Raná specializace nebo trénink odpovídající vývoji?

Obecná teorie sportovního tréninku, která chce preventivně předcházet přetěžování a z něj pramenícím akutním i chronickým zdravotním komplikacím u dětí a mládeže, hovoří samozřejmě ve prospěch přístupu odpovídajícího vývoji. Při 11. ročníku Sympozia sportovní medicíny (Dříteč, 30. 3. 2023) vystoupil Jiří Dostál s přednáškou, ve které upozornil na neefektivnost časného výběru talentů napříč různými sportovními disciplínami. Vítězové mládežnických soutěží se obvykle neřadili mezi výkonnostní špičku v dospělosti. Zpravidla se ovšem jednalo o kondičně podmíněné sportovní disciplíny, jako je atletika, běh na lyžích nebo veslování. Charakteristickým znakem například českého veslování doopravdy jsou vynikající úspěchy ve věkově omezených soutěžích, zatímco dospělost závodníků je charakteristická předčasným ukončením kariéry v důsledku vyhoření (ztráta zájmu, chronická únava).

Na druhou stranu sporty, které jsou determinovány zejména vysokou úrovní techniky (tedy specifickou koordinací, resp. vysokou úrovní dovedností), skutečně vyžadují značný objem specifické aktivity v mládí. Příkladem je vodní slalom, v němž platí, že co se v mládí nenaučíš, to ve staří jen s obtížemi doženeš. Důraz by měl být ale kladen na techniku, hravost, rozvoj citu pro vodu a specifická aktivita by měla být vždy doplněna všestrannou pohybovou aktivitou.

Trénink odpovídající vývoji je charakteristický 4 etapami sportovního vývoje a je zaměnitelný mezinárodně uznávaným modelem LTAD (long-term athlete development). U každého sportovce můžeme definovat 4 etapy: etapu seznamovací, etapu základního tréninku, etapu specializovaného tréninku a etapu vrcholovou.

Hlavním úkolem seznamovací etapy (děti ve věku 6 – 10 let) je vytvořit pozitivní vztah dětí k pohybovým aktivitám. Všeobecně platí, že dětství je klíčovou periodou pro osvojení fundamentálních pohybových předpokladů a dovedností. Aktivity by tak měly obsahovat běh, skákání, házení, chytání, rovnovážná cvičení, různé šplhy, přelézání, překonávání překážek apod. Tím vším je formován všeobecný pohybový základ, který nazýváme pohybovou gramotností a který je stěžejním předpokladem pro úspěšné naplnění navazujících etap vývoje, vrcholovou výkonnost v dospělosti i pozitivní celoživotní vztah k pohybu jako takovému.

Pro malé děti je vhodný nevýkonově orientovaný přístup zaměřený na prožitek. Až příliš často se bohužel setkáváme s tím, že i malým dětem je pohyb znechucen negativní zpětnou vazbou ze strany dospělých, přičemž tento problém je ještě zesílen v období puberty, kdy jsou dospívající zvýšeně citliví na hodnocení ze strany dospělých. Vhodné je chválit, povzbuzovat, děti nehodnotit, nesoudit – takový trochu „americký“ přístup. Děti ve věku 6 – 10 let již mohou pádlovat a také pádlují, o čemž svědčí poměrně nabité předžákovské soutěže (do 10 let). Pozor ale na dvě věci: 1) adekvátní vybavení a 2) tlačení dětí do situací, které samy považují za nebezpečné. Strach z vody je u dětí přirozený a pedagogicky je na místě trpělivost. Každé dítě je individuální a potřebuje rozdílné množství času.

Během základní etapy (10 – 14 let věku) už začíná kočovný život vodních slalomářů – zvýšené nároky na čas strávený na vodě a u vody si začínají vybírat svou daň. U těch ambiciózních je realitou každodenní trénink, víkendové cestování po závodech i prázdniny strávené na soustředěních. Děti poprvé přichází do kontaktu s obtížnějšími vodními terény. Za klíčové lze považovat dokonalé zvládnutí eskymáckého obratu, čímž je významně snížen strach dětí z divoké vody. Vhodnými doplňkovými sporty jsou ty, které pro organismus představují přirozenou kondiční zátěž. Příkladem je plavání, lezení na horolezeckých stěnách, běh na lyžích, sportovní hry. Až do nástupu puberty lze říci, že mezi chlapci a dívkami jsou pouze minimální rozdíly. Teprve pubertou a s ní souvisejícími hormonálními změnami se zásadně rozevírají nůžky motorické výkonnosti organismu. Je vhodné, aby si svěřenci v tomto věku vyzkoušeli všechny možné disciplíny kanoistiky i lodní kategorie.

