Najděte si na portálu Raft.cz profil Ivis a trochu si ho prohlédněte. Určitě vás praští do očí jeho zápisník splutých řek, který se za posledních mnoho let pyšní několika stovkami položek ročně. Ivis statistiku počtu splutých řek za rok opanoval už mockrát a troufám si říct, že jeho série není u konce. Prvenství a rekordů, které drží, je ale celá řada a nejsou jenom vodácké. Pojďme se na ně Ivise zeptat podrobněji.
Ahoj Ivisi. Je už tradicí, že moje rozhovory jsou z části i životopisného charakteru, tak nebudu dělat výjimku a provedu to stejně i u tebe. Kde začíná tvoje vodácká historie?
Ahoj. Možná budeš překvapený, ale já jsem s vodou začal hodně pozdě. Poprvé jsem se o vodu zajímal na gymnáziu, kde byla parta lidí, co každý rok vyráželi na letní Lužnici. Lákalo mě to, ale nebyla to parta, se kterou bych nějak extra kámošil, takže to nakonec nedopadlo a já jsem s nimi na vodu nevyrazil. Pak se mi voda do života dalších mnoho let nepřipletla. Až když mi bylo něco přes 30, nabídnul mi jeden kamarád, že kousek od Brna bude pouštět vodu přehrada Mohelno a že bychom tam mohli vyrazit, že by půjčil loď. Nadchlo mě to, strašně jsem to chtěl zkusit.
To byl nějaký zkušený kamarád?
Ani ne. Myslím, že do té doby byl na vodě tak pětkrát, a podle toho jsme k tomu přistoupili. Po cestě pod přehradu jsme zastavili někde u silnice, nafoukli jsme si cvičně loď, ten kamarád mi předal pár rad, jak by se asi mělo pádlovat, zase jsme loď sfoukli a teprve potom jeli na řeku. Nakonec jsme to nějak sjeli a vykoupali jsme se jenom jednou, kvůli klasické začátečnické chybě, takže to nedopadlo tak špatně.
S tímhle kamarádem jsi pak začal jezdit víc?
Nezačal. (směje se) On od téhle akce v podstatě na vodu nevyrazil, akorát jednou v době covidu se mi ho podařilo přesvědčit a něco si se mnou sjel. Je to docela paradoxní, on mě k vodě přivedl, a pak toho nechal. Já jsem naopak díky jeho impulzu začal jezdit hodně intenzivně.
Voda tě začala bavit hned po první zkušenosti?
Ihned se mi to hodně zalíbilo a domluvil jsem se s jiným kamarádem, že bychom mohli na tyhle vypouštění přehrad sem tam vyrazit. Začali jsme tedy objíždět nejrůznější vodácké akce, které jsme vcelku úspěšně zvládali. Akorát na podzim prvního roku se nám stala taková trapná věc. Přijeli jsme na Hamerský potok. Jenomže přes noc mrzlo a my jsme neměli skoro žádné vybavení, takže jsme tehdy nakonec ani nesedli do lodě. (smích)
Jak dlouho jsi jezdil takovýmto způsobem? Myslím po organizovaných akcích.
Já bych řekl, že takové tři roky. Postupně jsem zjistil, že se dá jezdit voda i mimo organizovaná splutí. Časem mě samozřejmě začala lákat divočejší a divočejší voda, potom přišly první výjezdy do Alp. Tam už jsme se dostali i na náročnější terény, a dokonce jsem zažil i několik trochu dramatičtějších situací.
Cítím krev, povídej. (smích)
Nebylo to nic závažného, prostě jsme se někde párkrát pěkně udělali a zaplavali si, ale že bychom zažili nějaké vysloveně dramatické situace, kde by šlo o zdraví nebo život, to ne.
Jak dlouho trvala tahle fáze tvojí vodácké cesty?
Taky moc dlouho ne. Docela brzy jsem pochopil, že divoká voda nebude úplně pro mě, a začal jsem raději jezdit na klidnější věci, zejména tady v Česku. Nějak mi nebylo po chuti, že se někde musím bát o život. Časem jsem se stejně na těžší vodu začal znovu vydávat, nicméně už preferuju spíš nižší vodní stavy, aby to bylo víc v poklidu.
Jak tě vůbec napadlo, že bys mohl začít sbírat rekordy v počtu splutých řek?
