Temže, nejdelší řeka Anglie a druhá nejdelší v Británii, ústící do Severního moře, má po celém svém 346 km dlouhém toku velmi rozdílný charakter. Zatímco většina řeky teče vnitrozemím, na západě Londýna se z ní stává řeka přílivová.
Význam tohoto vodního toku si plně uvědomovali už Římané, kteří na něm v roce 43 n.l. založili základy dnešního Londýna. Řeka a město jsou od té doby neodlučně spojeny. Temže sloužila jako vitální přílivová vodní cesta pro obchod, dopravu a obranu. A od 16. století se Londýn stává důležitým střediskem průmyslu, mezinárodní obchodu i loďařství.
Tento vývoj výrazně ovlivnil vzhled řeky. S rozvojem technologie výstavby lodí, jejich rozměrů a zvyšujícímu se počtu, už přístav v centrálním Londýně nevyhovoval. Plavidla totiž musela kotvit uprostřed řeky a dlouho čekat na vykládku, navíc se spoléhat na služby „lightermen“, cechu převozníků, který přepravoval zboží mezi loděmi a molem. A tak, zatímco řeka samotná ovlivnila vznik a rozvoj města, rozrůstající se námořní obchod začal výrazně měnit její vzhled i architekturu jejího okolí. Tok byl stále více regulován a z přírodní, poměrně plytké řeky, kde větší lodě byly závislé na výšce přílivu, se stávala vodní cesta obehnaná zdmi, s vytěženým dnem pro získání větší hloubky a možnosti průplavu za jakéhokoliv stavu přílivu či odlivu. Nutnost proplutí lodí pod mosty definovala jejich výšku i umístění, pro vykládku a skladování zboží se stavěly desítky přístavních mol, doků a překladišť. Se zvětšujícími se nároky na prostor se novější zázemí a infrastruktura začaly přesouvat směrem na východ od centra města, blíže k ústí Temže.
Od konce 18. století přestaly lodní společnosti používat řeku pro kotvení. Začaly se stavět a rozvíjet doky, velké vodní plochy obehnané zdmi, do kterých se vjíždělo a vyjíždělo vraty. První se otevřely v roce 1802 na Isle of Dogs. Celkem jich bylo pět s různými jmény. Každý z nich měl několik mohutných nádrží (basin), těch bylo dohromady 47 o celkové ploše cca 300 hektarů. I proto se pro východní část Londýna ujal název The Docklands.
Vývoj velkých námořních lodí ve druhé polovině 20. století a přechod ke kontejnerové dopravě opět vedl ke změnám. Lodní doprava byla přesměrována do nově budovaných moderních přístavů na dolním toku Temže. Architekturu východního Londýna i Docklands čekala nová transformace a přestavba.
V současnosti je mnoho doků zasypaných a připomínají je už jen názvy a sem tam pozůstatky zdí nebo malých vodních ploch. Bývalá skladiště jsou buď zbouraná, mnoho jich nepřestalo bombardování Londýna během druhé světové války nebo jsou přestavěna na domy a byty. Samotné doky a nádrže se nyní využívají převážně k rekreaci a jsou domovem řady center zaměřených na vodní sporty.
A právě vodní hladiny, které jsou obklopeny desítkami bankovních a kancelářských budov, doplněné řadou bytových komplexů, nabízejí často nevšední podívanou. Stačí, pokud se člověk na chvilku zastaví a věnuje jim trochu pozornosti. Pak je odměněn neskutečnou směsicí zrcadlících se barev i prolínajících se abstraktních obrazců.
