa. My jsme v té době dělali Devils jako mistrovství republiky. Pak ale najednou prohlásili vodáci z Chocně za mistrovství republiky svůj Trnava Xrace, tak jsme s klukama přemýšleli, co bychom s Devils udělali my. No a řekli jsme si, že když Sick Line je mistrovství světa, proč my bychom nemohli mít mistrovství Evropy. Víc jsme to neřešili, prostě jsme řekli, že my jsme mistrovství Evropy, a bylo to tak.“
Zlomový rok
Velký obrat nastal v roce 2012. Tehdy měly být Devils největší v historii, protože byly jedním ze závodů celosvětové série AWP. Samozřejmě se sem měli sjet nejlepší závodníci z celého světa. Jenomže se toho roku pod Lipnem konalo také ME v raftingu, které finančně podporoval jeden vlivný loučovický podnikatel. Navíc zrovna probíhala předvolební kampaň budoucího prezidenta ČR, kterou tento člověk rovněž podporoval. Výsledkem bylo, že si nepřál, aby na loučovickém hřišti bylo umístěno zázemí závodu, protože chtěl plochu využít pro předvolební propagaci. Nakonec se podařila domluva, ale musely se setkat záměry obou stran. Díky tomu byl kulturní program na hřišti zdaleka největší v celé historii Devils, a protože se jednalo o součást předvolební kampaně, ukázaly se na loučovickém hřišti i nejrůznější politické špičky. Ovšem důsledkem této „spolupráce“ byla nepříliš povedená závodní akce a ani celkové vyúčtování nedopadlo slavně. Kopeček s Čůrem se rozhodli odejít z pořadatelského týmu a Míra stál před těžkou volbou, zda v pořádání závodu pokračovat sám.
Nakonec se rozhodl, že v pořádání bude pokračovat. Následující ročníky uspořádal sám a sebekriticky přiznává, že to nebylo úplně vydařené: „Nějak jsem to uplácal, ale nebyla to vůbec dobrá akce, i lidi si dost stěžovali“. Nicméně našly se i úspěchy. Třeba v roce 2015 byl do programu zařazen závod Dam2Dam, který se osvědčil a zůstal dodnes, nebo byl zaveden vodácký vlak zvaný Helltrain.
Ročník 2016 měl být jubilejní, desátý, a i přes úspěchy v předchozím roce o něm Míra prohlásil, že bude poslední.
Helltrain
Samostatnou kapitolou celé obří vodácké akce pod Lipnem je vlak zvaný Helltrain, který dopravuje vodáky podél řeky, aby se všichni nemuseli dopravovat auty, protože taková situace by při současném počtu účastníků nejspíš byla neúnosná.
S nápadem na transport vodáků vlakem přišel Míra a podařilo se mu jej poprvé zrealizovat v roce 2015. Tady prý patří zásadní poděkování panu Kosmatovi z Českých drah (ČD), se kterým Míra hned od začátku ohledně vlakového transportu okolo řeky jedná a který je velmi vstřícný. Míra doplňuje, že jednání nad dalším ročníkem je potřeba co nejdříve po skončení toho aktuálního, protože je to běh na dlouhou trať a orgánů, které se k zařazení speciálních vlaků musí vyjádřit, je celá řada.
V současnosti už je Helltrain tak zavedený a významný, že ČD jenom kvůli této akci drží v provozu staré dvoupatrové vagony, jež jsou součástí pendlujících souprav. Běžný provoz už na trati zajišťují soupravy nové. Zároveň Míra zmiňuje poděkování Jihočeskému kraji, který je ohledně vlaku také velmi nápomocný a vstřícný.
Je to konec? Není to konec?
Jenomže ten „poslední“ ročník se neuvěřitelně povedl – Mírovi s přípravami akce pomáhala přítelkyně (dnes manželka) Pája, podařilo se vychytat vlakové spojení, na závod dorazily světové mega hvězdy (např. Sam Sutton), což nejen samotný závod výrazně pozvedlo. A generálním partnerem Devils se toho roku stalo HIKO, což také hodně pomohlo. Ostatně, tato spolupráce trvá dodnes. Míru tohle všechno nakoplo takovým způsobem, že se rozhodl pustit do příprav dalšího ročníku.
V roce 2017 už Pája pomáhala naplno, což usnadnilo dost práce, a jak Míra přiznává: „začalo to zase být výrazně organizovanější“.
Až na vrchol
Následovalo několik velmi vydařených ročníků bez významnějších výkyvů. Bez problémů Devils propluly i covidovými roky, protože pandemie se přes léto vždy uklidnila.
Další významná změna přišla až v posledních letech, konkrétně v roce 2023, kdy se celé zázemí závodu přestěhovalo z Loučovic k vlakové zastávce Čertova stěna, tedy na vysedací místo z Čertových proudů. Toto rozhodnutí si Pája s Mírou nesmírně chválí a prý si ho chválí i účastníci akce. Na novém místě je mnohem více prostoru pro kempování, větší klid a snadno dostupný vlak.
Pomyslným vrcholem byl loňský rok, kdy Devils byly oficiálním mistrovstvím světa v extrémním kayakingu a jako bonus byly ještě po skončení sezony vyhlášeny mezinárodním vodáckým časopisem Kayak Session v prestižní anketě Paddlers Awards 2025 jako Event of the Year. Zároveň na akci dorazilo tolik lidí, že se sotva vešli do kempu. Na místě se vystavovalo, půjčovalo a testovalo vodácké vybavení hned od několika věhlasných vodáckých firem a HIKO zde dokonce nabízely opravy vodáckého vybavení. Zkrátka Devils se staly nejen světovým závodem, ale i vodáckým festivalem světové úrovně.
Co letos a co dál?
V letošním roce Pája s Mírou plánují oslavit kulaté narozeniny ve velkém stylu a chystají novinky a vylepšení. Devils jsou pro tento rok oficiálním mistrovstvím Evropy v tzv. Enduro Race, což je vytrvalostní závod na divoké vodě. Kvalifikace se prý pojede na klasické trati nad Škvíru, ale hlavní závod by měl startovat z levého břehu těsně nad Papírnou – ano z té vysoké zdi, takže si určitě dovedete představit tu ukrutnou rampu – a bude končit pod Schody. Součástí tratě tedy bude i obávaná Škvíra. Závod Dam2Dam by letos měl být kláním týmů. Na neděli je v plánu dětský závod a závod Gumotex Baraka Race, oba se startem u kempu a cílem nad přehradou.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Když se ptám na vizi do dalších let, je odpověď jasná: „Nějaké dlouhodobější cíle si nedáváme, protože je tolik proměnných, které nedokážeme ovlivnit, že postupujeme z roku na rok. Nicméně takovým snem, kam až bychom se mohli dostat, je udělat z Devils komplexní vodácký festival, kde se vzájemně potkají, pobaví a třeba si i zazávodí kajakáři všech úrovní z celého světa a zároveň budou mít možnost vidět a vyzkoušet produkty světových výrobců, samozřejmě na pořádné divoké vodě.“
Nezbývá než popřát pořadatelskému páru mnoho sil a zdaru do dalších let a ať se jednou sny o komplexním vodáckém festivalu naplní.
A nezapomeňte – od 21. do 23. srpna se vidíme pod Lipnem!
Bavil Tě článek? Můžeš podpořit naši tvorbu!
Tvoříme původní obsah a píšeme o všem, co se na české vodácké scéně děje. Žádné kopírování cizích zdrojů, všechno je ověřené na vlastní kůži. Tvorba takového obsahu ovšem něco stojí a budeme vděční za podporu naší práce! Využít můžeš QR kód nebo dar zaslat na účet 2801829432/2010 s variabilním symbolem 444999.
Děkujeme!