Tohle jsem si přinesl z lyžování, které jsem provozoval hodně intenzivně už mnoho roků předtím, než jsem se dostal k vodě. Tam jsem měl cíl objet co nejvíc lyžařských areálů, a zjistil jsem, že u řek by to vlastně šlo dělat taky. Nakonec to dopadlo tak, že mám v Agentuře Dobrý den, která spravuje Českou knihu rekordů, k roku 2019 hned čtyři zápisy.
1. Nejvíce projetých lyžařských areálů
2. Nejvíce projetých bikeparků
3. Nejvíce navštívených aquaparků a zábavních parků
4. Nejvíce sjetých řek, kterých v době toho zápisu, 12. června 2019, bylo 555 ve 43 zemích světa.
Nebude něco z toho i světový rekord?
Myslím si, že bych nějaký světový rekord mohl mít, ale asi to nikdy nezjistím. Známou Guinessovu knihu rekordů totiž není možné oslovit se zápisem rekordu jako obyčejný člověk jenom tak, stojí to dost peněz – ta částka se pohybuje ve stovkách tisíc korun. Pokud tedy člověk chce, aby se tím skutečně zabývali. Je tam i možnost nahlásit jim rekord zdarma, ale praxe je taková, že se tím jenom člověk dostane do velmi dlouhého pořadníku. Ve výsledku to tedy není tolik o tom konkrétním rekordu, ale o tom, kdo má peníze na to nechat si ten rekord zapsat. Ale to už je dneska stejné skoro ve všem.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Pokud zůstaneme u řek, u čísla 555 ses nezastavil. Podle tvého blogu vím, že už jich je dost přes 2 000.
Ten údaj z roku 2019 byl za všechny řeky, které jsem do té doby sjel. Já jsem to velmi často dělal tak, že jsem jel kupříkladu do Španělska a tam jsem nasbíral nějaké lyžařské areály a zároveň i nějaké řeky.
Později, když jsem se začal soustředit spíš na české řeky, jsem si řekl, že bych mohl sjet všechny toky, které mají vodočet na stránkách Povodí Labe, potom třeba na Povodí Ohře a takhle jsem pokračoval přes všechna povodí k vodočtům na ČHMÚ. Nakonec jsem do toho zařadil ještě portál hladiny.cz, kde jsou k dohledání i vodočty různých obcí a měst využívané v systému protipovodňové ochrany, takže tam jsou i všemožné potoky. To se až člověk někdy diví, co všechno má vodočet. (směje se)
Takže kolik řek máš splutých k datu našeho povídání, tedy 2. března 2026?
Je to zrovna takové magické číslo 2 121.
Ale předpokládám, že než časopis vyjde (pozn. red.: rozhovor původně vyšel v časopisu Pádler 1/2026), nějaké ještě přibudou…
Doufám, že jo. Teď je dobré období na to, abych si sbírku rozšířil. (smích)
Českých řek máš kolik?
Brzy jich bude 1 000.
To jsou neuvěřitelná čísla. Jak dlouho ti trvalo, než jsi splnil plán sjet všechny české řeky s vodočty?
Asi ti to přesně nedokážu říct, protože to trvalo hodně roků. Na vodu jsem začal jezdit v roce 2005, což je dohledatelné i v zápisníku na Raft.cz. Když si uvědomím, že je to víc než 20 let zpátky, raději přestávám počítat, protože mi dojde, jak rychle čas letí, že nemládnu a že už to všechno není tak dokonalý a snadný jako za mlada. Třeba teď potřebuju čas na regeneraci. (smích) Navíc vodočty se občas mění a přibývají, takže je vlastně pořád na čem pracovat.
Máš nějaké pravidlo, podle kterého si zapíšeš nebo nezapíšeš splutou řeku? Například mě napadá to po léta používané, že jsi po ní splul alespoň 5 km?
Takové pravidlo nemám, protože mi přijde, že kolikrát není dost dobře použitelné. Napadá mě příklad Mumlavy, jejíž klasický divoký úsek má necelé 2 km, a i kdybys jel z Harrachova, je to na soutok s Jizerou jen něco přes 3 km, takže Mumlavu by sis podle tohoto pravidla nezapsal nikdy. Navíc jsem kolikrát jel věci jenom proto, že prostě měly vodočet, ani jsem nepochopil, k čemu tam ten vodočet může být. To v podstatě ani nebyl vodácký počin, prostě jsem sjel třeba kilometr totální „amazonské džungle“, abych měl splněno.
Poslední týden byl na příznivé vodní stavy hodně štědrý. Tak schválně, kde všude jsi byl?
Vyjel jsem na Vysočinu, kde jsem byl na několika řekách, které už jsem sice dříve jel, ale vyzkoušel jsme si na nich nové úseky. Konkrétně jsem byl na horním Ležáku, tam jsem zatím jel jenom spodní úsek. Potom na Žejbru, ze kterého jsem byl hodně nadšený. Včera jsem byl v Orlických horách, kde jsem sjížděl Zdobnici a Říčku – mimochodem, ta je taky parádní, ale bohužel na ní bylo dost stromů. A jen kousek vedle jsem si zajel splnit Červenovodský potok, kterému v nedávné době přibyl vodočet, a tím pádem jsem ho potřeboval do sbírky. No a když to byla zajížďka jenom 10 km, nemohl jsem odolat. Po něm jsem doplul do Březné, po které jsem kousek dojel k autu. Taky jsem si sjel dva úseky Chrudimky, jeden nad Sečí a druhý dole pod přehradami. Byl to povedený týden.
To jsi objel pěkný kus republiky. Máš to tak, že raději jedeš někam dál, aby sis odškrtnul další řeku, než abys vyrazil na něco takříkajíc okolo komína?
Hodně záleží na tom, jaký mám zrovna plán a jak se mi podaří někoho sehnat, ale když to teče na více místech zároveň, jako to bylo třeba ten minulý týden, a já si mám vybrat, jestli pojedu na něco kousek od Brna, nebo radši pojedu do Krušných hor, kde něco nemám sjeté nebo mě tam něco láká, radši zvolím ty Krušné hory. Já jsem díky svojí práci zvyklý jezdit hodně autem, takže mi nepřijde divné jet za vodou takhle daleko.
Teď jsi narazil na věc, na kterou se prostě musím zeptat. Kde na všechny ty aktivity bereš čas? Čím se živíš?
Asi nebude těžké uhodnout, že podnikám, takže jsem z velké části pánem svého času. Nechtěl bych tady podrobně rozebírat, co přesně je náplní mojí práce, prostě jsem obchodník. Spíš zmíním, že pro mě byl velkou inspirací jeden kamarád, se kterým jsem se poznal kdysi na lyžích. Oproti mně podnikal ve velkém a už v docela brzkém věku měl vyděláno tolik peněz, že byl vlastně rentiér. A to mě hrozně nakazilo. Najednou jsem viděl, že nemusím všechny své záliby zvládat jenom o víkendech, ale že si třeba můžu začít dělat volno i přes týden. Začal jsem se na to zaměřovat, až jsem si to dokázal postupem času nastavit tak, že si dokážu volného času udělat opravdu hodně. Považuji ale za vhodné zmínit, že to rozhodně nepřišlo samo a musel jsem si to odpracovat. Byla období, kdy jsem dřel doslova od rána do noci, abych potom měl čas někam vyrazit.
Druhou věcí, která mě hodně ovlivnila, bylo, když jsem si uvědomil, že postupně stárnu a hromadění peněz a majetku mi asi bude k ničemu. Došlo mi, že si radši užiju zážitky a třeba se trochu uskromním, než abych měl ferrari a několik domů u moře. Stanovil jsem si to jako prioritu.
Když sis splnil všechny české řeky s vodočty, neopadla tvoje motivace? Nebo sis našel nějakou jinou?
Asi před dvěma lety jsem si nastavil nový cíl, aby mě to bavilo, a sice, že bych rád měl na kontě 500 řek, na kterých bych chtěl mít najetých nejvíc kilometrů v jeden den. Započítávám jenom řeky, které jsou uvedené v průvodci na Raft.cz a mají semafor sjízdnosti, aby to nebyl kdejaký potok. A neomezuju se jenom na české řeky, beru i zahraniční. V podstatě to vzniklo trochu náhodou, když jsem mimoděk při procházení nějakých statistik zjistil, že už pár takových řek na kontě mám. Při bližším zkoumání jsem zjistil, že jich vlastně takhle mám už docela dost a že mít jich 500 by bylo hezké číslo. Začal jsem se na to soustředit a už jich mám 485, takže vytyčený cíl se rychle blíží.
Uvědomuju si, že si spousta lidí bude ťukat na hlavu, co jsem to za blázna a co si to vymýšlím, když jsou lidi, kteří toho najezdí mnohem víc. Ale beru to tak, že ti ostatní to třeba nemají nikde zapsané a já se porovnávám s těmi, kteří si ty statistiky vedou. Je to stejné, jako bys měl světový rekord třeba v běhu – sice někde může být nějaký rychlejší běžec, ale protože mu to nikdo nezměří a nezapíše, světový rekord nemá.
Takže teď jezdíš dlouhé štreky?
Jezdím teď určitě delší štreky než dřív, ale má to svoje limity. Pořád jsou to všechno úseky na jeden den, protože stanování u řeky, vaření na ohni a podobné věci mě vůbec nelákají a nejspíš se k nim ani nikdy nepropracuju. Sice dokážu být dost zarputilý a za den toho zvládnout opravdu hodně, nicméně třeba loňský kousek, který předvedl Chobotničák na Berounce, kdy ji sjel celou za jeden den, to je 140 km, napodobovat nebo překonávat nehodlám. Na to jsem asi pohodlný – on musel dávat brzy na vodu, takže i děsně brzy vstávat, pádloval až do tmy, musel vychytat povodňový stupeň. Až tak extrémně to určitě nikdy dělat nebudu. Tam už váhám, jestli to ještě je, nebo už není radost.
Bavili jsme se o vodě, zmínili jsme lyže a kolo, kde jezdíš enduro. Tohle jsou tři hlavní sporty, kterým se věnuješ?
Ještě bych k nim doplnil beach volejbal, ten mě taky hodně baví.
A který z těch sportů je pro tebe top?
To se asi nedá jednoznačně říct. Myslím, že všechno to dělám tak intenzivně právě proto, že to kombinuju. Určitě už se mi v minulosti stalo, že jsem se třeba nasytil vody a rád jsem se na nějaký čas přesunul k jinému sportu. Ale jsou i věci, kterých se člověk nenabaží skoro nikdy, protože jsou opravdu vzácné. Napadá mě třeba freeride lyžování, protože být někde, kde je zrovna parádní prašan, je opravdu vzácné a krásné.
Tajně jsem doufal, že řekneš, že voda je top… (smích)
Voda mě samozřejmě hodně baví, ale u vody mám trochu problém, že je to na ní o dost složitější s logistikou a komfortem. Ve skiareálu nebo bikeparku přijedeš, zajezdíš si a vrátíš se zpátky k autu. U vody se dostaneš z bodu A do bodu B, často je to mnoho kilometrů od sebe, musíš nějak řešit převoz auta, je to prostě výrazně komplikovanější. Nebýt toho, určitě bych na vodě jezdil mnohem víc.
Na jakých vlastně jezdíš lodích? Kajak, kánoe, pevné, nafukovací?
Jsem jednoznačně fanda nafukovaček, protože potřebuju sbalitelnou loď, kterou snadno uložím do auta. Zdaleka nejvíc toho najezdím na Palavě. Mám zkušenosti s Barakou. Kdysi jsem zkoušel i nafukovací kajak Safari, který mi přišel taky docela dobrý. Ale kánoe vedou na plné čáře, už jen z toho důvodu, že si tam můžu udělat větší pohodlí – sednu si, kleknu si, natáhnu si nohy, mám dost prostoru pro náhradní oblečení. Našlo se i pár potoků, kde jsem využil packraft, protože se k nim prostě nedá na rozumnou vzdálenost dostat autem. Ale musím mít otevřený packraft, protože z uzavřených lodí mám docela fóbii.
To si vlastně vzpomínám, že mám jednu vtipnou historku s pevným kajakem.
Sem s ní!
Jel jsem do Beneluxu na kolo s přítelkyní a v Holandsku jsme jeli jeden takový trail kolem vody, která vypadala docela pěkně. Najednou jsem si uvědomil, že jsem ještě nebyl v Holandsku na vodě. Začal jsem tedy zjišťovat, kolik by stálo půjčovné, abych si mohl odškrtnout, že jsem pádloval v Holandsku. V půjčovně byl takový fajn pán, se kterým jsem se dal do řeči. Nakonec jsem mu povykládal, kde všude jsem byl a kolik jsem toho kde sjezdil, a on byl tak nadšený, že nám půjčil debl kajak zadarmo. Moje obavy za zavřených lodí, k tomu to bylo docela vratké… no měl jsem veliký strach, abychom se nevykoupali, protože jsem pánovi povídal, jak jsem pádloval ve 40 zemích světa, a pak se tam vyklopím hned, jak nasednu do kajaku. To by si asi myslel, že jsem kecal. (smích) Nakonec to ale dopadlo dobře a najezdili jsme tam po kanálech několik kilometrů.
Jezdíš na vodě sám, nebo máš parťáky?
Samozřejmě se snažím ctít pravidlo, že by na vodu neměl člověk vyrážet sám, ale asi je ti jasné, že když jezdím tak často a jsem při tom každou chvíli na jiném konci republiky, ne vždycky se mi to povede a občas holt na tu vodu sám vyjedu. Ale v tom případě se snažím, abych měl alespoň podporu z auta. I když ani to někdy nevyjde. Nicméně portfolio parťáků mám za ty roky u vody docela široké a snažím se ho neustále rozšiřovat. Hodně jezdím s jedním kamarádem, který je už v důchodu, takže má dostatek času. A jinak prostě zkouším, obvolávám, hledám.
Zároveň zjišťuju, že hodně lidí jsou takzvaní solární jezdci, kteří ve chvíli, kdy se nevyráží za ideálních podmínek, raději zůstanou doma. Takže index solárního jezdce, který bývá na Raft.cz spíš jako vtípek, má něco do sebe. (smích) Na druhou stranu je ale dobré tyhle lidi vytáhnout s sebou, protože když pak třeba prší, máš zajištěný převoz auta. (smích)
Vzhledem k tomu, že jezdíš i malé potoky, kde často bývá spousta roští nebo padlých stromů, stalo se ti někdy, že ses dostal do nějaké prekérní situace?
Snažím se být hodně opatrný a riziko minimalizovat, takže je naštěstí takových situací pomálu. Ale jak ses zeptal, hned mě dvě napadly.
Ta první byla na Slovensku a krom toho, že to byla nebezpečná situace, byl to taky docela trapas. Chtěl jsem jet Budínský potok pod přehradou Ružiná. To jsem zrovna byl úplně sám. Pouštěli pěknou vodu, našel jsem si vysedací místo a jel jsem pod hráz, kde zrovna nějaký pán šel zavírat vodu. Zkusil jsem se s ním dát do řeči, ale nebyl moc vstřícný, tak jsem zavolal na povodí, kde jsem se dostal k nějakému řediteli, který to tam měl na starost. Chvíli jsme povídali, ale nakonec mi vodu otevřenou nenechali a já jsem jel pryč. Když jsem byl asi 60 km daleko, znovu mi volal ten ředitel, a že ve dvě hodiny budou přehradu zase pouštět. A ještě mi říkal, že doufá, že vím, co dělám, a někde se mu tam neutopím. Samozřejmě jsem ho ujistil, že mám zkušenosti a nemůže se nic stát… To už asi trochu tušíš, o co půjde… (smích) Otočil jsem auto, dojel jsem zase pod hráz a připravil se k nasednutí do betonového koryta přímo pod přehradou. Na konci toho koryta byl padlý strom, ale přišlo mi, že před ním zvládnu zastavit. Jenomže jsem neodhadnul hloubku, navíc mi nedošlo, že to betonové koryto bude kluzké, takže jsem se vykulil ze člunu, to jsem tam zrovna byl na Safari, a frčel jsem přímo pod ten strom. Naštěstí jsem se provléknul mezi větvemi a nezůstal tam. Kajak mi ujel asi o půl kilometru dál, pádlo jsem našel ještě později, no prostě totální trapas… Pak už jsem si jen odnesl věci k autu a jel jsem pryč.
To je úplně typický začátek spousty průšvihů – „Nebojte se, já jsem profesionál.“ (smích) Co ta druhá situace?
Ta byla tady u nás na Moravě na řece Rokytné, kterou jsem nemohl dlouhou dobu vychytat. Jednou v zimě se na ní najednou objevila voda, tak jsem vyrazil. Jenže mě vůbec nedošlo, že tam ještě budou zbytky ledu. Na některých místech měly ledové kry tloušťku až 30 cm. Po chvíli jsem dojel k místu, kde tvořily velký zátaras, takový ledový sifon dlouhý třeba 10 metrů, a to teda bylo hodně děsivé místo. Sice jsem včas zastavil a šel si to prohlédnout, takže se nekonalo žádné drama, ale nic takového jsem na vodě nikdy předtím neviděl. Že kolem tebe plave sem tam kus ledu, je vcelku normální, ale tohle bylo úplně něco jiného. Nakonec to dopadlo tak, že jsem musel řeku vzdát, protože za pár stovek metrů byl další podobný ledový sifon a o kus dál zase další. Přijít nějaký v nepřehledném místě nebo v silném proudu… Ani to nechci domýšlet.
Myslím, že budeme těžko hledat někoho, kdo má zkušenosti z tolika českých řek a potoků. Pojď prosím našim čtenářům doporučit nějaké krásné, ale málo známé kousky, které by si určitě neměli nechat ujít.
Budu muset chvíli přemýšlet, ale určitě mě něco napadne…
Třeba v poslední době jsem byl nadšený z říčky Nedvědička, na které jsem jel úsek dlouhý asi 10 km. Tam bych vypíchnul 2 km dlouhý úsek před hradem Pernštejn. Pořád to mělo velký spád, bylo tam spousta akčního kličkování mezi kameny, fakt paráda. A navíc tenhle krásný kousek končí bombastickým výhledem přímo z vody na hrad Pernštejn.
Už jsem zmiňoval Žejbro, které jsem jel v minulém týdnu, a je to jedna z nejkrásnějších říček u nás. To mě opravdu hodně překvapilo.
Mezi velmi krásné věci v republice bych určitě zařadil také spodní tok říčky Březná. Na té jsem vlastně taky byl před pár dny, jak jsem říkal, ale dojel jsem do jejího horního toku po Červenovodském potoce.
Hodně se mi líbil Pohořský potok, který teče v nádherné přírodě Novohradských hor a je přítokem říčky Černá.
Potom bych určitě zmínil Želetavku, která přitéká do Vranovské přehrady. O té jsem si podle článku Želetavka, říčka různých tváří myslel, že to bude hrůza. Ale byl jsem hodně překvapený, jak je nakonec zničehonic krásná v její dolní části, zhruba poslední 4 km před přehradou. U Windy asi hrálo roli, že ji jela za malé vody a na dva dny.
A vlastně ještě Jevišovka, která není nijak zajímavá na spodním toku, ale na horním je to taky parádní svezení.
Zajímavostí můžou být i uměle vytvořené toky. Byl jsem hodně překvapený, jak pěkná je Moravská Sázava v zátopové části poldru Žichlínek. Tam projíždíš asi 6 km parádních meandrů uprostřed obří louky, takže nehrozí žádné překážky. Podobný příklad je i pár kilometrů dlouhý úsek, respektive dva úseky Kyjovky u Moravské Nové Vsi, kde byly revitalizací narovnaného koryta uměle vytvořeny meandry. Navíc to ještě umocňuje fakt, že jedeš po rovném kanálu, skoro bych řekl až stoce, a najednou přijdou pěkné meandry.
Spíš pro legraci bych zmínil ještě Lutonínku, která je zajímavá tím, že se na ni nasedá přímo u známého podniku Rudolf Jelínek. (smích)
Ivisi, moc díky za povídání i tyhle tipy. Gratuluju ti ke všem dosavadním výkonům a rekordům a zároveň přeju ještě hodně kilometrů, sjetých řek, navštívených zemí, skiareálů a bikeparků.
Několik čísel a rekordů
Asi není možné uvést tady všechna čísla, které jsou s Ivisem spojená, pro ta navštivte jeho stránky ivisivis.blogspot.com nebo se podívejte na jeho profil Ivis na Raft.cz. Pár údajů ale přeci jenom uveďme.
13x první místo v počtu splutých řek za rok na portálu Raft.cz
2 142 je celkový počet splutých řek ke dni 18. 5. 2026
44 je počet zemí světa, ve kterých Ivis pádloval
4 zápisy má v České knize rekordů
454 je nejvyšší počet splutých řek za jeden rok (to je 1,24 řeky denně!).Bylo to v roce 2021.
3 393 je nejvyšší počet napádlovaných kilometrů v jednom roce (2023).
37 kilometrů a pouze 2 řeky sjel v roce 2010. Byl to jeho nejslabší zaznamenaný vodácký rok.
Bavil Tě článek? Můžeš podpořit naši tvorbu!
Tvoříme původní obsah a píšeme o všem, co se na české vodácké scéně děje. Žádné kopírování cizích zdrojů, všechno je ověřené na vlastní kůži. Tvorba takového obsahu ovšem něco stojí a budeme vděční za podporu naší práce! Využít můžeš QR kód nebo dar zaslat na účet 2801829432/2010 s variabilním symbolem 444999.
Děkujeme!
