HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Nepál na vodácký způsob

Nepál na vodácký způsob

Když u nás na podzim skončí sezona, většinou Vavřineckým potokem a podobnými podzimními akcemi, nezbývá než počkat, až se přeženou sněhy a až nám jaro zase nadělí vodu do koryt. A nebo máme druhou možnost – vydat se za vodou a teplem někam na druhý konec světa.

Destinací je bezpočet a mezi ty nejlepší patří Nepál – země, kde najdete neprostupnou džungli i nejvyšší vrcholky světa, země, kde vám stačí pár korun v kapse, kde nic není problém a kde se nepospíchá.

O cestě do Nepálu jsem snil už od svých kajakářských začátků a rozhodně to byl jeden z mých největších snů. Jak jsem postupem času vyrostl, vydělal si nějaké peníze a naučil se vydržet několik týdnů bez rodičů, rozhodl jsem se, že si sen o Nepálu splním a vydám se zapádlovat si na himálajských řekách. Těšil jsem se na super výlet a spoustu zážitků a netušil jsem, že Nepál milionkrát předčí moje očekávání. Tuhle zemi jsem si za šest týdnů, které jsem v ní strávil, bez nadsázky zamiloval.

Kajman najíždí peřeje

Hned po příletu mě Nepálci trochu šokovali svým neochvějným přesvědčením, že kdo má bílou pleť, je dojná kráva se spoustou rupií v kapse, které je potřeba z něj dostat. Smlouvání o ceně znám už i z jiných cest, ale tady to bylo skutečně pro otrlé. Nicméně první zděšení po pár dnech neustálého smlouvání o čemkoliv pominulo, přivykl jsem já i moji spolucestovatelé a už jsme se nezalekli vůbec ničeho. Když se nad tím teď zpětně zamýšlím, hodně mě mrzí, že v Praze se dá smlouvat jen těžko. Jak rád bych tady své v Nepálu nabyté umění zúročil, a ušetřil tak spousty peněz…

Na autobus se toho vejde. Jen podávejte další lodě.

Další z pro Nepál typických věcí je snadné cestování s lodí. Poprvé jsem byl v destinaci, kde skvěle vystačíte s veřejnou dopravou a vymýšlet cokoliv jiného by byla prostě hloupost. Z hotelu se jednoduše necháte taxíkem či rikšou za pár rupek odvézt na nejbližší autobusové nádraží. Najdete si autobus, lodě naložíte na střechu – spolucestující vám s tím ochotně pomůžou – a sednete si dovnitř, pokud je tam místo. Když už tam místo není, naskočíte na střechu a svezete se pěkně na průvanu spolu s nákladem čehokoliv, co se dá na střechu dostat. Během jízdy se na střechu vyhoupne i asistent pana autobusáka a pro změnu si zasmlouváte o ceně jízdného. Vůbec nevadí, že to trvá třeba dvě hodiny, alespoň vám cesta pěkně utíká a vy máte nového kamaráda.

Typický taxík neuveze víc jak tři lodě

A když už jsme na místě určení, je čas sundat kajak ze střechy a půjdeme si zapádlovat. Teď přichází to hlavní, proč jsme sem vlastně přijeli. Nepálské řeky patří mezi nejlepší na světě, ať hovoříme o obtížnostech nebo okolní krajině. Hodí se jak na několikadenní raftové výlety, tak na kajakářská putování. Obtížnost si každý vybere podle sebe a můžeme vyrazit. S vodou je to tak, že je jí hodně. V podstatě všechny řeky spadají do kategorie „big water“. Po letním monzunu jsou koryta plná a jak podzim ubíhá, voda postupně klesá. Na to se můžete spolehnout a měli byste tomu přizpůsobit harmonogram svého výletu.

Kajman najíždí peřej Great Wall na horní Bhote Kosi

Chcete-li raději raftovat, dobře vybírejte řeky, abyste neuvízli někde uprostřed zablokovaného kaňonu bez šance dostat se dál. Na samostatné raftové výpravy je tu potřeba mít bohaté zkušenosti nejen s velkou divokou vodou, ale také s expediční logistikou. Ale i když toho o raftingu moc nevíte a chtěli byste to vyzkoušet, je Nepál tím pravým místem. Celá řada outdoorových agentur a cestovních kanceláří tu nabízí raftové výlety od jednodenních až po dvoutýdenní a vaší starostí je jenom zaplatit a být včas na smluveném místě. Je to bezpečné a určitě to bude parádní zážitek. Více o tom, jak rafting v Nepálu vypadá, se můžete dočíst v rozhovorech na následujících stranách. Vyzpovídali jsme pro vás několik osobností nepálské vodácké scény. Pokud jezdíte na kajaku, jistě se do Nepálu vydáte s dostatkem informací a zkušeností, abyste věděli kam zamířit a na co máte. Některé raftové společností také nabízejí kajakovou školu pro začátečníky, ale tam si moc divoké vody neužijete.

