Ve třetím a posledním pokčavání našeho vodáckého putování po řekách a národních parcích severovýchodního Polska se podíváme na řeky Narew a Biebrza.
Narwiańský národní park a řeka Narew
Materiály, které na mě vyskočily při přípravě na proplutí tímto parkem, se všechny do jednoho shodovaly v jedné věci – nazývaly tuto oblast polskou Amazonií. Takových přirovnání jsem už viděl. To zase jenom někdo potřebuje nalákat turisty. Jenže! Tohle pádlování bylo opravdu o dost jiné než předchozí dva dny na řece Czarna Hańcza. Tady jsem se totiž dostal do opravdové divočiny a navíc jsem absolutně netušil, jestli pádluju dobře a nebudu se muset otáčet nebo jestli se tady nadobro neztratím a nebudu pomalu umírat, než mi dojde jídlo. Tohle dobrodružství se mi opravdu líbilo a zpětně jsem moc rád, že jsem se nevydal tou nejjednodušší cestou. Ta neustálá nejistota mi totiž skvěle ukojila odvěkou touhu muže – lovce k objevování a exploraci.
Svoji pouť jsem začal pod mostem v městečku Suraż, které leží přímo na hranici národního parku a operuje v něm několik vodáckých půjčoven, které se o vás postarají v případě, že jste se tu ocitli bez vlastního vybavení. Další vodácké půjčovny potom lze najít i v dalších sídlech okolo řeky.
Naplno „to“ začne za městem Uhowo a vy můžete zajet do jednoho z několika říčních koryt a zkusit „prorazit“. Místní rybáři pro pohyb v tomto terénu s vysokým rákosím, lekníny a nesčetnými slepými rameny používají pramice, na kterých stojí, aby viděli daleko dopředu, bidlují a díky zvednuté přídi a zádi mohou pohodlně couvat a vyjíždět z případných slepých uliček pozpátku. Jeden takový rybář se mi před lodí nečekaně vynořil z rákosí a já se tak leknul, že jsem se zmohl jen na „češč“. Než jsem se vzpamatoval a otočil hlavu, už byl zase někde hluboko v rákosí. Zmizel zcela neslyšně, jako duch. Jak se orientují v této spleti kanálů a ramen, opravdu nechápu.
Já byl několikrát odkázán na navigaci v telefonu, a dokonce jsem párkrát sledoval vodu u stébel rákosí, abych zjistil, kterým směrem vlastně teče. Na několika místech „hlavního“ koryta řeky byly i rozcestníky, které ukazovaly směr k vesnicím ležícím někde v dosahu. Trasu z Suraż do Rzędziany dlouhou 50 km jsem si rozdělil na dva dny a nelitoval jsem. Pobyt v zemi nikoho uprostřed rákosí byl zcela uklidňující a užil jsem si absolutní odlehlost. Umím si představit, že bych tu strávil i víc času.
Druhý den jsem projel i skrz místní atrakci – přechod přes mokřady po dřevěných chodnících a samoobslužných přívozech mezi vesnicemi Waniewo a Śliwno (Kładka Waniewo-Śliwno). Pak jsem ještě navštívil Zerwany Most w Kruszewie s velmi pohnutou historií. Místní legenda spojená s tímto „rozbitým mostem“ říká, že ve 20. století bylo rozhodnuto postavit trasu spojující Białystok s Jeżewem. Kvůli řece Narew by to nebylo možné bez výstavby mostu, který by spojil oba břehy řeky. Práce se však velmi vlekly a na stavbě přechodu se nakonec podílel sám ďábel, aby se urychlila. Dnes jsou z mostu jen okrajové pilíře na obou stranách řeky.
A jak to bývá – to nejlepší přišlo na závěr! Poslední úsek do obce Rzędziany byl asi tou největší výzvou s prorážením rákosí a hledáním cesty. Už jsem měl ale natrénováno z předchozích kilometrů, a bylo to tedy vlastně super. Všem vřele doporučuji někdy si něco takového vyzkoušet na vlastní kůži.
