Dream Trip 2013

Vstávám v 7:30 jako každý pracovní den a rychle do sebe nacpu suché zrní, či zbytek bagety ze včerejšího nočního přejezdu. Nestíhám, kamarádi už mají spací věci sbaleny a dávají mi to nerudně najevo. V 8:00 už jsme nacpaní v pěti v kombíku, okolo volného místa na zadní sedačce rovnám zbytek věcí. V autě není moc kyslíku, dýchám ztěžka. 9:00: koukám na první řeku: má vysoký stav, matně si uvědomuji, že je to dost nebezpečné. Kamarád, co je od zimy každý víkend na vodě, velí neprodleně ke sjezdu. Urychleně se převlékám a zbytek jízdy si moc nepamatuji. Každou chvíli někde bojuji o život, ruce mám vytahané až po pás a dech popadnu až na konci sjezdu, který přijde naprosto znenadání. Ani nevím jméno řeky. Stihli jsme to rychle, super! Můžeme se vydat ještě na podobnou řeku hned vedle v údolí! A možná stihneme ještě večerní sypačku na nastoupané vodě na spodním toku! Za týden sjedeme 27 řek. Při ranním dojezdu domů jen matně přemýšlím, jak vysvětlit v práci, že potřebuje ještě dodatečný den volna na odpočinek z dovolené…

Poznáváte to? Takhle extrémně krom výjimek moc výletů určitě u každého neprobíhá, přesto si s překvapením nelze nevšimnout, že téměř na každé vodácké dovolené existuje nějaký uměle vytvořený prvek stresu. Těžko si to přiznat, nicméně často vidím, že lidé si na dovolené mnohdy potřebují něco dokázat či něco dohnat a účel odpočinout převrací na téměř závodní aktivitu „cosejakodáještěvícstihnout“. Pokud však máte napětí a únavy z civilního života opravdu více než dost, tak Vám jednou dojde trpělivost, a buď přestanete jezdit na vodě úplně, anebo si řeknete, že tentokrát zkusíte opravdickou dovolenou. Sice s kajaky, ale pravou odpočinkovou dovolenou. Tak vznikl náš letošní dreamtrip.

Večer dilema: jít na vodu v těch posledních chvílích světla anebo si odpočinout v místním aqua a sauna worldu? Ano správně! Po cestě je potřeba se pořádně zrelaxovat! Spát bez grilování snad už dnes nikoho ani nepadne, takže to stihneme také. Odpoledne řeka, je to super, nespěcháme, užíváme si. Lovíme plavající kopačáky a nasáváme slunko. Je to super, dokonce nám i usychají hadry.

Poslední sklouznutí na další řece a odjezd domů. Po návratu domů, kdy se snad poprvé vracím z výletu opravdu odpočatý, pociťuji silnou nostalgii a taky, že mi vůbec nevadí, že jsem nesjel tisícstopadesátpět řek během týdne a utratil o pár tisíc korun navíc. Protože peníze budou, ale super pohodových chvil je míň a míň…