Již více než měsíc putujeme na jih, po dlouhém západním pobřeží Jižní Ameriky, až nakonec po 2500 km končíme na řece Baker. To je pro tento náš výlet nejjižnější bod. Rio Baker je ve středu Patagonie a je považován za jeden z nejlepších big waterů na světě. Nicméně začnu od začátku, o tom co se odehrálo při dlouhé cestě na jih.
Vše začalo první prosincový den, kdy přilétáme do země, která je pro nás všechny nová, velká neznámá. Po dvou dnech strávených v Santiágu vyrážíme směrem na jih, kde už po 150 kilometrech čeká první řeka Rio Claro. Je to jedna z mála, jejíž jméno si dobře pamatuji. Má totiž stejný název jako místní mobilní síť, která se mi pokaždé zobrazí při zapnutí telefonu. Každopádně hned ona řeka nám ukazuje krásy Chile a záludnosti hlubokých soutěsek. Všechno však zvládáme víceméně v pohodě, co nás ale nemile překvapí jsou místní pavouci. Nevím jestli to jsou tarantule, ale rozhodně jsou dost ošklivé s ohromnýma chlupatýma nohama.
Hned další den se přesouváme dále na jih do oblasti Puconu. Malé městečko je centrem celé oblasti a také komerčním terčem skoro celé Chile. V okolí Puconu je dostatek divokých řek na další dva týdny a tak si zde tvoříme základnu a vyrážíme na vodu. Pomalu se seznamujeme s místními a snažíme se aspoň trochu domluvit španělsky.
Upravujeme naše auto na zdejší cesty, které tu jsou někdy dost hard core a auto s pohonem 4×4 tu najde lehce uplatnění. Postupně jedeme asi 8 řek a perly jako Palgvin, Trancura, Nevados atd. jsou ukázkou celé oblasti, která je vyhlášená jako meka vodopádů.
Jedeme dále směr jih, Na řadě je řeka Fuy, zde zůstáváme dva dny jelikož máme super vodu a tento run je opravdu bezchybný. Pětikilometrový úsek obtížnosti WW IV střídá vodopádová sekce, kde je asi 6 skoků na jednom kilometru, prostě super. Další den jedeme na řeku Gol Gol, což jsou opět vodopády a pak už přijde bonbónek před Vánocemi.
Vodopád Nilahue, Salto del Nilahue je 22 metrů vysoký a po troše toho hecování to jedeme celkem na pohodu. Pak už se přesouváme do města Puerto Mont, kde čekáme na trajekt směr řeka Futaelfu. Zde už začíná ta pravá Patagonie. Na řece Futaelfu trávíme deset dní, jsou tu čtyři úseky, od WW III do WW V+ a krásná zelenomodrá voda je ideální jak pro kajakování tak pro rybaření. To nám občas umožní mít k večeři nejen těstoviny, ale i dobrého pstruha.
Po silvestru už je čas jet dále jih, o dalších 700km níže na nás čeká řeka Baker. V měsíci lednu má Baker nejvíce vody, což se dozvídáme až několik dní před příjezdem k sedmému nejhlubšímu jezeru světa General Carrera odkud Baker vytéká. Průtok přes 2000 kubíků předčí naše všechna očekávání. Speciálně po tom co se zavře do kaňonu. V této oblasti jsme 4 dny, ale už víme, že je to málo. Každopádně nás tlačí čas a tak musíme směr sever. Zde máme ještě naplánovanou řadu řek. O celé naší akci doufám dodám více informací a fotek až se vrátím zpět do Čech. Z jižní strany zeměkoule přeje
Moc pekny sajt, uz sa tesim, ked ho spustite naplno :-))).