Tak nám zase teklo Labe – to zas pámbů nebyl doma… Po dvou letech se opět otevřely kohouty ve špindlmlýnské přehradě, a za ty dva roky se toho v údolí horního Labe stalo víc, než předtím za dvacet let. V přísně chráněné Labské soutěsce se proháněly bagry a obávaný herlíkovický jez s pověstí trhače raftů se dočkal kompletní přestavby.
Nový jez v Herlíkovicích se dočkal prvosjezdu
Právě nová konstrukce jezu v Herlíkovicích vedla k tomu, že jsme letošní ročník sledovali se značnými obavami, které ještě notně posílila mediální lehce dezinformační kampaň na webovém portálu Raft.cz, podle níž nebylo jisté, zda nový sklopný jez bude opravdu sklopený, i když to majitel jezu nasliboval. Ostatně, jak se říká, slibem nezarmoutíš. Nevěděli jsme, jestli se slib týká i tréninku v pátek odpoledne. A i kdyby ano, nikdo nevěděl, jestli se sklopený jez dá bezpečně sjet, ani v jakém stavu je po přestavbě koryto řeky – prostě proto, že to za současného stavu věcí ještě nikdy nikdo nejel.
Kdo se vyzná v tlačenici?
V tlačenici se nejlíp vyznají slalomáři. Protože nedorazili, žádná pořádná tlačenice ani nenastala. Naprázdno tak vyšla i výzva pořadatelů (www.raft.cz), aby nad Herlíkovice přijížděli pouze závodníci se startovním číslem Pořadatelé akce se snažili nezávodící vodáky sice od horního úseku odradit s tím, že pod Vrchlabím je také pěkná voda. To je sice pravda, ale kvůli tomu sem například určitě nepřijeli přátelé z NDR a třeba pro vlekaře z Míseček – žádné závodníky, ale místní patrioty – Labe končí v Herlíkovicích. Zkrátka – spodní úsek je fajn. Ale bez návaznosti na horním úseku trochu postrádá smysl.
Přitom nemůžu říct, že by úsek pod Vrchlabím nebyl pěkný. Na rozpádlování, trénink, souhru posádek – ideální. Jestliže se vodáci u lidí na břehu setkávali vesměs s pochopením a sympatiemi, hrázný na jednom z jezů překypoval nefalšovanou srdečností. Spontánně vyzýval k návštěvě tělesa jezu, aby mohli vodáci posoudit situaci s nadhledem pěkně z výšky. Hrázný ochotně ukazoval, kde přelézt tři ploty a obejít zákazy vstupu. Mnoho raftů tak mohlo poprvé sjet všechny tři jezy mezi Hartou a Klášterní Lhotou, aniž by došlo k nějaké nehodě.
Což se ovšem nedá říct o horním úseku.
Každý, kdo tady projel a nepích‘ ať pošle flašku!
Troufám si tvrdit, že prvními a pravděpodobně jedinými rafťáky na vodě byli v pátek odpoledne kluci z nymburského Sport-clubu 2000. Skoro určitě, protože jiné smutné ksichty ani děravé rafty jsem neviděl. Starý trhač raftů, kamenný stupeň se železnými kolíky sice zmizel a byl nahrazen moderní sklopkou, raftová smrt však odložila svou kosu asi o kilometr níž. Pečlivá prohlídka koryta v okolí staveniště žádnou past neobjevila. Jakmile přitekla voda, jez se sklopil. Další prohlídka a diskuze se odehrávala nad famózním válcem – vždyť to ještě nikdy nikdo nejel!
S pocity astronautů zamířily první rafty k novému jezu. Příď se propadla, s divokým stříknutím prorazila vodní válec. Loď bezpečně proplula. Obavy nebyly na místě.
O kilometr dál, v přehledném úseku s mělčí vodou se ozval páravý zvuk. Hlavní nosný válec nového Rob Fina poklesl, změkl a zmizel pod vodou. Druhý raft o chvíli později předvedl to samé. Třetí raft netrefil ideální stopu. Brousil šutry v mělčí vodě na kraji proudnice, z čehož plyne, že i kormidelník moula má svou cenu…
První den na Labi, a dva nové rafty v luftu! Ale snad ještě horší, než rozsápané boky lodí byla nejistota. Proč? Jak? Kde?
Teprve když se kohouty v přehradě zavřely a voda opadla, objevil se menší betonový blok. Z něj čouhal vztyčený železný kolík, výmluvě zahnutý mírně proti proudu. „Raftová smrt už prstem mi kejvá…“
Chvilku s ním bojovali, ale vytáhnout z řeky se ho nepodařilo. Nakonec ho aspoň otočili strašidelným ostnem dolů a řekl bych, že u každého raftu, který v sobotu a v neděli bez úhony doplul až do Herlíkovic, mají kluci ze Sport clubu 2000 flašku.
V obou raftech zela zhruba šedesáticentimetrová trhlina, tu větší, tu menší. Klikatá, do skoby, někde kousky PVC vůbec chyběly.
Pouštět Labe jednou za dva roky se mi zdá málo. Ne, že by častější pouštění vody mohlo podobné nehody odvrátit, ale když můžou stavbaři odhazovat svoje zbytky, jak se jim zachce, měli by mít vodáci aspoň stejné možnosti.
I tak díky pořadatelům za krátkou a prchavou ukázku, jak krásné by Labe mohlo být.
Ale zpátky k původní otázce – jak to letos na Labi uteklo? No… především rychle. Například v pátek to úplně zafičelo…