Specializovaná etapa (15 – 19 let) již připomíná sportovní přípravu vrcholových sportovců. Svěřenci se specializují na dosažení vysoké úrovně výkonnosti v jedné konkrétní disciplíně a kategorii. Tréninky jsou specificky zaměřené (např. na rozvoj silových schopností, vytrvalosti, techniky apod.). Kromě pravidelných (v podstatě každodenních, často i vícefázových) tréninků na vodě by se svěřenci měli pravidelně věnovat rozvoji síly (posilování s vlastní váhou, balančními pomůckami i činkami) a vytrvalosti (běžecké tréninky). Vhodnými doplňkovými sporty nadále zůstává plavání, lezení na stěně, gymnastika a jóga. Úspěšní juniorští reprezentanti se tréninku věnují přibližně 12 – 15 hodin týdně, z čehož 8 – 10 hodin připadá vodě. Dlouhodobým problémem této etapy je podceňování kompenzace a regenerace. Vysoký objem specifické jednostranné aktivity musí být kompenzován prostřednictvím nespecifické aktivity, kompenzačních fyzioterapeutických cvičení a nespecifických pohybových aktivit (běh, plavání).

V etapě vrcholového tréninku (20 a více let) úspěšní sportovci přidávají nejen v samotném tréninku, ale ve všech oblastech ovlivňujících výkon – v regeneraci, výživě, suplementaci. Řešeny jsou často sebemenší detaily, v přípravě se často uplatňují i pokročilá technologická řešení (sledování kvality spánku, únavy prostřednictvím variability tepové frekvence aj.). To vše s cílem maximalizace výkonnosti v klíčových závodech sezóny.

Etapy jsou ve vzájemné korelaci s koncepcí LTAD, která byla poprvé představena sportovním vědcem a trenérem Istvanem Balyim v 90. letech v Kanadě. Tento koncept je široce akceptován jako nejlepší praxe pro rozvoj sportovce od raného dětství až po dospělost a je přejímán převažující většinou sportovních disciplín po celém světě a znám je znázorňujícím obrázkem.

U dětí a mládeže sledujeme v posledních desetiletích úbytek pohybové aktivity mírné intenzity a dlouhého trvání. Dětem chybí před roky obvyklé herní aktivity s vrstevníky venku na hřišti. Zároveň chybí i před desetiletími obvyklá práce mírné intenzity (např. hrabání listí apod.). Jaromír Jágr často hovoří o přínosu fyzické práce na statku, Katka Neumannová mluví o sázení stromků na Šumavě. S trochou nadsázky dnešní mladí sportovci „buď leží, nebo běží“ – na náročný trénink mají problém dojít kilometr pěšky. V rané dospělosti se potom setkáváme se „zatavením“ těchto závodníků. Každodenní chůze, vysokohorská turistika, cyklistika v aerobním pásmu energetického krytí jsou přitom skvělými pohybovými činnostmi pro metabolizaci laktátu, regeneraci sil, rozvoj aerobní kapacity i psychickou relaxaci. Jinými slovy, berte své potomky na dlouhé výlety na kole, pěšky i po vodě.

Dalším častým omylem je, že bychom s dětmi neměli posilovat. Ano, s dětmi do 15 let není vůbec nutné posilování s činkami. Daleko lepší je volit koordinačně rozvíjející přirozené posilování a zvyšování svalové zdatnosti prostřednictvím různých sportovních disciplín. U nejmenších jsou vhodné překážkové dráhy nabízející různé varianty šplhů, přítahů, úchopů apod. U starších pak posilování s vlastní vahou (různé varianty shybů, kliků, vzporů, podporů, šplhů apod.). Od 15 let bychom se ale neměli obávat ani zmíněných činek, po osvojení dobré techniky základních cviků je možné dokonce rozvíjet i maximální sílu.

LTAD je důležitým modelem pro rámcové plánování tréninku dětí a mládeže. Příští článek se ale bude znovu zabývat spíše dospělými sportovci. Povíme si o možnostech monitoringu vlastní trénovanosti – konkrétně se budeme zabývat srdeční frekvencí, variabilitou srdeční frekvence a možnostmi měření kvality spánku a tím, jak lze tyto ukazatele uplatnit pro výrazné zkvalitnění tréninku.

Projděte si všechny díly našeho seriálu o vodáckém tréninku
1) Chcete se na vodě zlepšit? Klíčem může být vaše kondice.
2) Speciální posilování na vodě
3) V cíli už nemůžete? Na vině je nejspíš špatná vytrvalost
4) Rozvoj speciální vytrvalosti
5) Regenerace v kanoistických sportech
6) Psychologická příprava
7) Výživové suplementace pro kanoistické sporty
8) Zimní kondiční příprava – jak na ni?
9) Jak sestavit tréninkový plán?
10) Raná specializace nebo trénink odpovídající vývoji? (právě čtete)
11) Sofistikovanému vytrvalostnímu tréninku předchází profesionální lékařská prohlídka
…

Foto: Lukáš Pinkava, Michal Štosel, archiv ČSK