Když loď, tak jedině na kopci!

Vladimír Vaňha jistě nepojmenoval svoji firmu Noah (anglicky Noe) podle citátu z předscény velikánů českého humoru.

Dokonce ani biblické spojení bájného praotce s vodou nebylo podle jeho slov tím hlavním důvodem. Byla to spíš určitá úcta k bibli: „Věřím, že biblické události mají větší hloubku, než si předestíráme,“ říkal Vladimír. Nadsázka moudrých klaunů je ale pro pestré osudy Vládi Vaňhy do jisté míry charakteristická. Postavil pro svět nikoliv archu Noemovu, ale loď rodeovou, na svou dobu tak revoluční, že její vizionářské tvary zprvu byly konkurenci spíš pro smích. Během několika let se ale z neznámého rebela stal druhý největší světový výrobce lodí na divokou vodu. Značka Noah přestala vzbuzovat úsměv a zrodila se podivuhodná vodácká legenda.

[b]Připomeneš si ještě své vodácké začátky před emigrací? Jak jsi se k vodě dostal? [/b]

[b]Vzpomeneš si na něco z té doby s potěšením? [/b]

Cítil jsem, že Vladimír pověděl, co chtěl říct, a že je čas rozhovor ukončit. S odstupem času od našeho rozhovoru si myslím, že jméno Noah pro svou firmu nevybral náhodou, něco z biblického praotce v něm opravdu bylo. Tam, kde jiní neměli dost odvahy, on šel a postavil loď kratší než všechny ostatní. Netuším, jestli Vladimír znal zmíněné Werichovy a Horníčkovy předscény a možná by proti mému přirovnání protestoval. Ale z historek přátel a životních zvratů vodáckého mága vyvstává docela zřetelně úvodní memento řečené s nadhledem klauna: „Když loď, tak jedině na kopci!“ Vladimír opravdu dělal věci neobvyklé. Podivínský a přitom s velkou mírou představivosti a předvídavosti, se kterou posunul možnosti a zkušenosti ve stavbě lodí na divokou vodu o notný kus kupředu. Prokázal i obchodní schopnosti, odstartoval vodáckou dobu rodeovou a zůstane navždy otcem první rodeové lodi. Je příznačné, že bouřlivák Vladimír Vaňha ukončil svůj poslední rozhovor slovy o odpuštění. Dnes už pádluje na oblačných peřejích na své nejnovější lodi, jejíž jméno zná jen on. Určitě má ploché dno s dlouhými prolisy a moc bych za to nedal, že se jmenuje Odpuštění.

Setkali jsme se jen párkrát. Víc bylo těch, kteří varovali před Vláďovými řečmi. Nějak mě to nebralo a při těch pár setkáních jsme si vždycky vytvořili vyhovující klima. První designér tvarů rodeového kajaku. Nejen Shaun Baker jezdil jeho lodě. Severní Karolina se neukázala lepší než Česko, a tak v posledních letech mohli čeští vodáci také jezdit na „vaňhovkách“. Poněkud vymykající se tvary, a hlavně smysl pro detail dávají Vláďovi za pravdu v designu kajaků. Je škoda, že neměl větší štěstí a víc času…

[b][i]Vojta Jančar, vodák, obchodník, publicista a autor vodáckých kilometráží[/i][/b]

[b]Šaman[/b]

Někdy začátkem osmdesátých let jsme s Emou pádlovali na kánoi řeku Cheat v Západní Virginii. Z křovin na břehu se vynořila postava a z ní se vyklubal kanoista Jirka Lhota z Prahy, se kterým jsem pak několik let na deblu sjížděl řeky po celé Americe. Jirka mě seznámil s dalším, nově příchozím vodákem původem z pražské Tesly, Vladimírem Vaňhou, který začal stavět v Severní Karolině lodě. Vladimír nám postavil skvělou deblovku zvanou Vltava, s tenkrát nově vyřešenými kokpity blízko u sebe, na které jsme pak několik let jezdili a uskutečnili i několik prvosjezdů. Byla to výborná loď, stabilní, dobře se točila a snadno jsme na ní zvládli eskymáka, i když jsme se ze začátku pod vodou pádly trochu mlátili. V roce 1984 jsme jeli se skupinou několika dalších vodáků do Peru a mezi nimi nechyběl ani Vladimír. Tehdy vyvinul zbrusu nový, asi třímetrový kajak zvaný Jeti. Byla to revoluční loď, první krátký kajak na světě, a tak byl Vladimír vlastně průkopníkem nového směru v kajakování. Jeti se v Peru na dravých řekách choval skvěle, Vladimír na něm s námi jel i prvosjezd úseku řeky Urubamby pod Machu Pichu a posléze i řeku Tambopatu v jižním Peru. Vzpomínám, jakou měl Vladimír neobyčejnou odolnost vůči domorodé stravě a nápojům. Jedl nejrůznější pokrmy u pouličních stánků, ve vlaku sdílel pohárky chichi (blanco y negro) s domorodci, čehož bychom se my ostatní nikdy neodvážili. Byli jsme proti němu úplní břídilové. Přes měsíc ho žaludeční potíže nesklátily, na rozdíl od nás ostatních. Až poslední týden ho ta strava přece jenom dostala. Vladimír své zdravotní potíže řešil zcela svérázně: namazal si břicho šťávou z rajčat a vydal se s Tomem Montgomerym v Cuzcu k místnímu šamanovi. Vladimír měl vždy zálibu v různých přírodních léčivých metodách, ale šamanovu léčbu nám ani on po svých zkušenostech nedoporučil. Nejdříve jej šlehal kopřivami a pak zabalil do novin namočených do kozí moče. Tom to málem nepřežil, druhý den urychleně opustil Cuzco a vrátil se do Spojených států. Naproti tomu Vladimír se rychle sebral a bylo mu zase dobře. Kéž by to tak šlo i dál…

[i][b]Standa Chládek, vynikající slalomář, po emigraci žije v USA, obchodoval s loděmi, nyní propaguje seakajaking a pořádá náročné seakajakové expedice[/b][/i]

Když se ohlížím zpět, je zřejmé, že Vladimír viděl cestu, která změní náš sport. Existovaly i jiné „krátké lodě“, ale jen Vladimír je chápal jako tu správnou cestu, a ne jen nějakou alternativu na zkoušku. Navíc, narozdíl od ostatních, nehleděl na to, co potřebují ti nejlepší pádleři, soustředil se na to, co potřebují začátečníci. Kratší loď s měkkými a snadno ovladatelnými tvary – to bylo přesně to, co hned od začátku přineslo novým adeptům pádlování zábavu a rychlý pokrok. Tenhle jeho přínos vodáckému sportu by neměl být nikdy zapomenut a doufám, že nezapomeneme ani na jeho moudrost, s níž jej uskutečňoval. Potřebovali bychom víc lodí, jako byly ty jeho.

[i][b]Landis Arnold, zakladatel a prezident společnosti Wildwasser Sport USA, Inc.[/b][/i]

[b]Designérský talent[/b]

Vladimír zůstane v paměti většiny vodáků v USA díky svým legendárním designům Jeti a AQ. Jeti byla první „krátkou“ lodí, přelomový však byl nejen její „uživatelsky přátelský“ tvar, ale především komfort a ergonomie sezení, které se v následujících letech staly v USA měřítkem kvality. V té době nebyla na americkém trhu jiná loď tak pohodlná a tak dobře podporující správné držení těla při pádlování.

[i][b]Joe Puliam, zakladatel a dlouholetý ředitel firmy Dagger, později CEO společnosti WaterMark, v současnosti konzultant americké Professional Paddlesports Association.[/b][/i]

[b]Světově známá osobnost[/b]

Neznám nikoho, kdo by dokázal žít tak emotivní život, jako jej žije Láďa. Nedokáže plout v hlavním proudu, vrhá se do designérských experimentů, které milujete, či nenávidíte. K tomu přidává svůj nezaměnitelný komunikační kód, divoké řízení auta a tradiční nedochvilnost. Není lehké mu porozumět, ale rozhodně se vyplatí to zkusit. Začnete chápat narážky v inzerátech, naleznete „žhavá lýtka“ na palubě lodi.

[i][b]Šimon Babíček, architekt, instruktor VSK Brno, spolupracovník Vládi Vaňhy[/b][/i]

[i][b]Robert Sušánka, spolumajitel firmy Boatpark, spolupracovník Vládi Vaňhy [/b][/i]

[b][i]Míla Pražák[/i][/b]