HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Polská řeka Pilica láká vodáky na klidnou plavbu, krásnou přírodu a bezstarostné táboření

Polská řeka Pilica láká vodáky na klidnou plavbu, krásnou přírodu a bezstarostné táboření

Dvě stě třicet sedm zatáček v písku, osmdesát kilometrů klidné, ale stále tekoucí vody, žádný jez, jedno městečko, rákosí a písek. Písek, který máte po čase úplně všude. Polská řeka, velmi oblíbená i u českých vodáků. Sjízdná celoročně, vhodná pro malé děti i úplné vodácké začátečníky, ale přesto často liduprázdná, s příjemnou a neponičenou okolní přírodou – Pilica.

Těch dvě stě třicet sedm berte s rezervou. Záleží, jak kdo a odkud počítá. Ve skutečnosti zatáčíte skoro pořád. I tam, kde je řeka rovná, se proud přelévá od břehu ke břehu mezi mělčinami, rákosovými ostrůvky a písečnými náplavy.

Okolí řeky Pilice
Okolí řeky Pilice

Dno řeky opravdu tvoří v naprosté většině písek, kamenů je poskrovnu, pouze v městečku Przedbórz řeka proráží morénový val a v korytě se objeví tři snadno sjízdné prahy a nějaké kameny. Celá Pilica je dlouhá řeka, sjízdných je 290 kilometrů od Szczekocin. Horních 60 kilometrů se ale příliš nevyužívá. Nejčastěji splouvaný úsek začíná od města Koniecpol nebo lépe až od malé vesnice Pukarzowa či osady Maluszyn. Z Koniecpolu do Maluszyna je stále ještě lepší jet bez bagáže – je tu šest jezů a stavidel.

Řeka je tu úzká a kroutí se v meandrech. V Maluszyně začíná zmíněný osmdesátikilometrový úsek bez jezů a bez jakékoliv překážky. Je tady jeden z hlavních a nových mostů. U něj se dá bivakovat a je to jedno z mála tábořišť, přístupných pohodlně auty. Po osmdesáti kilometrech jízdy, pod městem Sulejów, je překážkou další plavby přehrada (Zalew Sulejowski), proto většina vodáků končí nejpozději právě v Sulejowě. Ovšem i pod přehradou je řeka využívána.

Charakter řeky pod přehradou je už jiný, voda je rychlejší, údolí sevřenější a řeka mohutnější. Spodní úsek určitě stojí za splutí, přesto však valná většina vodáků míří na pískoviště horního toku. Je-li teplo na koupání, je Pilica rájem pro děti. Voda je tekoucí, a přece velmi klidná. Písečné dno a čistá voda dovoluje vystupovat z lodí i uprostřed řeky, brodit se v širokých a mělkých rozlivech i plavat řekou za lodí v hlubších pasážích. Absence kamenů způsobuje, že vodní rostliny se nemají na čem držet, a tak jen rákosí u břehů znepříjemňuje vylézání z vody. Ovšem i písečných pláží, náplavů a ostrůvků je dostatek. Na nohy to chce určitě vodácké obutí, hlavně kvůli klackům a ostrým škeblím.

Další písečnou atrakcí jsou vysoké břehy v meandrech (jesepy). Poláci jim říkají „urwiska“, a tohle jméno hezky napovídá, o co jde. Proud řeky u nárazového břehu odebírá písek a odnáší ho jinam. Stojí-li řece v cestě písečný kopeček či duna, vznikne urwisko. Nestabilní písečný břeh se sune do řeky, případné stromy postupně padají do koryta, vrchní vrstva písčité a jílové půdy často vytváří převisy. Eroznímu působení vody napomáhala naše robátka velmi usilovně, jejich nejmilejší zábavou se stalo skákání z prudkých svahů. Písek ve svahu ujíždí pod každým dotykem, a tedy i pětimetrový skok do něj je velice měkký a docela příjemný.

Hlavním lákadlem Pilici je tedy pískové koryto, čistá voda a absence překážek. Nic, kromě počasí, nebrání pohodovému letnímu lenošení na samovolně a stále jedoucích lodích a nekonečnému koupání. Jak to tak v Polsku bývá, řeka je ponechána svému osudu mnohem víc, než jsme zvyklí od nás. Řečiště není poutané navigacemi a umělými úpravami. Jen místní hospodáři občas „upravují“ nárazové břehy přivázáním otepí křoví tak, aby jim řeka neubírala pastviny a pole. Jinak je Pilica sympaticky přírodní, a tedy krásná. Okolní lesy jsou převážně borovicové, střídají se s mokřady, rákosím, pastvinami, poli i neobdělávanou půdou. Mostů je tu šest, z toho silniční jen tři, pro pěší pak navíc dvě dřevěné a houpající se lávky.

Místo na lodě tu najdete vždy
Místo na lodě tu najdete vždy

Dalším plusem polských řek je táboření. Přestože se v poslední době pravidla a podmínky vinou zvyšování počtu vodáků přiostřují i na polských řekách a přibývají i negativní zkušenosti s polskými zloději, stále ještě platí, že se táboří tam, kde je volno a možno. Hlavně ti, kteří si vezou věci v lodích, mají otevřenou širokou paletu možností. Ovšemže je třeba si dobře vybírat a být tolerantní. Někteří majitelé soukromých pozemků nás u sebe prostě nechtějí. Někdy je třeba se slušně zeptat. Ale i kolem Pilici je řada míst, která patří buď k řečišti, nebo jsou lesním či obecním pozemkem. Tam je pak tolerance veliká. Vyberete-li si místo, kde už jsou ohniště, případně i vyležená místa po stanech a viditelné místo přistávání lodí, je prakticky jisté, že vás nikdo nevyžene. Maximálně může ráno přijít majitel či správce a chtít po vás nějakou tu zlatku. My jsme ovšem neplatili ani jednou, a vybírali jsme si opravdu jedno místo lepší než druhé.

Pokud převážíte věci auty, je situace obtížnější – míst, kde se řeka potkává alespoň s polní cestou, je velmi málo a jízda autem za zákazy vjezdu po lesních cestách už opravdu vyžaduje hroší kůži. Zkrátka řečeno – nechte auta v Sulejowě. Bagáž v lodi na Pilici moc nevadí, není třeba nic přenášet. A nejlepší divoká tábořiště jsou stejně v nepřístupných pasážích.

Může se hodit

Průvodce: „Przewodnik po Pilici“, s mapami (autor Marek Lityňsky) je k dostání pravděpodobně pouze v Polsku. Lze se bez něj obejít.
Maluszyn – Sulejow: 81 km, pohodlně sjedeme za 4 dny. Řeka je přehledná, nečetná rozdělení toku jsou krátká a jasná, žádné jezero. Řeka je sjízdná celoročně. Vodočet pro střední tok je v městě Przedborz a jeho stav se dá zjistit např. na www.pogodynka.pl. Optimální průtoky se pohybují v oblasti nízkých a středních stavů, v rozmezí 5 – 10 m3/sec na tomto vodočtu. Při vyšší vodě mizí pláže a voda je zkalená.
Pitná voda: Pouze u místních obyvatel či v obchodech a kempech. Studánky v písčité půdě nenajdete.
Půjčovny a vodácké cestovky: www.splyw-pilica.pl nebo www.przystan.tm.pl
Parkování a půjčení lodí: www.lesnaprzystan.com (Ciemetniky pod Maluszynem).
Spojení Sulejow – Maluszyn: Vlakem spojení neexistuje, dá se sehnat taxi. Vzdálenost osad po silnici je asi 70 km, navigace ukazuje 1:38 min, svižnou jízdou se to dá ujet asi za hodinu (je tam hodně dlouhých vesnic).
Cesta z/do Čech: Po dálnicích do Ostravy, pak polské A1 a A4 kolem Katovic a po čtyřproudých silnicích 1. třídy přes Czestochowou směrem k severu. Dálnice se v Polsku platí mýtem, ale zmíněné úseky jsou nezpoplatněné. Cesta do Maluszyna z Prahy po dálnicích (580 km) trvá asi 7 hodin, zpět o hodinu déle. Bez dálniční známky je druhá možnost cesty přes Náchod na Opoli a mimo dálnice přímo na Czestochowou; tato trasa je asi o 100 km kratší, ale minimálně o hodinu delší.

Zkušenosti čtenářů

Polda

Pěknej článek, ale nutno podotknouti, že tolik komárů, co sme tady zažili, sme už nikde jinde nepotkali. A něco jako repelenty na tyhle polský prevíty vůbec nezabíralo…

David
Polda:

Byli jsme tam pře pár lety, a Polsky repelent docela fungoval

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: