HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Napříč Prahou – přes 3 jezy

Napříč Prahou – přes 3 jezy

Historie tohoto závodu sahá až do roku 1939. Akce vznikla jako závod vodních skautů na oslavu otevření klubovny na Libeňském ostrově. Při 70. ročníku se ke kategoriím skautů, přidaly dospělé kategorie a poté se trať závodu otevřela i pro volné splutí.

Protože se pražské jezy smí splouvat pouze na povolení, je každoroční akce, která se koná pravidelně 28. září na svatého Václava, báječnou příležitostí si tyto vltavské jezy sjet.

Letos se v tento den měla konat oslava prvních narozenin našeho vnuka a tak mne napadlo, že bychom se mohli zúčastnit této akce s celou rodinou. První reakce na můj nápad nebyla valná. Někdo to bral jako nápad dobrý ale většinou mi říkali, co jsem to zase vymyslela za ptákovinu…

Nakonec se rozhodlo, že jedem a začali jsme shánět rafty a to bez pomoci půjčoven. Díky tomu, že jsme vodácká rodina plovaček a pádel jsme měli dost a vše bylo brzy pokupě.

Vyloučili jsme z posádky jednoletého oslavence, protože uhlídat na raftech 4 děti bylo i tak dost. Původně měla přijet rodina z Moravy, ale přijela s nimi i jejich větev z Rakouska a Německa a vzhledem k tomu, že se v naší rodině vyskytuje i Američan, mluvilo se na dvou raftech během cesty třemi jazyky. Nakonec jelo 14 ve věku od pěti do sedmdesátipěti let. Vodáci byli ale na každém raftu dva. Druhá babička nás sledovala s vnoučkem ze břehu.

Před závodem byl dost vodní stav na Vltavě vysoký, ale pořadatelé měli s Povodím Vltavy dohodnuto, že se z kaskád bude pouštět vody méně a předpověď počasí byla dobrá.

Ráno jsme se probouzeli do mlhy.

Na Císařské louce jsme se sešli, jak bývá v naší rodině zvykem se zpožděním. Nafoukli jsme rafty, každý si vybral pádlo a plovačku. Nakonec jsme obojího měli víc než bylo potřeba a tak šly zpět do auta. Bylo už krásně slunečno, tak i loďák s teplým oblečením a zbylé neoprény skončily v autě. Vyrazili jsme za zvuku zvonů kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, právě vyzváněly poledne.

Znáte to, balení a příprava, to je někdy stres. Pak si sednete do lodi a pohoda.

Minuli jsme Výtoň, Tančící dům, popisovali jsme posádce, kde se nacházíme. V pohodě jsme se se spoustou dalších vodáků blížili k první šlajsně.

Závodníci už byli v cíli, když jsme dorazili nad Štítkovský jez.

Nad jezem se vytvořil chumel vodáků čekajících na to, až se na ně dostane řada k proplutí. Naštěstí tu řídila dopravu jedna z pořadatelek.

Splutí jezu bylo náramné. Hladká vlna a pak několik velkých vln, které nás krásně na několikrát pohoupaly a postříkaly.

Náš Allen si mohl opět nasadit brýle, které před jezem schoval do kapsy, protože je neměl pojištěné proti potopení, aby se mohl pokochat výhledy před dalším jezem.

Zastavili jsme se na pivu u restaurace na pontonu na Žofíně a pokračovali osvěženi dál.

Kupodivu Staroměstský jez (Karlovka) byl mnohem mírnější.

Průjezd žraloka jezem, jsme bohužel zmeškali.

Výhledy na Prahu byly náramné.

Záchranáři pod jezy byli připravení.

Těšili jsme se na vplutí do Čertovky. Byl to trochu problém, protože se na vjezdu byla zácpa. Dojeli jsme bohužel jen k malému mostu pod Karlovým mostem, který se opravuje a je pod ním lešení.

My jsme se pod něj na rozdíl od kánoí a SUPů nevešli.

Část naši výpravy se vydala ke mlýnu v Čertovce pěšky. Na Karlově mostě se rozloučili s druhou babičkou, která nás sledovala celou cestu z Císařské louky s vnoučkem ze břehu.

Díky přestávkám jsme se dostali do závěrečného chumlu splouvajících a dostihla nás poslední loď, za kterou se měli jezy ve 13:30 zavírat.

Museli jsme přidat na tempu, abychom stihli průjezd posledního jezu. Naštěstí jsme se díky spoustě vodáků postávajících a popíjejících pod Kampou u muzea Franze Kafky dostali daleko před závěrečnou loď.

Stále bylo krásně, lepší počasí jsme si nemohli přát.

Teplo a dobrá nálada vyhecovala několik vodáků ke skokům z jakýchsi sloupů u vyvýšených lávek na břehu pod Letenskou plání.

Podjeli jsme poslední most na trase – Štefánikův a už jsme byli u obávané retardérky Helmovského jezu. Ještě jsme jí nejeli a nevěděli jsme vypadá a jak to naše výprava zvládne. Byla to však pohoda. Široká šlajsna, dlouhá hladká vlna a snad 20 metrů rozčeřené vody retardérky a za chvíli jsme byli v cíli.

Skauti už si dávno převzali ceny za umístění v závodě a nám nezbývalo, než si počkat až přijedou auta, naložíme všechen materiál a odjedeme na plánovanou oslavu narozenin.

Měla jsem obavy, jak se bude vodácká akce z velké části nevodácké rodině líbit. Moje obavy byly zbytečné. Líbila se a moc.

Díky pořadatelům za krásný den na vodě!

Poděkování letos patří obzvlášť Povodí Vltavy, které pro závod přiškrtilo Vltavskou kaskádu tak, aby se mohla otevřít i propust Staroměstského jezu.

A pokud vás zajímá, kolik vodáků v Praze na Vltavě 28. září bylo, tak pořadatelé napočítali téměř 2 700 vodáků (z toho 657 závodníků) na více než 800 lodích. Byl to rekordní počet účastníků.

foto: Helenka Křenková, Martina Mušková a Věra Kučerová

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: