HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Letní Odra

Letní Odra

Před pár roky jsme s Andílkem stáli na břehu Odry u Suchdola nad Odrou a koukali na prakticky vysušené koryto. Tehdy nebyla ani náhodou šance sjet přírodní úsek v CHKO Poodří a před Odrou jsme nuceně dali přednost Moravě. Na původní plán jsme ale nezapomněli. Před naším druhým pokusem dlouho vládlo studené a deštivé počasí, které nám dávalo naději, že to vyjde.

Několik dní před termínem odjezdu však dorazila vlna sucha a horka a bylo po šancích. Někdy uváděnou celoroční sjízdnost ze Suchdola je třeba brát v teplejších obdobích roku s patřičnou rezervou, protože bez dešťů se tady člověk neobejde. Tentokráte jsme se už Odry ovšem vzdát nehodlali a na tuhle variantu jsme byli připraveni. Když nemůžeme plout do Ostravy, tak prostě vyrazíme odsud…

Po pár hodinách jízdy autem zastavujeme poblíž soutoku Odry a Opavy. Jsme přesvědčeni, že dál budeme moci normálně pádlovat právě díky vodě z Opavy, jejíž průtok byl v danou chvíli asi třikrát větší než Odry. Kolik vody ve spojeném korytě teče tady ale ještě poznat nejde, protože nasedáme na vzdutí jezu v Ostravě-Lhotce, který se nachází 2,5 km pod námi. Jez po pravém břehu celkem snadno přenášíme. Ani za ním se voda nerozeběhne, protože ji zadržuje ještě jeden jez, a to v Ostravě-Přívozu. Podle informace z průvodce zastavujeme nad ním u levého břehu a zase přenášíme. Kvůli nějaké probíhající stavbě se kolem něho nedostáváme tak snadno, jak bychom si v odpoledním horku představovali, a pot z nás jen lije.

Po nutné pauze pokračujeme dál. Teď už voda začíná zrychlovat a my vidíme, kolik jí tu reálně teče. Hned od jezu musíme kličkovat mezi kameny. Situaci nijak nezlepší ani brzy zprava přitékající Ostravice, protože ta je polosuchá. Naštěstí jsme s Andílkem lehké váhy, takže i s naloženou deblovkou projíždíme všude bez dření. Rezervu místy ale nemáme prakticky žádnou a skoro vždycky máme možnost jet pouze jedinou cestou, protože mimo hlavní proud jednoduše voda není. Za dalších pár dní díky pokračujícímu suchu vodočet v Bohumíně ukazoval o nějaké dva kubíky míň než našich aktuálních 9,5, a pak už by to bylo chvílemi jednoznačně na pěší turistiku korytem.

Jez v Ostravě-Lhotce / F: Vojta Brádle a Andílek
Jez v Ostravě-Lhotce / F: Vojta Brádle a Andílek

plavbě Ostravou je určitě dobré dodat, že nás mile překvapila. Řeku vesměs lemují zelené břehy se stromy, přes které většinou není místní industriál vidět. Jenom u druhého jezu stojí nějaká fabrika. Na první skutečně hezký přírodní zážitek jsme nemuseli čekat dlouho. Kousek pod ústím Ostravice totiž jednu z mělčin obsadilo menší hejno čápů bílých, kteří se námi nenechali rušit, dokud jsme nedopluli až téměř k nim.

Po noclehu nad Bohumínem vyrážíme ráno co nejdřív. Lehký nedostatek vody dočasně řeší malé nadržení stupně pod tamním železničním mostem. Ten se dal na laminátce celkem snadno sjet a před námi měl ležet úsek v přírodní památce Hraniční meandry Odry. Tady běžně začínají krátká polodenní splutí a i my na břehu sledujeme nějakou připravující se skupinu vodáků. Tahle část řeky rozhodně dostála pověsti, která ji provází. Odra tu vykouzlí několik výraznějších meandrů, v korytě jsou napadané stromy, proud přes štěrkové prahy místy příjemně zrychluje. Brali bychom o něco větší průtok, ale jinak je to pohoda. Jen za velké vody to vzhledem k překážkám v proudu už nemusí být taková idyla.

