Jak se rozjaří, nastává čas vypustit na vodní hladinu i děti. Většina velkých řek má však stále vysoké vodní stavy. V ten okamžik začnou být aktuální malé říčky, které nabídnou hezké svezení, občas i drobnou peřej, ale hlavně na nich není co zkazit. Jednou z nich je Jevíčka.
Jak již její název napovídá, převzala jméno od města Jevíčka, ležícího ve východní části Pardubického kraje. Okrajem tohoto původně královského města říčka skutečně protéká. Její vody zde posiluje Uhřický a Malonínský potok. Mimo těchto vodotečí zde do Jevíčky ústí i vodácky atraktivní Úsobrnský potok.
Od výchozího bodu plavby, silničního mostu na Biskupické ulici v Jevíčku, připomíná říčka dálnici srovnanou měřičskou přímkou. Její břehy jsou pozvolné, hlinité, porostlé travou a místy skupinkami stromů. V oblasti Malé Hané by člověk očekával nížinný tok se stojatou vodou. Není to tak docela pravda. Široká kotlina protékaná Jevíčkou je ve svých okrajích poměrně členitá a spádově ukloněná k severovýchodu. Klesání je v terénu znatelné pouhým okem a co teprve z paluby lodě.
Před regulací zřejmě mohla říčka vodákům nabídnout nespočetné meandry a občas i peřej na propláchnutí očí, zkrátka obdobný terén jako hanácká Hloučela, ale bývávalo. K regulaci toku došlo již v průběhu dvacátých a počátku třicátých let minulého století, kdy vodáctví v tomto kraji bylo zřejmě velikou neznámou. Nyní se koryto Jevíčky táhne do daleka a vy vidíte hladinu zčeřenou drobnými peřejkami a stupni. Všechny jezy i mosty jsou vystavěny v jednotném slohu datované roky 1928 a 1929. Žádné vývraty v korytě, jen místy podemleté břehy.
Plavba o délce 10 km je velmi rychlá a až na jeden případ odpadá i přenášení jezů. Chátrající betonové jezy mají většinou odstraněna stavidlová pole, takže nic nebrání volnému průjezdu. Pod některými se tvoří menší peřej s několika vlnami. Přesto je lepší říčku nepodceňovat a k nefunkčním vodním stavbám najíždět se zvýšenou opatrností. Do dnes volného stavidlového pole může být po pár měsících zasunuto nové bednění, nebo může být blokováno naplaveným dřevem.
Otevřená zemědělská krajina nabízí z jara možnost pokochat se okolím. Pohled na zalesněná úpatí Drahanské a Zábřežské vrchoviny, či protější výběžky Podorlické pahorkatiny je vpravdě velmi hezký. Nekazí ho tovární komíny, kamenolomy, nebo rádoby ekologické větrníky.
Zdejší úrodný kraj byl lidmi vyhledáván odnepaměti. Paleolitické lovce vystřídali první zemědělci a po nich řada svérázných lidských kultur. Památky po nich zůstaly ukryty hluboko pod zemí. Jako připomínka zašlých časů zůstaly stát vysoké valy hradišť střežící kraj ze zalesněných ostrohů.
Na trase na pravém říčním břehu leží někdejší Biskupický mlýn. Nedaleká obec Biskupice proslula především díky slivovici. Pořádá se zde soutěž „Biskupické kaléšek“ o nejlepší domácí ovocnou pálenku, provázená bohatým kulturním programem.
Asi 400 m pod Biskupickým mlýnem se nachází jez, který v minulosti sváděl vodu na chornické mlýny. Jeho stavidlo je odstraněno. Ve stavidlovém poli však zůstal asi metrový kolmý stupeň, pod kterým se tvoří válec. Překážka je průjezdná pro dospělé dle vody a zdravého úsudku. Děti si ji každopádně přenesou.
S okrajem městečka Chornice vás uvítá nezaměnitelná silueta pozdně gotické kostelní věže a vodočetné zařízení CHMU u silničního mostu. Pro pohodovou plavbu by měl ukazovat průtok alespoň 2 m³/s.
U silničního mostu v blízkosti vlakového nádraží se říčka rozlévá do široka a tvoří se v ní mělčiny. Za mostem se říčka naštěstí opět stáhne na svých 5 metrů a vody je rázem dostatek. Proud vás zvolna ponese kolem zpustlých průmyslových staveb a opodál stojícího nádraží. Pod nádražím vstupuje říčka opět mezi pole. Koryto čeří četné drobné stupně. Jevíčka se zvolna blíží k silnici vedoucí k nedalekým Lázům a Městečku Trnávce. Náhle se stočí vpravo, podběhne železniční trať a po necelé stovce metrů dorazí k někdejšímu stavidlovému jezu Lázeckého mlýna. Jez je průjezdný vlevo odstraněným stavidlovým polem.
Vpravo před jezem přibírá Jevíčka vodu říčky Nectavy. Samotný tok sice významný není, ale zato jeho hlubokým údolím, v pravěku a středověku procházela významná obchodní stezka spojující Čechy s Moravou. Střežil ji markraběcí hrad Plankenberk a zeměpanský Cimburk stojící na výrazném kopci nad Městečkem Trnávkou.
Blíží se soutok s říčkou Třebůvkou. Před lodní přídí se rozevírá krásné lesnaté údolí, které se zvolna zařezává do masivu Zábřežské vrchoviny. Samotný soutok obou malých říček leží mezi loukami a poli pod osadou Petrůvkou. Je tedy vhodnější pokračovat v plavbě po Třebůvce k mostu v nedalekém Pěčíkově, nebo si protáhnout plavbu až do Vranové Lhoty. Jevíčka s Třebůvkou občas mívají vodu i v létě. Plavba po jejich tocích spojená s plavbou po řece Moravě může být hezkou inspirací pro netypické letní putování.