Začátkem týdne jsme tušili, že druhý lednový víkend přinese oblevu. I přesto, že do poslední chvíle věřil ve vodu v Jizerkách málokdo, se vyplatilo tam vydat. Déšť, tající sníh a teplé počasí přinesly nejen do koryt Jizerských řek vodu. Jak jsme si užili první vodácké radovánky v nové sezóně 2015?
Začátkem týdne se objevují první prognózy na víkendové oteplení a déšť na území ČR, včetně hor. Na úterní schůzi předběžně domlouváme pádlovačku, přecijen po pár lahvích jedenáctky si to člověk vysní. Do pátku netrpělivě sledujeme meteorologické předpovědní modely, v poledne máme konečně jasno, vyrážíme směr Jizerky. Po půl sedmé večer odjíždíme z loděnice do Jiřetína p. Bukovou na základnu, kde má kámoš Tom apartmán. Cestou už pěkně prší a nikdo z nás nepochybuje, že si zítra zajezdíme. V bytě se nás nakonec schází rovných šestnáct, večírek se nese v tradičním duchu, postupně od půlnoci do dvou se trousíme ke spánku.
Ráno v sedm sledujeme vodočty a padá volba na Kamenici z Plavů. V sedm už jsme na nasedačce, hodnotíme vodní stav v řece i s vodočtem v Plavech, ten momentálně ukazuje necelých 20m3/s, ale během polední půl hodiny voda rychle stoupá. Po menší diskuzi se dělíme. Pečáci zůstávají, ostatní volí přejezd na Mýto na Jizeru. Shazujeme lodě, soukáme se do hydra, stojíme po kotníky v mokrém sněhu, na záda nám prší, prostě lednová vodácká idylka. Kolem půl desáté dáváme na vodu, je nás pět a ještě se k nám připojuje kamarád z Vysokého n/J.
Voda má hnědo černou barvu, splouvá s námi spousty odpadků, časem větve, větší kmeny a dokonce i jedna lednička, ale bohužel prázdná. Před ústím náhonu je padlý smrk, bez problémů podjíždíme. Držkovské schody jsou téměř pod vodou, ale na seznámení s terénem dobré. Nad začátkem peřejí nad Prádelnou je padlý velký strom, který je vidět z dálky a bez problému se dá objet v pravé části. Dál už jedeme přes vracáky k Prádelně, vše bez problémů. Nad Návarovskou soutěskou stavíme a vydýcháváme. V úvodním válci stavíme svícen, dalo by to i na ten adventní. Sem tam někdo eskymuje nebo vylehává. Dál už bez problémů, s každým dalším přítokem vody v korytě přibývá a že té vody v nich valí opravdu dost. Dojíždíme až k Tobogánu, jdeme prohlédnout a následně jsme všichni úspěšně dole. V peřejích pod Tobogánem jsou ve středu větve a klády, objíždíme vpravo, šlo by jet i vlevo. Užíváme si vln a pěkných peřejí až k jezu, ten rovnou přenášíme, kontrolujeme čas a přidáváme na tempu ať stíháme vlak nahoru. Druhý jez po prohlédnutí také jedeme. Vlak stíháme a nahoru jedeme už s partičkou z Hradce. Ve vlaku se rozhodujeme pro druhou jízdu podle známého: „second run, double fun.“ Honza z Vysokého jede točit rodinohodiny, podruhé jedeme v pěti.
Druhá jízda o dvě hodiny později a je o poznání více vody, větší vlny rychlost i tah na bránu. V úvodní peřeji nad Prádelnou nám Vojta chvilku zabydlí ve válci, ale po chvíli bojování vyjede. Prádelnou prosvištíme a ve vracáku pod ní vydýcháváme. Přejezd k Návarovské a zastávka nad ní, na břehu stojí plaváček z party před námi. Ten asi neudělal dobrý dojem na Vojtu a po předchozím bojování ve válci a horším spánku po večírku už se škrábe i s lodí do stráně na vlak do Návarova. My ostatní jdeme prohlédnout, pro lepší pocit to odjistíme. Počet svící redukujeme na polovinu. Ve vracáku pod soutěskou nastanou po chvilce zmatky, Kamílek se neudrží ve vracáku a při odjezdu si vyrazí pádlo, další 50 metrů jede na kačenku, bravurně, jen poslední váleček v bazénu ho z kachny proměňuje na krysu. Plaváčka, loď i pádlo odlovíme. Dál pokračuje bez Vojty ve čtyřech, přítoky valí ještě více, občas nás nahání pěkná kláda a všudypřítomný bordel z průplachu úseku nad námi. Na Tobogánu se potkáváme s Hradečáky, všichni úspěšně sjíždíme. Míla si ještě chytá touch-the-banner vracák vpravo. Vydechneme a jedeme dál.
Jenže vzápětí přichází drama. Kamílek jede středem, najíždí pod klády zachycené mezi kameny, mizí pod vodu. Po chvíli se kláda naštěstí uvolnila, plave ona, loď i plaváček. Odlovíme ho a stíháme loď, práci nám znesnadňuje 6 metrová kláda, která není rovnocenným soupeřem v dalších peřejích. Loď dostrkáme ke břehu asi až po 300 metrech. K prvnímu jezu už je kousek, opět ho přenášíme, druhý jez skáčeme a uháníme na vlak. V Návarově přiskočí Vojta a jsme zas komplet. Vodočet v Plavech měl v době nasednutí 26kubíků, ten v Jesenným při výstupu ukazoval 43 kubíků. Vedle nádraží v Plavech hodnotíme, převlékáme, navazujeme a přesouváme se na Mýto.
Jsou už tři hodiny, stihneme jen Mumlavu ta má tou dobou slušných 18 kubíků. Pro jízdu se nakonec rozhodne jen Míla a Tom. Nasedají na odpočívadle pod Podkovou, start ze břehu po sněhu rovnou do vody ve stylu 50 na 50. Tom zaparkoval loď pod kládu pod sněhem, na druhý pokus už jsou oba na vodě. Hodně svižná jízda, vlny a pěkné válce, řeka má opravdu už velkou sílu. Asi 200 metrů nad jezem je přes celou řeku padlý dub. Za tohoto stavu byl vidět na poslední chvíli, přenášení stromu vpravo a následně i jezu vlevo. Peřeje pod jezem a pilou, kontinuální WW III-IV, kluci nikde nedrhnou a bez větších problémů dojíždí na soutok s Jizerou na Mýtě. Už sotva táhnou lodě do stráně, ve sněhu lezou po čtyřech. Na Jizeru za 60m3/s už není síly ani času, je před čtvrtou odpoledne. Navazujeme, balíme a míříme zpět na základnu. Večer hodnotíme naše dojmy s partou z Jizery, ty měli taky veselo.
Druhý den ráno dáváme ještě rychlou Jizeru z Mýta do Vilémova za 38 kubíků, oproti včerejšímu dni výrazně přituhlo a déšť vystřídalo sněžení. Jizeru si užíváme, svižná jízda, velké vlny, občas válce. Ostrov prohlížíme, odjistíme a jedeme pravým ramenem na pohodu. Vychutnáváme si lednovou jízdu zasněženou krajinou. Cestou domů hodnotíme druhý lednový víkend, který nám nachystal parádní svezení v Jizerkách, určitě jsme měli o dost lepší podmínky pro ježdění než závodníci ve stopě právě probíhající Jizerské 50.
Za Jesus Riders Honza „Kůča“ Kučera