Narwiańský národní Narew a řeka Narew – unikátní říční síť „polské Amazonie“
Řeka Narew se v oblasti národního parku rozlévá do labyrintu koryt, slepých říčních ramen a močálů, což vytváří tzv. anastomozující říční systém. To znamená, že řeka se dělí na více samostatných toků oddělených vegetací porostlými kusy pevniny, které se ovšem neustále mění a toky se znovu spojují. Takový jev je v Evropě naprosto ojedinělý! Právě proto se Narwiańskému národnímu parku (právem!) přezdívá „polská Amazonie“. Park je díky tomu jedním z nejvýznamnějších ptačích území v Polsku a taky součástí Natura 2000. Žije zde více než 200 druhů ptáků, z toho je mnoho druhů vzácných a ohrožených. Je tu mnoho skvělých míst pro birdwatching (pozorování ptáků), s vyhlídkovými věžemi a naučnými stezkami.
Biebrzańský národní park a řeka Biebrza
Začátek splutí řeky Biebrza jsem si vymyslel z městečka Sztabin, kde se dobře nasedalo na vodu a kde byl u řeky přístřešek a vysoké molo. I na podél této řeky operují vodácé půjčovny, takže není nutné být tady s vlastním vybavením.
To vysoké molo mi přišlo docela zvláštní, ale místní rybář mi vysvětlil, že je málo vody, a proto molo vypadá spíše jako skokanský můstek. Dokonce tak ochotný, že mi i podrobně popsal trasu a skvěle mi nastínil, jak to na řece bude vypadat. Doslova řekl: „Tutaj wsiadasz do łodzi i kierujesz ją do tunelu. Będziesz wiosłować przez dwa dni!” Přeloženo do češtiny: Tady sedneš do lodě a vjedeš s ní do tunelu, ve kterém strávíš dva dny! Tahle řeka se opravdu kroutí jako málokterá a je těsně obklopena vysokým rákosím – proto ta zmínka o tunelu. Nejlépe je to vidět z dronu nebo z fotek v propagačních letácích. Nám na vodě ovšem musí stačit jen pohled na kompas vestavěný do paluby, který se neustále točí dokola, a vy si tak užijete plavbu na všechny světové strany ve velmi rychlém sledu. Kam se hrabe cimrmanovské „jdu na sever – jdu na jih”. Přesto i takový druh pádlování má svoje kouzlo. O romantická místa není na řece nouze a dalo by se i koupat, kdyby v době mojí návštěvy nebyla taková kosa.
A nám již známý Augustovský kanál? Ani na řece Biebrza o něj nepřijdete, protože po cestě nemůžete minout Śluzu Dębowo – tedy jedno z 18 zdymadel ležících na tomto vodním díle, o kterém jsem se už zmínil dříve.
Pádlování na řece Biebrza jsem zakončil pár říčních kilometrů za městem Goniądz nedaleko tvrze Osowiec-Twierdza – carské pevnosti z 19. století. Celkem jsem po ní urazil 52 km a i tady by se vyplatilo rozdělit si plavbu na více dní a zůstat daleko od civilizace delší dobu.
Biebrza
Řeka v severovýchodním Polsku dlouhá 165 km. Pramení jižně od Nového Dvoru (Nowy Dwór) v blízkosti státních hranic s Běloruskem. Protéká lesnatou a bažinatou krajinou Mazovsko-podleské nížiny. Do řeky Narew ústí zprava tři kilometry od vesnice Wizny. Biebrzańské mokřady (močály) jsou jedny z největších v Evropě. Jsou domovem obrovského množství živočichů, zejména ptáků – žije tu až 270 ptačích druhů včetně orlů, volavek, bekasin nebo jeřábů. Je to ráj pro ornitology. V oblasti žijí také losi, bobři, a dokonce i vlci. Okolní krajina je pestrá: řeka se klikatí meandry, je obklopená lužními loukami, rákosinami a borovicovými lesy. Biebrza je pomalu tekoucí, klidná řeka, ideální pro rekreační pádlování i pro delší vodácké výpravy. Řeka je vhodná i pro začátečníky nebo rodiny s dětmi – žádné peřeje ani nebezpečné úseky tu totiž nenajdete. Trasa je přírodní, málo obydlená, takže si připadáte jako v divočině. Je zde spoustu možností k bivakování, táboření a pozorování přírody, ale pouze na místech k tomu určených – pamatujte, že jste na území národního parku.
