Adrian Mattern mi poslal print screen satelitních snímků řeky Ivindo v Gabonu v úseku, kde se řeka větví na nesčetné množství menších či větších ramen. Přidal informaci, že je v džungli velké množství zmijí gabunských (Bitis gabonica), nicméně jelikož máme dnes drony, nemusíme se džunglí tolik prodírat. No a jestli mám prý zájem o takovou výpravu. Reakce byla pochopitelně v mém klasickém duchu. Jak se mě může vůbec ptát na tak nesmyslný dotaz? Je jasné, že jedu.
V roce 2007 se Olaf Obsommer se dvěma dalšími kajakáři vydal na výpravu do absolutně neprobádaného Gabonu. Přes všemožné kontakty se mu donesly zprávy, že řeka Ivindo na svém cca 150 km dlouhém toku v několika místech překonává velký spád a že se v těchto místech nachází mnoho vodopádů a peřejí. Olaf se to rozhodl prozkoumat a celý úsek spluli. V místech, kde se řeka rozlévá do mnoha ramen a překonává velké převýšení, však vždy volili tu nejjednodušší cestu – pěšky džunglí. De facto nesjeli žádné peřeje, pouze putovali po řece nebo obnášeli. Z celkových 150 km je cca 130 km klidná voda. Což sice nepřináší takový adrenalin, nicméně faktem je, že všemi směry jsou to minimálně desítky kilometrů k nebližší civilizaci skrz hustou tropickou džungli, ve které žije více goril a slonů, než kolik žije lidí v Brně. A to jsou ti mírumilovní tvorové. Pak je tam ještě nespočet pavouků, hadů a podobně.
Adrianovi se podařilo dát dohromady partu těch nejlepších kajakářů a zároveň kamarádů – Adrian Mattern, Dane Jackson, Bren Orton, Kalob Grady. Jako filmaři jeli David Arnaud a Olaf Obsommer a jako fotograf já.
Celá akce se konala pod hlavičkou Red Bull, takže o organizační věci bylo velice dobře postaráno a já jsem si připadal, jako bych jel na all inclusive zájezd do Egypta. Po příletu jsme odvezeni do fajnového hotelu, kde nám je přednesen plán, jak je potřeba navštívit toho a onoho ministra či ředitele toho a tamtoho. Znamená to dva dny poklepávání ramenou se všemožně ofrčkovanými státníky, ale také zevlení na pokoji s klimatizací, jelikož je venku asi tak milion stupňů. Pak už konečně máme zelenou a vydáváme se na dvoudenní cestu terénními auty do vnitrozemí. Gabon je obrovská země, avšak velice málo obydlená.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Jsme u řeky
Po zdlouhavé cestě se ocitneme na začátku pádlovací části výpravy. All inclusive konečně končí a začíná dobrodružství, na které jsme se tak těšili. Nasedáme na jediném silničním mostě přes řeku Ivindo, která je v těchto místech zhruba 200 m široká a je sotva poznat, jakým směrem teče.
Sbalíme si vybavení na 12 dní. Sepíšu vám to hlavní, co jsem si s sebou bral já: kajak včetně vybavení na řeku – pádluje se jen v tenkém triku, aby se člověk nespálil, kšiltovku, helmu, mačetu, hamaku, plachtu, nafukovací karimatku, hedvábnou vložku do spacáku, moskytiéru, opalovací krém, repelent, jídlo na 14 dní (snídaně: ovesná kaše s ořechy, oběd: mysli tyčinka, večeře: 2x dehydrované jídlo). Dále mám foťák se třemi objektivy, malý dron, velký dron s pěti bateriemi, dvě velké power banky, jedno suché tričko s krátkým rukávem a jedno s dlouhým rukávem a jedny suché kraťasy. Přijde vám to hodně? No, ještě nekončíme. Benzínový vařič, dva litry benzínu, gravitační filtr na vodu s loďákem, malý filtr na vodu do vesty, malý hrnec, hrnek, lžíce, nářaďový nůž a samozřejmě kafe. Odhadem je to i s lodí 50 kg, které jsem u velkých peřejí tahal při přenášení na rameni. Naštěstí jsem ale vyhlášený masochista, takže mě to vlastně baví.
Vyplouváme do džungle
Za pár hodin zabalíme naše „titaniky“ a na úvod nás čeká 70 km naprostého voleje. Ve stínu je 35 °C, téměř stoprocentní vlhkost a já si v duchu říkám, zda budu za živa upečený nebo ugrilovaný. Hlavně se musím dostatečně namazat krémem, a pokud možno nenechat vystavený slunci jediný kousíček pokožky. Zmizíme od mostu za první zatáčku a uvědomíme si, že už jsme uprostřed ničeho. Široko daleko jen divočina, a to nádherná. Gabonská tropická džungle hraje všemožnými barvami. Fascinují mě zejména stromy vysoké několik desítek metrů obsypané zářícími rudými květy, ty jsou opravdu překrásné.
První den na vodě je o hltání nových dojmů a vjemů. Nikomu z nás nevadí, že pádlujeme po naprostém voleji. Ve skupině panuje fantastická nálada, smějeme se sami sobě za každou blbost. Zejména za to, že pádlujeme 70 km klidné vody na creekových kajacích a že jsme si je nenechali odvézt motorovou lodí, což by mimochodem nebyl sebemenší problém. Ale to by pak nebylo to dobrodružství, za kterým jsme přiletěli.
Pro první kempování vybíráme ostrov. Rozhodně tu nejsou žádné pláže a přímo z řeky se člověk ihned dostává do džungle. Proto je mačeta nezbytnou součástí výbavy. Práce s mačetou je něco, co naprosto zbožňuji, takže během hodiny přeměním zdejší kus džungle v krásný kemp spot a každý si zavěšujeme hamaku a plachtu pro pohodlné spaní.
Kongou Falls
Následující den se dostáváme k peřeji, od které si slibujeme největší potenciál. Jmenuje se Kongou Falls. Ivindo je zde široká ke dvěma kilometrům a dělí se na nesčetné množství kanálů. Jedním z hlavních kanálů je samostatný vodopád, který má odhadem 25 m a je to jeden z hlavních cílů naší výpravy.
Vedle Kongou Falls se utáboříme na dřevěné plošině nad řekou na celé tři noci. Je to poslední místo, kde jsou v údolí Ivinda známky civilizace. Čas od času sem jezdí rangeři z národního parku pozorovat přírodu a v tento moment je pro nás jejich dřevěná plocha perfektním zázemím. Cílem je prozkoumání všech ramen řeky a zejména největšího vodopádu. Zprvu se aklimatizujeme na divokou vodu na peřejích a vodopádech poblíž hlavního břehu, a poté se vydáme prozkoumat ústřední část Kongou Falls.
Zde Ivindo vytváří naprosto parádní přírodní podívanou, kdy jedním hlavním kanálem, který vede naprosto rovně, řeka překonává spád cca 30 m v mnoha po sobě následujících menších vodopádech. Závěrečná šikmá rampa padá z výšky 15 m a v dopadu vytváří ohromný válec. Unikátním je toto místo ale díky vodopádu, který do dopadu hlavního kanálu přitéká zleva. Je to krásný, 25 m vysoký, čistý vodopád dopadající přesně do stejného místa jako nižší vodopád hlavního kanálu. A to vše uprostřed panenské džungle.
Průzkum drony
Jednu z hlavních rolí v tomto projektu hrají drony. Řka se totiž rozděluje na mnoho ramen a prozkoumat jedno po druhém bez dronu by bylo nejen nesmírně zdlouhavé, ale také nebezpečné, protože čím více pohybu v džungli, tím více se vystavujeme pravděpodobnosti setkání se zvířaty. Zejména se zmíněnými zmijemi, kterých je tu opravdu hodně.
Moment, kdy jsme poprvé přeletěli dronem nad hlavním ramenem Kongou Falls, byl opravdu nezapomenutelný. Je to nejen pro kajakáře nádherná podívaná. Jeden celý den strávíme prozkoumáváním hlavního vodopádu a po několikahodinových debatách padá rozhodnutí, že je vodopád příliš nebezpečný. Bohužel není možné odhadnout, zda by kajakář po splutí vodopádu, i kdyby perfektní lajnou, skončil po proudu dole, nebo v kapse mezi dvěma vodopády, což by mohlo mít fatální následky, protože záchrana je v tom místě de facto nemožná. Je to rozhodnutí celé skupiny, a i když je to pro Adriana velice trpké, souhlasí.
I ostatní ramena skrývají celkem slibné peřeje a dropy, nicméně při detailnějším zkoumání se ukazuje, že většina je buď příliš nebezpečná, nebo nesmyslná. Sjedeme si několik krásných dropů, opouštíme Kongou Falls a máme před sebou minimálně týden dalšího putování divokou džunglí.
Už jsme celkem aklimatizovaní na velké vedro a osm hodin pádlování po klidné vodě už je pro nás tak trochu rutina. V pozdním odpoledni zakempujeme u nádherné pláže. Každý si připravíme hamaku s plachtou, když se obloha zatáhne do černa a překvapí nás silná bouřka. Celkem se ochladí a paradoxně nejtepleji je v řece. Všichni si sedneme do vody a trávíme podvečer pozorováním deště. Je to chvíle, kdy si užíváme dokonalé momenty uprostřed divoké přírody. Neřešíme peřeje, ale máme klidnou hlavu. Žijeme přítomností a sdílíme své pocity v partě skvělých přátel. Jeden z nejkrásnějších momentů na Ivindu.
Další peřeje
Následující den dopádlujeme k další peřeji nazvané Mingouli. Zde se Ivindo dělí jen na několik ramen a to hlavní nám konečně ukazuje skutečnou sílu této obrovské řeky. Čekají nás dvě krásné vodnaté peřeje. Jedna peřej je sice celkem záludná, nicméně kluci si s ní poradí velice dobře. Žádné drama se nekoná. Druhou část Mingouli tvoří nejetelná peřej. Naštěstí ale dronem prozkoumáme ramena poblíž a jedno menší vypadá slibně. Je celkem vtipné, že v jeden moment sjíždíme peřej o průtoku několika stovek kubíků a v druhý moment malý prudký potok s průtokem asi pět kubíků.
Po několika nocích se dostáváme ke třetí peřeji – Kouata Mango. Zde má Ivindo opět spoustu ramen a po prozkoumání dronem se pustíme do ramene, které vypadá, že by mohlo skrývat opravdu vysoký drop. Jen co jsme dopádlovali k hraně, vyskočili jsme z kajaku a vidím, jak klukům září oči. „Konečně“ je slovo, které se dnes opakuje celé odpoledne. Před námi je zhruba 25 m vysoký vodopád. Tedy není to úplně kolmý vodopád, je to vlastně takový podivný slajdovodopád, ale Adrian je z něj nadšený. Postupně ho Adrian, Dane a Bren sjedou naprosto bez chyby a je poznat, že všem spadnul kámen ze srdce – našli jsme něco vysokého.
Poté jsme dronem prozkoumali další rameno, které vypadá také velice slibně. Vypádlujeme po klidné vodě k poslednímu vodopádu a spadne nám brada. Po pravém břehu vylezeme džunglí proti proudu a peřej tam ještě nekončí. Jásáme radostí, to je hotový aquapark. Tento úsek nám nadělili bohové řeky Ivindo za dlouhou cestu, kterou jsme museli absolvovat. Jeden za druhým si pasáž sjíždíme a vynášíme znovu a znovu. Prostě velká paráda. Naprosto krásný den, spousta skvělého a náročného pádlování a třešínkou na dortu je kempování pod posledním vodopádem na břehu řeky pod obrovskými stromy s velkými rudými květy. Dnes je opravdu důvod k oslavě.
Na film z expedice na řeku Ivindo se můžete podívat na Red Bull TV, kde jej najdete pod názvem Gabon Uncharted.
Tsengue Leledi
Poslední peřejí je Tsengue Leledi. Tak nějak jsme tušili, že to bude monstrózní peřej, a skutečně to tak je. Gigantická rampa a pod ní největší válec, jaký jsem kdy viděl. Celý průtok Ivinda v jedné peřeji. Famózní podívaná, avšak pro všechny jasná přenáška.
Na úplný závěr nás čeká ještě jedna parádní dlouhá peřej stylu bouldergarden a po několika kilometrech klidné vody dopádlujeme k cestě. Doneseme si kajaky k opuštěnému domu, kde čekáme na naše řidiče. Měli tu na nás čekat, ale jak nám později vysvětlili, cesta byla stržená a nebylo moc jednouché se sem dostat.
Po 12 dnech se dostáváme do vesnice a je to pro nás zajímavý moment. Na jednu stranu je fajn si dát studené pivo, na druhou je tu opět realita. Tam v džungli jsme byli naprosto svobodní, svoji, sami za sebe a šťastní. Výhoda je, že už teď víme, že pojedeme na další výpravu, a to velice brzy. Protože to je náš život.
David Sodomka je jedním ze 100 DOBRODRUHŮ. Podívej se i na ty ostatní a sleduj, kdo z nich se stane dobrodrhuem roku!
Bavil Tě článek? Můžeš podpořit naši tvorbu!
Tvoříme původní obsah a píšeme o všem, co se na české vodácké scéně děje. Žádné kopírování cizích zdrojů, všechno je ověřené na vlastní kůži. Tvorba takového obsahu ovšem něco stojí a budeme vděční za podporu naší práce! Využít můžeš QR kód nebo dar zaslat na účet 2801829432/2010 s variabilním symbolem 444999.
Děkujeme!
