Zajímavosti

Vodáctví, v podobě jak ho známe u nás, je světový fenomén. V žádné jiné zemi na světě nesjíždělo nějakou řeku takové množství lidí, vzhledem k celkovému počtu obyvatel, jako v České republice. Hlavními důvody, proč se v létě tolik lidí vydává na vodu, jsou nejen touha sdružovat se ve skupinách a věnovat se oblíbeným společenským aktivitám, ale i vývoj materiálů, ze kterých jsou různá plavidla vyráběna. Většina lodí je vyrobena z velmi odolných materiálů, které umožňují i nezkušeným posádkám vydat se na řeku bez většího rizika poškození lodě. To vede k nárůstu množství lidí pohybujících se na řekách a s tím spojenými situacemi demonstrujícími nezkušenost a nevědomost velké části „vodáků“.

Co je horší – lidožrout nebo krokodýl? Tuhle otázku jsme si kladli před naší cestou. Dá se říct, že větší strach je dnes z krokodýlů. Papua je sice stále spojována s pojídáním lidského masa, ale dnes už si Papuánci svůj jídelníček touto lahůdkou tak často neobohacují. A navíc útoky krokodýlů jsou v oblasti zaznamenávány mnohem častěji.

Váš vodácký výlet může být nezapomenutelným životním zážitkem, nebo noční můrou. Vše záleží na tom, jak se na něj připravíte a co si s sebou vezmete. Bez čeho by se rozhodně neměla obejít žádná vodácká akce?

Již na začátku května začne třetí paddleboardové klání o Český pohár SUP. Obhájí letos úřadující šampióni Českého poháru SUP 2018 Ondřej Petrák a Lucie Fialová své pozice nebo pohár i s vítěznými vavříny poputuje dál?

Do Krušných hor přišla koncem února obleva a v krušnohorských potůčcích začal pod hlubokými závějemi tepat život. V pátek večer mi volá Stankáč, že v sobotu by mohla být Schwarze Pockau zralá na jízdu. Jasně, jdeme na to! Ráno si ještě čekneme aktuální vodní stav.

Svou délkou téměř 90 km se řadí spíš k delším řekám, ale celou ji bude znát jen málokdo. A přitom nabízí hned několik zajímavých úseků. Co ovšem bude znát skoro každý, a nemusí to být kovaný vodák, bude úsek z Pařížova do Ronova, který se už ve (vodáckém) světě stal pojmem. Pojďme si Doubravu, tuhle krásnou řeku, tekoucí z Vysočiny až do Labské nížiny, představit trochu blíž a v celé její kráse.

Při dosednutí letadla v hlavním městě Tbilisi náš Boeing 737 pod vlajkou nízkonákladových aerolinek Pegasus na ranveji poskočí jako kočka chytající myš. Všichni na sebe s údivem pohlédneme a potvrdíme si navzájem, že v Gruzii používají zpomalovací prostředky dopravy v podobě retardérů i na ranveji. Znaky východního světa se projevily opravdu rychle.

Už před víkendem avizovaly předpovědí počasí nebývale vysoké teploty (na poměry poloviny února) a tak jsem nenechal nic náhodě. Ženu jsem připravil na vodácký program místo programu horského a zajistil jsem vše potřebné, abychom mohli v sobotu ráno vyrazit. Poslední neznámou byl tok, který bychom spluli.

Členové Českého svazu kanoistů mají v roce 2023 nárok na 20% slevu při koupi předplatného časopisu Pádler na jeden, dva nebo tři roky.

S Cedníkem jsem se potkal v loňském roce, když mě požádal o pomoc při tvorbě Vodácké příručky. Během pár chvil bylo jasné, že s tímhle člověkem se bude spolupracovat na výbornou a že to není spolupráce poslední. Na rozhovor jsme se sešli v jeho pracovně a bylo to jedno z těch setkání, která jsou příjemná od začátku až do konce. Kdyby nemusel odejít na zápočty, žvanili bychom klidně celý den…

Divočina, hluboké údolí, kontinuální peřeje, kempování s kamarády – tohle se mi vybaví, když se řekne South Salmon. Legendární řeka v Idahu a zároveň jeden z nejvyhledávanějších vícedenních tripů mi přišel do hledáčku už před několika lety.

Nížina přechází v lesnaté kopce a přímo před námi zahlédnu přes Bradovo rameno majestátní hory – Wernecke Mountains. Tam někde pramení řeka Wind. Ostré hřebeny hor jsou strakaté pozůstatky sněhu. Už zdálky je však patrné, že jaro je tady na severu v daleko pokročilejším stádiu než v Rocky Mountains, které před týdnem ještě celé ležely pod tuhou bílou přikrývkou. Sluneční paprsky pracující téměř čtyřiadvacet hodin denně jsou znát.

Kallisté — „Ta nejkrásnější“ – jméno, které dali Korsice starověcí Řekové před mnoha sty lety. Tohle jméno by klidně mohlo platit dodnes.

Sedím u Sázavy pod Zbořeným Kostelcem a vzpomínám. Řeka podle svých zvyklostí tiše plyne a výmluvně mlčí. Tohle místo mi připomíná plno zážitků – od nočních oslav na zdejších hradbách až po dávné výpravy pod plátěné stany.

Pádlovat do Jižní Ameriky se jezdí skoro kamkoli, jen Brazílie jako by byla zapomenuta. Konalo se tam MS ve slalomu v roce 1997 v Tres Coroas a v raftingu v roce 2014 na Foz do Iguaçú, tedy umělém kanálu. V roce 2016 zde proběhly letní olympijské hry a v letošním roce v Rio de Janeiru MS ve vodním slalomu. O řekách se moc nevědělo. Vítek Vaníček, který v Brazílii žije už víc než desítku let, nás přece jen přesvědčil, že by výprava mohla stát za to, a to jak na řeky, tak hlavně na seakajak na moři.