Betka vláčí své nádobíčko na nasedání SetiVodopád na Kali Gandaki

Mám-li hovořit za sebe, potažmo za naši výpravu, vyrazili jsme nejdřív do oblasti východního Nepálu, které vévodí mohutná řeka Sun Kosi. Není problém dát si její zdrojnice Balephi Khola, Bhote Kosi a třeba i náročnou Tamba Kosi a potom pokračovat po Sun Kosi déle než týden. Čím víc vody tu budete mít, tím lepší zábava vás čeká. A jelikož je toho v Nepálu skutečně moc, tak po multiday tripu a po vysednutí ze Sun Kosi stačí nabrat síly v nějaké vesničce a vyrazit ještě na pár dnů třeba na Tamur, který nedaleko vysedacího místa ústí do Sun Kosi. Právě to udělal Kajman a vy si o Tamuru přečtěte na stranách 18 – 19. Pro mě bylo setkání s těmito řekami nečekané a myslím, že jsem zažil svoje první opravdu big-water kajakaření. I s obrovskou lodí Jefe Grande jsem několikrát nechtěně dělal svíci na rozhraní nebo jsem zcela zmizel mezi dvěma karfioly. Okamžitě jsem si velké řeky a hodně vody zamiloval.

Čekání na autobus v Pokhaře

Po rozježdění na Sun Kosi by měl každý vodák navštívit městečko Pokhara, které je centrem snad všeho turistického dění v Nepálu. Na turistické třídě Lakeside najdete nejrůznější bary, restaurace, hotely, suvenýry, a hlavně cestovní kanceláře, kde si jen stačí vybrat, jestli chcete radši canyoning, paragliding, rafting, kajaking nebo třeba jen vyrazit na trek do Himálaje. Pro vodáka znamená Pokhara zejména několik vodáckých kanceláří, kde se dozvíte, kolik je vody na které řece, a rádi vám pomohou zajistit i dopravu na nasedání a cokoliv dalšího byste potřebovali. Pohostinnost místních lidí je neuvěřitelná.

My jsme z Pokhary učinili několik výletů a poprvé jsme zažili to, kvůli čemu jsme v Nepálu byli – multiday trip. Do lodě si dávám spacák, karimatku, věci na vodu a na sebe kraťasy a tričko a s tímhle vším se vydávám přežít několik dní na řece. Moc nevěřím tomu, že to dokážu. Hned první noc mi multiday tripy učarovaly a vím, že už tady jednodenní řeku nepojedu. Přes den si vezu plný kajak věcí a večer, než se setmí, si jen stačí vybrat nějakou hezkou písečnou pláž, posbírat dříví, které naplavil monzun, u ohníčku poklábosit a jít se vyspat na další den. Ráno rozfoukat ohníček, posnídat něco z tučných zásob v lodi a zase na vodu. Pitnou vodu naberete a přefiltrujete nebo převaříte přímo z řeky a kromě toho už si jen užíváte nekonečné peřeje – zkrátka člověk toho tu k životu na řece moc nepotřebuje. Splněný sen se vším všudy. Když navíc připočtu exotiku destinace, kde se na břehu střídají banánovníky a bambusy, v korunách stromů se prohánějí opice, na slunci je třicet stupňů a za zády vykukují bílé špice Himálaje, neumím si představit lepší podzim.

Kajman a Pepíček na horní Modi Khole

A kamže se dá okolo Pokhary vyrazit na vodu? Je toho tu spousta a ať si zvolíte jakoukoliv řeku, neuděláte chybu. Marsyangdi je obrovská, svižná a kontinuální. Madi Khola má nízký průtok a celodenní úsek čtyřkové vody. Modi Khola vám předvede pořádné divoké peřeje až na soutok s Kali Gandaki, kde si užijete dva dny surfovacích vln. A kousek od Pokhary teče řeka Seti, na kterou stačí vyrazit taxíkem během volného dne v Pokhaře, když máte náladu jen tak si sjet pár kilometrů čtyřkové vody. Kdo by měl ambice, může si na všech řekách vytáhnout loď o kus výš proti proudu a najde zaručeně extrémní vodu.

Odpolední rychlojízda na Seti kousek před Pokharou

Na řekách okolo Pokhary naše loňská výprava skončila, ale vodácké oblasti Nepálu jsme tím zdaleka nevyčerpali a je jasné, že se sem ještě někdy vydáme. Čeká tu totiž ještě také západní Nepál, což je oblast, kam se už nedá dostat tak snadno, obyčejným autobusem dojedete snad jen na slovutnou Karnali, pravděpodobně nejprofláknutější řeku v Nepálu. Západní Nepál je oblast bez silnic, a tak cesta na jakoukoliv řeku tady znamená dlouhou dopravu letadlem. Ti, kteří hledají pravou expedici, nesmějí vynechat Humlu Karnali, kterou popisuje Čuro na stranách 15 – 17, a za zmínku stojí třeba i Thuli Beri, na kterou se vydal Kajman a slíbil o ní napsat do některého z dalších čísel. Podle vyprávění to vypadá, že to je řeka, která patří k tomu nejlepšímu, co kdy sjel. Pokud jste opravdoví expedičníci, tak si v západním Nepálu píchněte prstem do mapy někam, kde teče řeka, vymyslete si, jak se dostanete na nasedání, a jeďte. Bude to pravděpodobně prvosjezd a setkání s Nepálem v jeho nejčistší podobě – bez autobusů, smogu, odpadků na ulicích a toulavých psů. My jsme tohle zažili na jednom z přítoků Kali Gandaki, na Badi Gad, a připadali jsme si jako ve středověku. Lidé tu mají jen svou chýši z hlíny, všude okolo jsou terásky s rýží a život tak nějak jinak a pomalu plyne. Každý dělá jen to, co je nutné, aby přežil, a elektřina tu asi ještě dlouho nebude. Jestli tohle není Nepál, tak už nevím, jak bych vás víc navnadil. Zkuste se začíst do dalších stránek HYDRA a poznejte Nepál detailně. Je to nádherná země.

Tento průvodce vyšel v 1. čísle Hydra 2011.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: