Na horách jsou ještě zbytky sněhu, které živí Jizeru, a tak to z hor pěkně teče. Co takhle to na „síčku“ natáhnout až na soutok s Labem do Mělníka?
Na Malé Skále jsem zakempoval v kempu Na Ostrově již 20. 4. 2022 večer tak, abych druhý den vystartoval, co nejdřív. Jednotlivé etapy jsem nijak neplánoval, pouze jsem si hlídal, aby mi to do neděle dalo tak akorát do Mělníka. Doporučuji si malinko nastudovat jezy a uložit si telefonní čísla na zdymadla, na která stačí zavolat cca 30 minut dopředu. Věděl jsem, že mě čeká celkem 22 jezů a zdymadel. A to je asi největší fuška na celém tomhle jinak moc krásném úseku řeky Jizery. Řeky učitelky.
DEN 1 (21. 4. 2022)
První zastávku jsem udělal po náročném obnášení prvního jezu po cestě v Dolánkách (ř. km 82,3). Do teď to pěkně teklo a bylo na co koukat. Stavil jsem se na výborný kafe a buchtu v hospodě Abelův mlýn. A pozdravil kamarády, kteří jej provozují. V Dolánkách jste už v podstatě v Turnově. Podjel jsem Rohozec. Dalším jezem je ten turnovský (ř. km 79,5).Ten je v podstatě zadarmo. Pěkně se vysedá a přenáší se po kovových roštech, které kryjí rybí přechod.
Opustil jsem Turnov a dopádloval jsem k jezu v Přepeřích (ř. km 76,4). Zde se obvykle začíná klasická Jizera na seakajacích. Přenášení je zleva a je pro jednotlivce docela náročné vystoupit a přetáhnout loď. Nástup pod jezem je pak velmi pohodlný. Začátek jízdy však může být malinko drncavý, protože po jezem se Jizera ihned rozlévá doširoka. Dál jsem pokračoval okolo Písečáků a kempu až do Svijan (jez na ř. km 70, 3). Zde je dlouhé přenášení od dálničního mostu až pod jez. Bez koleček veliká dřina. Proto platí, že kolečka jsou na Jizeře základ!
Jez Březina s magickým číslem ř. km 66,6 je pouze s krátkým přenášením vpravo. A za pár kilometrů se dostanete do krásného místa, o kterém asi dost lidí pořád neví. Jizera začíná protékat místy, kde máte po levé ruce skalní stěnu s převisy a visící vegetací jako někde v džungli. Začíná to jezem Hubálov (ř. km 64,4). Tento jez je po rekonstrukci z roku 2021 a pravá část koruny je zvýšená a suchá. Zde se jez taky nejlépe přetahuje. Levá část končí u skalní stěny. A kdyby bylo opravdu hodně vody, tak se doporučuje přenášení skrz vesnici. Jako generál Laudon.
Po cca pěti kilometrech narazíte na jez Hněvousice (ř. km 58,6). Přenášení je tu náročnější a k němu ještě docela technické vylézání z vody. Ono obecně platí: na Jizeře nepočítejte s nějakým velkým zázemím / infrastrukturou pro vodáky (kempy) nebo s místy pro vylézání z vody. Je to prostě divočina.
Ptýrov (ř. km 53,9) jsem vyřešil zapádlováním do náhonu a akrobatickým vyhoupnutím se na břeh. Přenášení je opět delšího typu. Pod jezem tahají rybáři jednoho kapra za druhým. Já už vyhlížím pomalu místo na spaní. Nakonec jsem našel docela pěkné místo v zátočině na louce. Loď jsem vysmýkal přes vysoký břeh až ke stanu. Koupání bylo však vzhledem k jarnímu období. Jak to říct? Rychlé?
DEN 2 (22. 4. 2022)
Prvním jezem druhého dne byl Bakov nad Jizerou – Malá Bělá (ř. km 49,2). Vysoký jez, který nahání hrůzu. Přenášení vpravo. S vozíkem. Nástup na soutoku s Bělou. Po pravé ruce se po pár kilometrech objeví zřícenina hradu Zvířetice. Impozantní kulisa v krajině. Následuje technický jez Josefův Důl (ř. km 43,8) – opět náročnější výstup a docela dlouhé přenášení. Oříšek je i dostat loď na vodu. Bylo nutné sešoupnout ji po panelech na hranici tření bot. Jez Rožatov (ř. km 39,7) se přenáší vpravo. Pod jezem je solidní kamenný zához, který nechceš!
Vaňkův jez (ř. km 37,7) je kapitola sama pro sebe. Tenhle jez v centru Mladé Boleslavi vystavěný za euro peníze i se šupnou pro vodáky na tlačítko a se semaforem prostě nefunguje. Minule byl dokonce kompletně zarostlý rákosím a vegetací. Letos byl alespoň čistý. Vyřešil jsem to nájezdem na gumový vak a přetažením přes gumové lamely. Takže v podstatě elegantně. Protože jinak přenášení vpravo je opravdový očistec – je to dálka a na břehu je strašně kamení. Jednou kdysi stačilo!
Dalším takovým oříškem je jez Čejetičky (ř. km 36,3). Ten je taky za odměnu. Při nízkém stavu se dá přetáhnout přes korunu nebo po její levé části. Letos jsem zvolil asi nejhorší možnou variantu. Vystoupil jsem na ostrůvku, který je mezi řekou a náhonem. A přes něj celou loď po trávě a křoví přetáhnul. Příště zajedu do náhonu a přetáhnu až na jeho konci. Vinec (ř. km 34,7). Přenášení vlevo. Technické vystupování. Nenechat se stáhnout proudem na korunu jezu! A Zámostí (ř. km 30,9)? Tak to je opravdu oříšek! Obě strany jsou zastavěné. Je to pakárna na „entou“. Já to vyřešil zprava po koruně. Pak jsem spustil loď do náhonu a přetáhnul okolo vrbiček, které jsem vyřezal skládací pilkou. Uf. Byl jsem rád, že ho mám za sebou. Ani borec na MVE nevěděl pořádně, jak loď přetáhnout.
Brodce (ř. km 29,4). Podjedete dva mosty v rychlém sledu za sebou a zaparkujte vpravo u lavičky, kde můžete spočinout. Čeká vás nakládání na kolečka a odtažení lodě několik stovek metrů. Odpoledne už jsem z jednoho přetahování za druhým malinko gumovej. Vyhlížím místo na spaní a po pár kilometrech jsem našel super rybářské místo se schůdky, stolečkem, ohništěm a lavičkou. V dálce pouze malinko hučela dálnice. Dopřávám si. Tentokrát jsem totiž vychytal na umývání skládací sprchu od Sea to Summit, do které jsem si přihřál vodu a dopřál si teplou koupel. Ani se mi ze sprchy nechtělo. Jinak další techtip: šetřil jsem hmotnost lodi i používáním vodního filtru.
DEN 3 (23. 4. 2022)
Ráno se připravíte psychicky na jez Dražice (ř. km 22,6). Obtížné přenášení přepadem vpravo (za běžného stavu vody). A čeká vás další inženýrská výzva, jak přenést jez v Benátkách nad Jizerou (ř. km 19,7). Popis podle mapy.cz: „Pozor! Problematické přenášení. Po pravé straně vede cesta začínající na soukromém pozemku a má 2 brány, které mohou být zamčené. Pokud se vám podaří projít na silnici, tak přístup zpět k vodě je až cca 300 m pod jezem“. Já osobně to řeším přenášením „rybím přechodem“ vpravo. Jedná se o mokrou variantu a dost brutální metodu, ale jinak to nejde. A Obodř (ř. km 18,6)? Tak to je konečně jízda. Se síčkem si můžete projet slalomovou trať. Prostě špičkou dolů a nikde nebláznit v bránách. A nemusíte nic přenášet. Tenhle jez je prostě protrženej.
Kačovský mlýn (ř. km 14,9). Dlouhé přenášení a komplikované vytažení lodě na břeh. Bez koleček vám upadnou ruce. Otradovice (ř. km 4,7). Na soutok je to už jenom kousek. Jez, který pouští hrůzu. Vede přes něj lávka. Přenášení prý po obou stranách. Já přetahoval vpravo. Nasedání chce trochu cvik. Nasedá se z kamenné regulace. A pak už jenom na soutok do Lázní Toušeň a tam se napojit na Labe (ř. km 869,1)!
A já po Labi pokračoval až do Mělníka. A projel několik zdymadel. A na jednom z nich mě čekali paddleboardisté z Neratovic a společně jsme si popovídali a oni mě doprovodili až do loděnice a ke zdymadlu v Lobkovicích.
Prvním zdymadlem na Labi byl Brandýs nad Labem (ř. km 865,02). Vplutí do zdymadla je vždycky zážitek! Po levé ruce se ke břehu připojí cyklostezka a poutní cesta Blaník – Říp. V Zárybech jsem našel krásné místo na spaní. Opět teplá sprcha s vylepšeným poměrem teplé a studené vody ve prospěch té teplé. Jó to byl tenkrát ještě levný plyn!
