Tak, a máme to! Velepříjemný vyjednávání, bazén nejistoty, trocha hardworkingu, špetka sebezapření a 3300 m2/sec ve Vltavě hovořilo proti hladkýmu průběhu pořádání závodů evropskýho formátu. Na druhý straně ovšem fightovala freestylová mazanost, organizační protřelost ředitele závodu, plná podpora CNAWRu a, nebojim se toho slova, touha závod udělat stůj co stůj.
Do areálu bývalýho psího cvičáku se začali freestylový kumštýři sjíždět už od nedělního večera. Areál nám byl vyčleněn jako náhrada za ubytování v kempu HG Sport, neboť ten byl těžce zchromenej povodněma. Zato cvičák se dočkal nečekaný revitalizace. Z torza jabloňovýho sadu se stala vítaná oáza stínu, z haluzí visely zbytky naplavenin, slámy a igelitu a ve větru se pohupovaly jako pravý záclony, takže nomádi pod nima ubytovaný se skutečně cítili jako doma. A ačkoliv nikdo neobjednal dvě tatrovky písku, přesto jsme si ho všichni před barem naboso užívali.
Málem bych zapomněl, tady máme výsledky!