Poklidně meandrující řeka / F: Vojta Brádle a Andílek
Poklidně meandrující řeka / F: Vojta Brádle a Andílek

Konec úseku předznamenává ústí Olše, kde Odra definitivně opouští Českou republiku a míří do Polska. O kousek níž podplouváme silniční most, za kterým je vlevo upravený výstup pro případ, že tu člověk chce skončit. Jestliže před soutokem s Olší byl řece ponechán přírodní ráz, pak nyní se před vodáky rýsuje až k obci Krzyżanowice několik kilometrů dlouhá rovinka, kde je za mostem vlevo další možnost skončit jednodenní výlet. Přestože by se mohlo zdát, že plavba narovnaným korytem nebude žádná sláva, minimálně ze začátku to pro nás neplatilo. Nejdřív jsme byli docela překvapeni dočasnou značnou šířkou toku, kde probíhala v minulosti těžba písku, a rovně jsme přitom stejně plout nemohli, protože jsme obeplouvali rozsáhlé ostrovy obsazené stovkami racků. Nedlouho za uvedenou obcí už má Odra zase přírodnější charakter a my doplouváme k velké štěrkové pláži na levém břehu. Protože zase pálí slunce, dáváme tady dlouhou pauzu a věnujeme se relaxování a koupání. V tom druhém nám nezabrání ani voda, kterou zrovna nejde označit za moc čistou. Ve vedru je třeba slevit z nároků. Nakonec se nám odsud ten den ani nechce a nocujeme tu.

V další části Odra střídá pomalejší úseky s těmi rychlejšími, když překonává příležitostné štěrkové prahy. Na nich stále musíme jezdit s hlavním proudem. Jinde bychom bez dření neprojeli. U břehů pak občas může potrápit nějaká ta překážející větev. Asi nejhezčí podobné místo následuje hned za ústím říčky Psina v pravém ohybu řeky. Jinak také pěkné místo na pauzu a koupání. Obecně je tady Odra sevřena mezi zelené stěny okolní vegetace, v níž ovšem evidentně dominuje invazní křídlatka. Tímto stylem se dostáváme nad město Racibórz (Ratiboř). Jeho blízkost poznáme snadno podle vpravo odbočujícího kanálu Ulga, který jej obtéká. My však plujeme vlevo do města. Od něho nás dělí místní jez, což je vzhledem k jeho rozměrům ne úplně vypovídající označení. Naprosto hladce pod ním podplouváme, ale nějak dobrý pocit z něj stejně nemáme. Určitě není na škodu včas zastavit a dojít si ho předem prohlédnout.

V přírodní památce Hraniční meandry Odry / F: Vojta Brádle a Andílek
V přírodní památce Hraniční meandry Odry / F: Vojta Brádle a Andílek

Za jezem Odra teče ještě poměrně dlouho skryta v břehové zeleni a my napjatě očekáváme železniční most. Pod ním nám polský popis slibuje „prawdziwie górskie bystrze“. No, opravdovou horskou peřej si představujeme trochu jinak, ale aspoň máme možnost pohoupat se na pár neškodných vlnkách. Možná to bude výživnější za větší vody. Dalších pár vlnek na nás čeká pod nedalekým silničním mostem, za kterým je vlevo upravený přístup k řece. Tohle je vhodné místo, pokud chceme ve městě doplnit zásoby nebo si prohlédnout místní památky. Za krátkou návštěvu stojí na levé straně centrální náměstí a několik zdejších původně středověkých kostelů. Ty jsou postaveny z cihel, což je pro slezskou gotiku typické. Na pravém břehu se nedaleko od řeky nachází areál tamního zámku se zajímavou kaplí. Snad není od věci připomenout, že Ratiboř byla kdysi hlavním městem jednoho ze slezských knížectví.

Za mostem se Odra zase ponoří do okolní zeleně, kterou teče až k ústí kanálu Ulga. Za ním začíná znovu část, na níž je regulace víc patrná. Břehy řeky jsou vyčištěné a před pražícím sluncem se tu není kde schovat. Navíc nenacházíme ani vhodná místa ke koupání. Naštěstí se časem zase dostáváme k přírodněji působícímu úseku. Pod Ratiboří Odra sice plyne o něco pomaleji, ale proud rozhodně nestojí. Příjemně se pohoupáme třeba pod přívozem u obce Grzegorzowice nebo za ústím říčky Ruda. Za ním je pár malebných menších pláží, které lákají k zastávce.

Odra, ústí Opavy – Kędzierzyn-Koźle

Úsek přes Ostravu k ústí Olše je detailně popsán v novém Vodáckém průvodci řekami Moravskoslezského kraje. Informace k navazující části se dají najít na řadě polských internetových stránek, někdy se ovšem částečně rozcházejí. V informačních centrech je zdarma k dostání hezky udělaný průvodce a mapa Subregion Zachodni województwa śląskiego.


Délka: Podle konkrétního místa ukončení u Kędzierzyn-Koźle kolem 85 km.
Obtížnost: ZW; Splutí je za přiměřených podmínek téměř bez rizik. Za větší vody opatrně v blízkosti jezů a v úsecích se stromy v korytě (především PP Hraniční meandry Odry).
Sjízdnost: Celoročně; Za nízkých stavů pod 10 kubíků na vodočtu v Bohumíně (www.pod.cz) častější mělčiny.
Doba splutí: 3 relaxační nebo 4 zcela relaxační dny.
Táboření: U řeky se nenacházejí oficiální kempy nebo tábořiště, ale míst vhodných pro jednorázové přenocování je na březích obecně dostatek.
Doprava: Podél toku je nejlepší se pohybovat autem. V Polsku ovšem silnice řeku křižují jen příležitostně. Mezi jednotlivými mosty jsou poměrně značné rozestupy. Poblíž Odry vede mezi Kędzierzyn-Koźle, Ratiboří a příhraniční obcí Chałupki také železnice.
Zajímavosti v okolí: Za prohlídku stojí alespoň historické centrum Ratiboře. Jinak se v bezprostředním okolí řeky moc památek nenachází. Většinou je třeba jít někam dál od ní.

Poblíž obcí Przewóz a Dziergowice potkáváme první přístřešky, které mají vodákům splutí Odry zpříjemnit, a další pak příležitostně následují. Je vidět, že se naši polští sousedé snaží. Sám jsem po některých dřívějších zkušenostech s vodáctvím v Polsku oceňoval, že u Odry se neválejí všude střepy z rozbitých láhví.

Zatímco celé naše splutí se neslo v poklidném duchu, perná chvíle se teprve blížila. Nemohla za ni ovšem samotná řeka, ale prudký zvrat počasí. Během svítání si všímáme černě zataženého obzoru, který sem tam prozáří blesk. Na vodáckých akcích jsme zažili bouřku už mockrát, ale takovou ještě ne. Akorát stihneme jakžtakž zrušit nocležiště, a je to tu. Víc starostí než permanentně blesky ozářená obloha a průtrž mračen nám dělá velmi silný vítr. Ten také dokazuje, že létat za určitých okolností umějí i laminátové lodě, když se ta naše vydává k řece bez posádky. Díky tomu, že mám plno starostí s jejím pořádným ukotvením, ani na rozdíl od Andílka nevidím, jak vítr sundává vrbu vedle nás… Nakonec z toho vycházíme prakticky beze ztrát, ale podobnou bouři bychom zažít venku znovu nemuseli. Při další plavbě vidíme na březích spoustu „očesaných“ nebo rovnou zlikvidovaných stromů. Odra je ovšem tak široká, že ji žádný nemůže zcela přehradit. Později se ze zpráv už jen dozvídáme, jaké škody bouře nadělala v dopravě, na elektrickém vedení, domech…

Pro nás je tenhle den posledním na Odře, protože se blížíme k našemu cíli, souměstí Kędzierzyn-Koźle. Jestliže celý předchozí úsek Polskem nás řeka různě rychle nesla sama, teď musíme přidat více my. Od mostu mezi obcemi Cisek a Bierawa se projevuje vzdutí jezu v Kędzierzyn-Koźle. Až do konce tedy pádlujeme na poctivém voleji, který má hezkých pár kilometrů. Pokud by si někdo chtěl jeho přepádlování alespoň o něco zkrátit, je možné skončit hned u prvního mostu (silnice č. 40), pod nějž se dá dojet autem.

Na stupni u Starého Bohumína / F: Vojta Brádle a Andílek
Na stupni u Starého Bohumína / F: Vojta Brádle a Andílek

Na závěr můžeme klidně říct, že nás splutý úsek Odry pozitivně překvapil. Hlavním kladem je to, že se tu člověk nepotkává s u nás tak častými jezy. Nebýt těch dvou na začátku v Ostravě, nepřenášeli bychom ani jediný. Díky jejich absenci se dá bez námahy i s přestávkami na koupání splouvat 30 – 40 km za den. Navíc od Bohumína Odra teče kromě Ratiboře pořád mimo civilizaci a jen někde, většinou dál od řeky, se objeví nějaký dům. Pro ty, kteří vyhledávají spíše opuštěné řeky, může být vhodným cílem. Jen by mohla být čistší. Ten, komu nestačí úsek do Kędzierzyn-Koźle, může samozřejmě pokračovat dál. K ústí Odry do Baltského moře je odsud pořád hodně daleko… Na naší straně je možné splutí prodloužit především díky Opavě, která mívá v létě při splutí od města Kravaře lepší vodu než většinou vyschlá Odra v CHKO Poodří.

Zkušenosti čtenářů

Jan

Fajny článek.
My jsme to splouvali 2016 ale na jaře a to byo více vody a jen po Olši:) Příroda je tam pěkná.

Michal Gregora

Zajímavý nápad. Odru letos v červenci možná zkusíme, jestli ovšem všechny řeky nevyschnou až na dno. Zatím to tak vypadá …

Večerníček

Moje poslední letošní červencová voda byla cesta z Podhradí po Moravici, Opavě a Odře do ústí Olše. PP hraniční meandry Odry mě mile překvapila. Stejně tak rychle valící hnědá voda Olzy, která se nedala vypádlovat proti proudu. Skončil jsem na špičce a šel pěšky do Bohumína na vlak.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: