Po stopách lyžařského maratonu

Pro závodivé typy je účast na lyžařském maratonu nezapomenutelným zážitkem. Někteří veslaři, rychlostní kanoisté, nebo vyznavači divoké vody jsou výbornými běžci na lyžích. Jméno Horyna, to byl v minulosti na divoké vodě pojem. Nejmladší z Horynů také začínal jako vodní slalomář a dotáhl to až do reprezentace v běhu na lyžích.

V posledních letech se o propagaci běhu na lyžích dokonale postarala televize. Přenosy ze závodů jako je Jizerská 50, Marcialonga, König-Ludvig lauf, Vasův běh a další, to je nejen pro mě nezapomenutelným zážitkem. Zejména proto, že v minulosti jsem se většiny evropských „laufů“ jako závodník zúčastnil. Navíc Standa Řezáč, který patří dlouho ke světové špičce, byl mým oddílovým kolegou. V barvách ARECO SKI Hradec Králové Standa v roce 2000 poprvé vyhrál celý seriál dálkových běhů Worldloppet.

Jeden ze závodů Visma Ski Classics, což je nový seriál dálkových běhů, který se zájmem sleduji, se jel ve Švédsku z Vallbo do Åre. Televizní přenos tohoto závodu, pro nás exotického názvu Årefjällsloppet ukazoval krásnou severskou přírodu. Zejména záběry z vrtulníku mě nenechaly v klidu. Několikrát závodní pole přejíždělo přes zamrzlé jezero. V hlavě se mi zrodil plán na letní cestu na sever. Na kajaku a na kole se podívám po stopách tohoto závodu. Google mě přiblížil jezera a jejich okolí a bylo rozhodnuto. A aby toho nebylo málo, tak jsem to vymyslel se závěrečnou tečkou, ve formě účasti na vodáckém Dalsland maratonu.

Cesta na sever je dlouhá a tak jsem se cestou zastavil na jezerech, která jsem ještě se svým kajakem nepoznal. Hledám místa, kde je co nejméně civilizace. Bohužel těch míst je čím dál méně. I Švédové taková místa hledají a je možné se setkat s nějakou chatou, nebo srubem i tam, kde by to nikdo nečekal. Řada z nich stojí v místech, kam je možné se dostat jenom v zimě na lyžích nebo bohužel na stále více se rozmáhajících sněžných skútrech. Přesto je v těchto místech krásně a hlavně klid. Mám rád tu svobodu a volnost. Stanování, vaření na ohni a den, který v tuto roční dobu tady téměř nekončí.

Ze silnice 311 odbočuji k lyžařskému centru Lofsdalen, které leží na břehu jezera Lofssjön, které mám v plánu na kajaku objet. Téměř liduprázdné údolí. Silnička klikatící se nahoru a dolů je v mnoha místech osazena u nás neužívanou výstražnou značkou s vyobrazením medvěda. Tak to tady asi bude veselo. Tuším, co to znamená. Pozvánka do zoologické zahrady to asi nebude. Už vidím ty senzační titulky v novinách. „Po osamělém českém vodákovi byl daleko na severu nalezen kajak, pádlo, nějaké oblečení a ohlodané kosti“. Pravdou je, že jsem se s živým medvědem nepotkal, ale vyřezávaných medvědů v Lofsdalenu bylo hodně. Asi 6 km před střediskem jsem objevil veřejně přístupný srub s vnitřním ohništěm, postavený na místě historické obchodní stezky. Kousek vedle je přístřešek se stoly a místo koupelny kolem teče krásný potůček. Co více si přát. Jedu se projet na kole a hlavně najít místo, kde zítra ráno nasednu na vodu. Život se sem navrací asi až se sněhem. Nyní je vše zavřené a celoročně tu mnoho lidí nežije.

Ráno po snídani odjíždím k jezeru. Je krásné slunečné počasí, jen lehce pofukuje. Jezero je klidné a pádlování po čisté pitné vodě je nepopsatelné. Chci vykonat okružní plavbu. Míjím řadu písečných pláží a přístřešků pro případné táboření. Kupodivu jsem jiné vodáky nepotkal. Na kajaku se dá za den jezero snadno objet, je to asi 30 km. Ale jak to v těchto zeměpisných šířkách chodí, počasí se může velice rychle změnit. To se také stalo. Odpoledne se zatáhlo a asi hodinu jsem pádloval v silném dešti. Když jsem přijel k autu, tak se kolem něho valila voda. Déšť ovšem ustal stejně rychle, jako přišel. Navázal jsem loď a jel se sušit do „mého“ srubu. Zatopil jsem oheň a v kotlíku uvařil dobrou večeři. Vařit na otevřeném ohni uvnitř srubu je zážitek, který si u nás neumím představit. Byl to krásný den, se vším, co tady na severu můžu čekat.

Ráno vyrážím k cíli letošní cesty. Vallbe jsem našel i na mapě, ale když jsem tam přijel, byla tam jen malá usedlost a na kopečku kostel. Mají tu zajímavost, nad kterou jsem žasnul. Osvětlení běžeckých tratí, které si v zimě, kdy je tady dlouho tma, zájemce může sám vypínačem na sloupu rozsvítit. Symbolický poplatek 5.00 SEK se vybírá vložením peněz do kasičky upevněné na sloupu. Okamžitě se mi vybavuje otázka. Jak dlouho by taková kasička vydržela na sloupu u nás? Malá dřevěná bouda na převlečení a kolem se válí několik řezaček lyžařských stop. Jdu se podívat na místo startu, ale když není sníh, tak je to jen veliká louka.

Odjíždím do Ottsjö k jezeru Ottsjön, které jsem viděl v televizi při pohledu z vrtulníku, jak po něm přejíždějí závodníci maratonu. Nyní je to jiné, modré nebe odrážející se v průzračné vodě, kolem hory a svěží zeleň. Krásné vodácké prostředí. Vítá mě opět slunečný den. Beru kolo a vydávám se po trati maratonu, který je nově označen na bike závod pořádaný v létě. Jmenuje se Fjällmarathon. Trasa závodu je hodně členitá s prudkými krátkými kopci. Slyším hlasitý štěkot. Po chvilce přijíždím k místu, kde v kotcích čekají na svoji mističku se žrádlem. Tady je cvičí k tomu, co sem patří. Okamžitě si představuji zasněženou krajinu, po které se řítí psí spřežení. Ze snu jsem rázem probuzen. Přichází pěkná mladá blonďatá seveřanka a za ní dva, asi tak desetiletí černoušci táhnoucí vozík se žrádlem pro psy. Tak tohle sem naopak vůbec nepatří. Sever a černoši? Asi jsem trochu rasista, ale černoch na sněhu, to je tak trochu proti přírodě. Hned se mi vybavují kokosy na sněhu. Zdravíme se, ale radši pokračuji dál. Prostě doba se mění.

Kombinace kolo, voda je to nejlepší k poznání okolí. Tak dokážu mnohokrát najít místo na táboření, které bych z jedoucího auta neviděl. Takových míst mám tady na severu zaznamenáno již hodně.

Ráno jsem opět na vodě. Počasí stále přeje a já se vydávám na plavbu do neznáma. Je tady klid a pohoda. Takže to, co jsem si vymyslel při sledování lyžařského maratonu jsem splnil. Pádlování po místních jezerech bylo dle mého gusta. Samota, klid a krásná příroda.

Ráno vyrážím k další části letošní cesty. Přes Asarnu, kde na místních běžeckých tratích vyrostli známí závodníci Svan a Vasberg, k místu setkání s Pašíkem, do oblasti dalslandských jezer, do Gustavfors.

Strávíme tady tři dny. Pak se přesuneme na start Dalsland maratonu do Baldernäs. Počasí nám přeje, a tak kánoi Tripper, na které budeme závodit, provizorně změníme na turistickou. To znamená, naložit vše potřebné na několikadenní táboření v divočině.

Ráno je v Baldernäs živo. Několik set lodí, hlavně rychlostních se chystá ke startu. Jsem tady poněkolikáté, ale závod pojedu poprvé. Kategorie C2 má sice slabší zastoupení, ale soupeře máme. Vzhledem k našemu věku nám nejde o absolutní pořadí, ale závody si užít a potrápit o generace mladší soupeře.

Závod s několika přeběhy do dalších jezer je zajímavý a celý v krásné přírodě. Je dlouhý 60 km. Dlouho jsme pádlovali jako čtvrtá C2. Až prudký liják na posledním jezeře v nás probudil poslední zbytky sil. Spíše to ale bylo přání, být dříve v suchu. Cíl je v Bengtsfors. Tady jsme byli odměněni bronzovými medailemi.

Tento výlet na sever se hodně povedl a inspirací byl lyžařský maraton.