Když jsem na podzim na The Paddle Sports Show ve Štrasburku s Tomášem Zástěrou diskutoval nad novým fitness kajakem jménem ROVER, snažil se mi vysvětlit, že tohle není loď pro mě, protože je na mě zbytečně stabilní. Ale jak sám Tomáš přiznával, jeho pohled je nutně trochu deformovaný, protože celý život závodí ve sjezdu na divoké vodě a v rychlostní kanoistice, takže jeho představa stability je „trochu“ jiná než u běžného fitness pádlera. Já jsem si naopak byl jistý, že přesně tohle je loď pro můj level rychlostního pádlování. Jak to zjistit? Kajak jsem si vzal na testování. Kdo měl pravdu? To se dočtete v recenzi.
Testoval: Petr Snížek
Dovává: Zástěra Kayak Racing, www.zastera.cz
Údaje výrobce:
Materiálové verze: Training (testováno), Race, Marathon
Velikosti: 60, 80, 100 a 120 (testováno)
Délka: 520 cm
Šířka: 55 cm
Hmotnost: 8 – 12 kg
Stabilita: 9/10 (5/5)
Infocena: 55 000 – 70 000 Kč
V úplném úvodu bych měl určitě zmínit, že nejsem žádný rychlostní kajakář, takže recenze je psaná pohledem zhruba středně pokročilého jezdce, což předpokládám bude i většina našich čtenářů. Ostatně pro takové, ale i pro úplné začátečníky, je také ROVER určen. Abyste si mohli udělat lepší představu – v posledních letech se snažím na domácí klidné hladině Labe trénovat na sjezdovém kajaku a od počátečního vrávorání jsem se na něm vyjezdil k tomu, že se stabilitou nemám problém a v pohodě na něm sjedu třeba všechny jezy na Krumlováku, nicméně třeba na souvislý terén WW III bych si netroufl. Následovaly pokusy přesedlat na starý typ rychlostního kajaku (model nazývaný Racek), ale tam mám problémy se stabilitou značné a zatím jsem se k ovládnutí této lodi neprojezdil. Pro rychlostní závodníky je ale Racek hodně stabilní závodní kajak se stabilitou 3 na stupnici od 1 do 10 respektive 2 na stupnici 1 až 5. ROVER odpovídá stabilitě o hodnotě 9 respektive 5. Ve světě se používají obě tyto stupnice, takže je tu raději uvádím obě. Ale zpátky k mé jízdě na Rackovi: nedá se říct, že bych se koupal, ujedu na něm klidně 10 km jenom s několika zavrávoráními, ale neustálá práce s držením stability mě stojí mnoho sil, jízdu si tak pořádně neužiju. O stabilitě v bočním větru nebo ve vlnách ani nemluvě. Sny o moderních typech rychlostních kajaků si můžu opravdu jenom nechat zdát, tam je (ne)stabilita ještě někde úplně jinde. A pak jsem ve Štrasburku uviděl ROVERa. Dle slov Tomáše – stabilní fitness kajak i pro úplné začátečníky. Mým pohledem – ideální kajak pro jezdce mého typu, protože stabilitu bych měl v klidu zmáknout a užiju si naplno možnosti (zejména rychlost), které kajak nabízí.
Pestrý výběr
ROVER se vyrábí ve velikostech 100 a 120, přičemž velikost 100 je určena pro jezdce od 70 do 100 kg a velikost 120 pro jezdce od 80 do 120 kg. Do produkce se aktuálně chystají ještě velikosti 60 a 80. Já jsem pro účely testování obdržel velikost s označením 110, což je jakýsi pozůstatek z počátku výroby této lodi. Tomáš totiž začal dělat pouze ROVERy 90 a 110 a až praxe ukázala, že bude lepší velikosti přehodnotit a škálu rozšířit. Nicméně velikostně mnou testovaný ROVER 110 odpovídá novému značení 120.
Další možností je vybrat si různé materiálové provedení. Já jsem měl k dispozici verzi Training, která je vyrobena z vakuovaného sendvičového karbonu kombinovaného se skelnou tkaninou a vše je spojeno vysokojakostní epoxidovou pryskyřicí LH285. Hmotnost lodi v tomto provedení je 11,6 kg. Verzi Training bychom mohli nazvat jako základní. „Střední“ provedení se nazývá Race a tím nejvíc, co můžete dostat, je potom verze Marathon, kde se hmotnost dostává k hodnotě 8 kg.
Vybrat si můžete i kormidlo. Já jsem měl kormidlo typu Cruiser, což je nízká a dlouhá karbonová ploutvička na nerezové ose. Kormidlo bylo doplněno o plastovou ochrannou „ploutvičku“ umístěnou před ním. Ta přispívá ke zlepšení stability a chrání kormidlo před zachytáváním plovoucích listů, trav a dalšího nepořádku (a funguje skvěle). Další možností je vybrat si kormidlo K1 Classic XL.
Navolit si můžete i další špičkové komponenty, které má Tomáš ve svém sortimentu. Znamená to, že si můžete nechat sestavit stabilní fitness kajak vybavený jako top závodní speciál pro ty nejnáročnější.
První seznámení
Dovezl jsem si ROVERa na naší loděnici a nemohl jsem se dočkat první jízdy. Manipulace s lodí o hmotnosti 11 a půl kila byla bezproblémová a rád bych si někdy zkusil i tu osmikilovou. Spíš jsem měl co dělat, abych někde neotloukl špice, protože nejsem zrovna uvyklý pohybovat se po loděnici s lodí dlouhou přes 5 metrů.
Než jsem šel na vodu, tak jsem si trochu pohrál s nastavením sezení. V lodi jsem měl karbonovou sedačku typu low back, která je usazena na desce z kompozitu (tkanina + PU pěna Airex + gelcoat), jež je přilepená přímo k lodi. Sedačka se dá velice snadno posouvat dopředu a dozadu. Za sedačkou je matice v plastovém kolečku (viz foto), kterou člověk povolí a potom už sedačkou může jezdit v rozmezí až 10,5 cm, jelikož sedačka má na spodní straně 8 otvorů vzdálených 15 mm, což mi přijde víc než dostatečné. Sedačku lze nastavit i výškově, ale já jsem sedačku nechal tak, jak byla.
Další možností, jak si nastavit sezení co nejlépe, je upravit si vzdálenost nožní opěrky, které je vyrobena z voděodolné lepené překližky a ke kotvícím místům na bocích lodi ji připevňují hliníkové profily. Zde stačí vyšroubovat dva šrouby s křídlovou hlavou a opěrku posunout do některé z 13 připravených pozic jež jsou od sebe vzdáleny 15 mm. Je to velice rychlé a pohodlné a také to znamená, že vzdálenost sedačka – opěrka, si člověk dokáže nastavit hodně přesně. Pro zajímavost uvedu, že pro profesionální jezdce se toto nastavení dokonce dělá na milimetr přesně přímo ve výrobě.
Jako poslední jsem si nastavil zpětnou opěrku, která je vyrobena z karbonu a na vnitřní straně, tedy v místě, kde se o ní opíráte záprstím, je polstrovaná zhruba centimetrovou vrstvou měkké pěny. U zpětné opěrky je nastavení trochu náročnější, musíte povolit drobné matky z jedné i druhé strany, ale zase je to manévr, který provedete jednou a pak už není třeba s opěrkou hýbat. Pravda, časem se nejspíš vymačká pěnová výstelka, tak si to případně ještě jednou zopakujete, ale není to úkon, který by člověk prováděl každou chvíli.
Na vodě
Pak už došlo na okamžik pravdy, jak to bude s tou stabilitou. Výše jsme si už vysvětlili, že kajak je hodně stabilní. K tomu jej předurčuje šířka 55 cm a také dno, které je ve střední části pod jezdcem ploché. A jak už bylo zmíněno, stabilitě napomáhá ještě ochranný prvek před kormidlem. Už kdy jsem do kajaku usedal bylo patrné, že by to se stabilitou mohlo být dobré. A když jsme u toho nasedání, tak zmíním ještě jednu věc – límec je dlouhý a široký, takže nebyl nejmenší problém do lodi nastoupit a v klidu se v ní uvelebit.
Odrazil jsem od mola, malinko jsem zavrávoral a vyjel. Čekal jsem, kdy zavrávorám podruhé, ale nějak to nepřicházelo. Ujel jsem 100 metrů… Ujel jsem půl kilometru… A to už mi došlo, že mě asi nějaké velké řešení stability nečeká. Po pár kilometrech jsem si začal hrát s kormidlováním – kormidlo se ovládá pomocí vahadla umístěného mezi chodidly a jelikož jsem na tento systém zvyklý z mých pokusů na jiném rychlostním kajaku, tak jsem se s ním seznámil velice rychle. Ještě o nějaký kus později jsem začal zkoušet mírné náklony a další „opičárny“, abych si stabilitu prověřil co nejvíc. Ukázalo se, že na náklony kajak reaguje velmi dobře, takže jsem pro svoje další jízdy na širokém a jen mírně zatáčkovitém Labi už kormidlo skoro nepoužíval (vyjma obrátek o 180°) a loď jsem v pohodě ovládal pomocí náklonů. Ani při těchto manévrech jsem neměl potíže se stabilitou. Na konci první vyjížďky přišlo ještě jedno překvapení – průměrná rychlost, kterou jsem i přes volnou seznamovací jízdu měl o zhruba 1 km/h lepší než při běžném tréninku na sjezdovém kajaku.
Na ROVERovi jsem nakonec najezdil asi 100 kilometrů. Pro druhou jízdu jsem si ještě drobně upravil nastavení sezení a pak už jsem se jenom vozil. Co se týká stability, tak jsem zkoušel nejrůznější cvičení na zlepšení techniky pádlování nebo sprinty a se stabilitou jsem neměl problém. Několik jízd jsem absolvoval za výrazně zvýšených průtoků v Labi, kdy se mi do jízdy pletly různé proudy, rozhraní a víry a také nebyl se stabilitou ani ovládáním lodi žádný problém. No a zkusil jsem i jízdu v silnějším větru a vlnách a taky to bylo na pohodu. Jediné mírné znejistění stran rovnováhy přišlo, když jsem se musel otáčet a chvíli jsem byl na vlny bokem. Co se týká stability tedy jistota a užíval jsem si zejména rychlostí, kterých jsem na ROVERovi schopný dosáhnout. Jen pro zajímavost, maximálku jsem z něj dostal 13,6 km/h.
Velikým překvapením pro mě byla zpětná opěrka, kterou jsem měl v lodi poprvé v životě. Je to opravdu skvělá pomůcka pro lepší kontakt pádlera s lodí – to zlepšuje stabilitu a zároveň tento prvek neuvěřitelně zlepšuje přenos síly při záběrech. Taková příslovečná drobnost, která ale dělá obrovský rozdíl.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Na závěr
Kajak ROVER mě nadchnul a musím říct, že přesně splnil mé očekávání. Pro jezdce mojí úrovně, který se na klasickém rychlostním kajaku akorát trápí, ačkoliv nějak jede, je to parádní mix stability a rychlosti a dokážu si představit, že na téhle lodi odjedu i nějaký hodně dlouhý závod případně i nějaký říční maraton. Zkoušet jsem to (myslím tu tekoucí řeku) ale nechtěl, protože se přeci jenom jedná o trochu dražší „nářadí“ a v případě nehody bych asi nebyl pochválen.
Přiznám se, že po osobní zkušenosti s kajakem mi pořád Tomášovo tvrzení, že kajak by „useděli“ i začátečníci přijde nadsazené, ale přece jenom má Tomáš trochu jiná měřítka. Nicméně mi říkal, že právě vyrábí jednoho ROVERa pro vozíčkáře v Holandsku, tak je možné, že jsem jenom horší kajakář, než si myslím 🙂 V každém případě pro lidi, kteří už někdy s nějakým kajakem přišli do styku a rádi by měli špičkovou loď na rychlostní zážitky bez trápení se s rovnováhou bude ROVER vynikající volba.
Pro zájemce ještě další čtení
V úvodu recenze jsem zmínil debatu s Tomášem Zástěrou nad lodí ROVER na výstavě ve Štrasburku. Kdo Tomáše zná, ten ví, že to ale nebylo pár strohých vět, nýbrž podrobná přednáška, ze které se vyklubalo poměrně solidní zasvěcení do vlastností rychlostních lodí a do tajů jejich výroby s drobným přesahem do jeho vlastních závodních zkušeností. Jelikož se na stránkách Pádlera s rychlostní kanoistikou nesetkáváme příliš často, poprosil jsem Tomáše, zda by mi toto své povídání nesepsal, ať se všechny ty velice zajímavé informace dostanou i k našim čtenářům. Vyhověl mi a tady je máte. Myslím, že jsou vhodné nejen pro ty, kdo uvažují nad tím, že by si nějakou rychlostní loď pořídili.
Léta jsme vyráběli hlavně sjezdové lodě, vždycky jsem se ale jako sjezdař tak trochu vzhlížel v rychlostní kanoistice jako sportu a i v rychlostních lodích. Takže jsme výrobu sjezdových lodí kolem roku 2010 omezili a začali vyvíjet řadu rychlostních závodních kajaků – singlů, deblů a minikajaků. Současně jsem já sám jako závodník postupně přestal závodit ve sjezdu a přešel na hladkou vodu, hlavně maratony. Nejprve jsme měli jen ty nejvratší a nejužší top závodní kajaky, postupně jsem ale zjistil, že s tím nevystačíme a řadu let tak pořád do nabídky přidáváme další a další o různé úrovně stabilnější a stabilnější modely, které navíc ještě musíme mít v různých váhových kategoriích, zhruba pro jezdce do 70, do 90 a do 110 kg. Podobně je to i v deblkajacích a minikajacích. Právě modelová řada ROVER je jako ta úplně nejstabilnější loď zakončením dlouholeté evoluce výrobního programu, když dva stávající modely jsou poměrně velké (tj. do 100 a do 120 kg) a čeká nás ještě tvorba ROVERů do 60 a do 80 kg.
Problém byl, že jsem sám nejprve nahlížel lodě pouze optikou vrcholového sportu, kde jsou lodě z pohledu fitness pádlerů sice velmi rychlé, ale extrémně vratké. Platí totiž neúprosné fyzikální zákony, že čím je loď na hladkou vodu rychlejší, tím je užší (je široká přesně na kyčle jezdce, ani o chlup víc), má kulatější dno a také výrazné podélné „banánovité“ prohnutí, takže se za jízdy vysokou rychlostí (tj. např. 1 km pod 4 min, přičemž Pepa Dostál a další špičkoví jezdci jedou 1 km 3 a půl minuty) zvedne až o několik centimetrů z vody. To vše dělá loď pro běžného uživatele extrémně vratkou a prakticky nepoužitelnou. Setkávám se běžně s fitness jezdci, kteří se v dospělosti rozhodnou, že budou jezdit na kajaku a v kanoistice jsou laici. Často do toho jdou s představou, že když umějí jiné sporty, tak si sednou do lodi, jakou mají rychlostní závodníci, a prostě pojedou. Jsou zaskočeni, že něco takového je ale naprosto nemožné. Pak jim vždy s mírnou nadsázkou říkám, že když budou chtít, tak se na kole z Tour de France svezou, když umí trochu pinkat tenis, tak si s Nadalovu raketou také zahrají, ale na vodě to takto není možné a na rychlostním kajaku se překlopí do vteřiny po tom, co se pustí mola. Co s tím?
Výběr vhodné lodě
Pro základní orientaci v nabídkách výrobců jezdcům s limitovanou stabilitou slouží jednak zařazení každého modelu do stupnice stability a také výrobcem deklarovaná šířka lodi. Obě kritéria jsou ale opravdu velmi orientační, nelze je brát zcela doslova, zejména to první hodně závisí na subjektivním zařazení výrobce.
Stupnice stability se používají dvě a to od 1 do 5 a od 1 do 10. My se ve firmě držíme té hrubší stupnice tedy 1 až 5. Top závodní rychlostní kajaky jsou v obou případech samozřejmě č. 1, ROVER je pak pětkou.
Šířka lodi se měří v jejím nejširším místě, tedy zpravidla ve spoji paluby a dna těsně za jezdcem. To je ale bod, který je několik cm nad vodou, zatímco stabilita lodi je dána zejména tím, co je pod vodou, a tam může tvar lodi být opravdu různý. I z toho je vidět, jak je tento údaj orientační. Top závodní kajaky mají šířku kolem 38-39 cm a užší vlastně být už nemohou, protože by se do nich nikdo nevešel. I tak to je někdy s místem problém, třeba v chladu při použití silnějšího oblečení, anebo v „přední díře“ ve špičkových závodních deblech, kde je loď dokonce ještě užší než singlkajaky. Když se běžného rychlostního kajakáře zeptáte, jak je jeho loď široká, vůbec vám takové číslo nebude schopen říci a nepochopí, proč by ho měl vědět. Zajímá ho jen to, jak je loď rychlá. U závodníků s omezenou stabilitou – typicky u většiny veteránů a u fitness jezdců – je ovšem situace částečně nebo zcela jiná, ti už šířku lodí sledují. Lodě střední stability, jako naše Easymastery, jsou široké kolem 42-45 cm, velmi stabilní lodě pak přes 50 cm, (optikou závodní kanoistiky) extrémně stabilní lodě jsou cca 55-60 cm široké. Samozřejmě, čím širší loď, tím je pomalejší a také se na ní hůř pádluje, protože široká loď před jezdcem efektivnímu záběru co nejblíž podélné ose lodi překáží. Ovšem, jak bylo řečeno výše, uváděná absolutní šířka není zdaleka tak podstatná, jak si mnoho fitness pádlerů myslí. Mnohem podstatnější je tvar lodi pod vodou plus těžiště lodi s jezdcem a další parametry. Velikou stabilitu mají tedy takové lodě, které mají široké, ale hlavně velmi ploché dno. V menší míře stabilitu ovlivňuje i podélné prohnutí – stabilní lodě ho tedy oproti rychlým lodím mají velmi malé, což ovšem zase negativně ovlivní rychlost.
Těžiště lodi s jezdcem je – pro mnohé překvapivě – také výrazným faktorem, ovlivňujícím stabilitu. Závodní rychlostní kajakáři sedí v lodi relativně vysoko, aby dobře dosáhli pro vodu co nejdelším záběrem a mohli jet efektivní technikou a vysokou kadencí záběrů. Do fitness kajaků s požadavkem lepší stability se montují nižší sedačky, které jsou osazené mnohem níže, i když je pak jezdec vůči palubě a límci v lodi trochu více zapadlý. Ale je tu ještě jeden trik, jak stabilitu zlepšit: dát nejlépe do nejnižšího místa lodi (tj pod desku sedačky) závaží. Mnohé to překvapí, ale už jednokilové závaží je zejména v náročnějších podmínkách znát a loď jede lépe a klidněji.
Příklad z vlastní závodní praxe: závodil jsem několikrát na 42 km dlouhém maratonu bez přeběhů na Bodamském jezeře na svém běžném rychlostním kajaku Vector L s maratonskou váhou 8 kg (pro nezávodníky: lodě K1 pro krátké tratě musí mít minimální hmotnost 12 kg a pro maratony, kde se s loděmi běhá, je to jen 8 kg). Na lodi tak, jak na ní běžně jezdím, bych bez úpravy těžiště vůbec nebyl schopen v takových podmínkách jet, a to špatnou stabilitou a neschopností jízdy ve vlnách zrovna netrpím. I tak jsem se při první účasti uprostřed jezera ve vlnách držel tří vedoucích jezdců na špičkových závodních 6 metrů dlouhých surfski lodích, které jsou do těchto podmínek mnohem vhodnější, s vypětím všech sil. Pomohly mi ale dvě úpravy lodi: 1. sedačku jsem si speciálně na tento závod přemontoval o jednu polohu tj. o 8 mm níž (i když jsem byl v lodi kyčlemi už trochu zmáčklý) a 2. pod desku sedačky jsem zasunul 1,5 kg závaží. Bez těchto dvou úprav bych vůbec nebyl jízdy v tak obtížných podmínkách schopen. Ten závod jsem s takto upravenou lodí dokonce 2x vyhrál!
Jaké jsou možnosti. Rekreační/kondiční pádler se může na vodě svézt na plastovém 20kilovém krátkém a točivém kajaku na divokou vodu – bude venku, bude pádlovat, může koukat na svět kolem sebe z vody tak, jako to máme my všichni vodáci rádi, ať už jsme vrcholoví závodníci nebo rekreační pádleři. Ale když bude chtít pádlovat trochu svižněji a někam dojet s hezkým pocitem, jak loď po vodě pěkně klouže a krájí špičkou hladinu, tak to na „plasťáku“ rozhodně nezažije. I rekreační/kondiční fitness pádlista se nechce vézt úplně pomalu s obrovským odporem, ale raději svižně, aby mu loď pod sedačkou „odjížděla“. Ten pocit je prostě hezký. Tak, jako je hezký pocit se svézt na slušném kole, pořádných lyžích apod. Mořské kajaky sice už celkem jedou, ale jsou zase často veliké, dlouhé, těžké. Jsou bezesporu vynikající na dlouhé velké mořské vlny, ale ne na projetí se na hladké vodě v českých podmínkách. Nemluvě o manipulaci s 25kilovým 6metrovým monstrem, jeho nakládce na auto, převozu, uskladnění atd. Pádlování přes mohutnou přední palubu s posedem na nepříliš dobře tvarované sedačce (rozuměj neumožňující zapojení břišního a zádového svalstva a dlouhého záběru) taky není úplně příjemné.
Pro významnou část vodáků tedy může být ideálním řešením stabilnější/velmi stabilní derivát závodního rychlostního kajaku zachovávající jeho základními atributy: délka 520 cm, nízká silueta, snadné ovládání kvalitně konstruovaným a citlivým kormidlem, dlouhý límec pro snazší nasedání a vysedání i pro vodáky se sníženou pohyblivostí, sedačka a opěrka na nohy podle standardů závodní kanoistiky (dobře seřiditelná, pevná, umožňující i razantnější záběry správnou technikou). Opěrka vybavená zpětnou opěrkou přes nárty jezdce jako důležitým dílem. Tu rekreační vodáci často neznají a někdy jí i odmítají a vymontovávají, ale dělají velikou chybu, má svůj význam i pro ně. Když je správně seřízená (chodidla by měla být natěsno „nacpaná“ do mezery mezi opěrkou a zpětnou opěrkou), tak umožňuje lepší pádlování, zapojení nohou do záběru, díky rotaci trupu zapojení břišního a zádového svalstva, ale v obtížnějších podmínkách (vítr, vlny, silný vířící proud apod.) i znatelné zlepšení stability a jistoty v lodi.
Každý zavedený výrobce lodí by měl nabízet širokou škálu lodí na hladkou vodu, od rychlostních závodních vratkých top lodí přes stabilnější závodní lodě a ještě více a více stabilnější až po ty úplně nejstabilnější pro úplné začátečníky (plus by veškerá tato škála lodí ještě měla být v různých velikostech dle hmotnosti jezdce). Konkrétně v našich modelových řadách tedy půjdou lodě v tomto pořadí: Vector, Master, Easymaster, Cruiser a nakonec právě Rover. Zákazníci v nabídce výrobců hledají pro ně vhodný model, snaží najít svůj limit = zvolit si takovou loď, kterou ještě „usedí“, ale přitom už jim hezky jede. Mimochodem, podobně to dělají i závodníci, zejména veteránského věku, a někdy to už přechází do obsese, když nejsou nikdy s ničím spokojeni.
Pokud pořízení takovéto lodi zvažuje začínající kajakář, měl by zvážit několik faktorů. Třeba když je opravdu nevyježděný a chce pádlovat pravidelně, může předpokládat, že se to postupně naučí a zlepší se. Takže když si pořídí příliš stabilní a pohodlnou loď, za rok mu začne vrtat hlavou, že mu moc nejede a zda by si neměl pořídit rychlejší (a tím ale také o něco vratší). Opačným impulzem zase je, když loď zkouší v létě za ideálních podmínek: odpočatý, za bezvětří, na teplé vodě, bez lidí kolem apod. Pak je ale rozdíl jet unavený, ve vlnách, ve větru atd. Pak je najednou původně pohodlná stabilní loď vratkou a obtížnou. Dále je tu něco, čemu říkám „psychologická (ne)stabilita“. Když nestabilní vodák zkouší loď v lednu – nabalený, nervózní z představy, že spadne do ledové vody (fuj!), k tomu se třeba převléká někde venku v chladu apod., tak prostě už z podstaty věci bude jeho pocit z lodi skutečně vratký a nejistý. Přitom kdyby stejný pádler zkoušel stejný kajak v létě, pojede na něm bez větších potíží! Předváděl jsem takovým nestabilním zákazníkům naše lodě mnohokrát, ukazoval jim, jak se loď seřídí a připraví na jejich postavu, jak se do lodi nasedá, ležel na mole na břiše nebo v létě stál po pás ve vodě a držel je za záď lodi před vyplutím, takže mám s těmito situacemi bohaté zkušenosti.
Je třeba říci, že ROVER se z úzkého pohledu skutečné závodní rychlostní kanoistiky už opravdu jako závodní loď brát nedá. I středně stabilní Esymaster je z tohoto hlediska přibližně na rozmezí skutečně ostré závodní a rekreačně/kondiční lodě, takže je to taková „sportovní“ loď. Ale kanoistka má mnoho podob. Na jedné straně jsou tu výkonnostní a vrcholoví jezdci, závodící na těch nejužších, nejvratších a nejrychlejších lodích na tratích 200, 500 a 1000 m plus na těch samých lodích jezdí 5 000 m a maratony na hladké vodě. Takoví závodníci pravidelně a metodicky trénují na vodě, v posilovně, jezdí na soustředění atd.
Pak jsou tu jezdci, kteří sice přímo rychlostní kanoistiku, zejména krátké tratě na hladké vodě, jako takovou nedělají, ale chodí si pravidelně zapádlovat, někdy i docela ostře do únavy, v zimě si pravidelně zaposilují a zlepšují kondici jinými sporty, chtějí jezdit správnou technikou s kvalitním materiálem, vhodně se na to obléknou, správně pijí, před pádlováním si nedají „guláš se sešti“ a občas (nebo pravidelně) se účastní vodáckých závodů, zejména maratonů. U nás tohle tak rozšířené není, ale třeba v Anglii jsou takových vodáků stovky a stovky a skoro každý víkend se tam celý rok jede jeden, ale i několik skutečně kvalitních maratonů, kde rozděleni do divizí startují závodníci od těch vrcholových v divizi I přes výkonnostní závodníky a „vrcholové veterány“ v divizi II a III, přes skutečné pravidelně trénující a vícekrát do roka závodící hobby závodníky v divizi IV a V až po rekreační občasné „závodníky“ na plastových mořských kajacích v divizi VI a VII. Mimochodem, za ty uvozovky se jim omlouvám, snad se jich nedotknou. Ale jako člověk trochu deformovaný celoživotním závodním sportem je prostě použít musím, což ovšem nevylučuje, že naší vodáckou komunitu tvoří oni stejně tak jako ti vrcholoví jezdci. Často právě takoví lidé odvádějí obrovskou dobrovolnickou práci jako trenéři a funkcionáři v oddílech a federacích, jako rozhodčí, pořadatelé závodů apod. Prostě takoví jezdci to třeba nepojímají nijak sportovně a občas se jdou volně projet, na vodě, vyčistit si hlavu od všedních starostí, potkat se s kamarády u vody atd. Ale přesto mohou chtít i pro toto volné rekreační pádlování pěknou lehkou loďku, která hezky jede, kde vše drží, funguje a je profesionálně zpracované na úrovni špičkových závodních lodí, jen tvar je jiný. Právě pro tyto lidi je ROVER ta správná možná volba. Ti v prostřední úrovni si jej mohou zvolit také, ale pokud jsou ambicióznější, měli by uvažovat o progresivnějším a svižnějším modelu, v případě naší firmy o modelu Easymaster.
Bavil Tě článek? Můžeš podpořit naši tvorbu!
Tvoříme původní obsah a píšeme o všem, co se na české vodácké scéně děje. Žádné kopírování cizích zdrojů, všechno je ověřené na vlastní kůži. Tvorba takového obsahu ovšem něco stojí a budeme vděční za podporu naší práce! Využít můžeš QR kód nebo dar zaslat na účet 2801829432/2010 s variabilním symbolem 444999.
Děkujeme!