Pár rad na cestu
Do národních parků se platí vstupy, jejichž ceny jsou doslova „lidové“ (viz samostatná část věnovaná parkům v první části článku). A pokud se sem vydáte, určitě ochutnejte i místní kuchyni. Nám při několika návštěvách v místních restauracích chutnalo. Ne všude se dalo platit bezhotovostně a nespoléhejte na to, že bankomat potkáte na každém kroku. Nenechte se vystrašit zprávami o situaci na hranicích s Litvou, Ruskem a Běloruskem, které se každou chvíli objevují v médiích. Neměli jsme s Michalem po dobu naší návštěvy strach ani žádné obavy. Lidé všude – na ulicích, okolo řeky, v restauracích, v kempu – byli moc fajn. Po loňském pádlování na Mazurských jezerech jsem letos zažil ještě větší romantiku a divočinu. A více pádlování po řekách a méně jezer.
Přestože se jedná o klidné řeky, ve výbavě by vám určitě neměly chybět kvalitní plovací vesta, náhradní pádlo a lékárnička.
V letním období nezapomeňte na repelent, protože zdejší rákosiny budou pro komáry rájem.
Kočička na závěr
Tak jako bývá zvykem končit televizní zprávy něčím milým – třeba záběrem na rozvernou pandu – i mně se na konci jednoho dne přihodilo něco, co ve mně zůstane ještě dlouho.
Bylo to na řece Narew. Míjel jsem během plavby zvláštní malá mola – na první pohled skoro jako dětské domečky na vodě. Když jsem jednou dorazil na místo přespání dřív, rozhodl jsem se jim přijít na kloub. Ukázalo se, že jde o pasti. A ne ledajaké. Slouží totiž k odchytu invazivního druhu – norka amerického. Tenhle nezvaný host už dávno dorazil i do Česka a zcela vytlačil našeho původního norka evropského. Na seznamu škůdců má čestné místo – decimuje ryby, chráněné raky, hubí užovky, ničí ptačí hnízda. Zkrátka vetřelec, kterému by málokdo přál úspěch.
Najednou se v pasti něco pohnulo. Zatajil jsem dech. „Tak tady ho máme,“ pomyslel jsem si a připravoval se na setkání s tímto neviditelným predátorem. Jenže pak… to začalo mňoukat.
Zmateně jsem se podíval blíž – a za mřížemi se krčila obyčejná kočka. Vyděšená, mokrá, s očima plnýma strachu. Zřejmě zabloudila. A teď tu byla chycená v pasti, která měla sloužit k úplně jinému účelu.
Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, jak past vůbec funguje. Marně jsem se ji snažil otevřít. Nakonec jsem naložil celý plovák i s klecí na loď. Kočka se uvnitř plaše otáčela a sledovala každý můj pohyb. Bez jediného zvuku, ale s očima, které mluvily za všechno.
Konečně – zámek povolil. Dvířka se otevřela. A malý chlupatý vězeň vyrazil na svobodu. Zmizela mi z dohledu… ale jen na chvíli. Na břehu řeky se zastavila, otočila se a pár vteřin na mě tiše hleděla. Nevím, jestli to bylo poděkování. Ale v tom pohledu bylo všechno – úleva, důvěra, možná i pochopení.
Byla to jen chvilka. A přesto jedna z těch, na které člověk nezapomíná.
Podleské vojvodství
Podleské vojvodství (polsky Województwo Podlaskie) je vyšší územně samosprávný celek Polska, je jedním z 16 vojvodství. Rozloha činí 20 187 km2. Ve vojvodství žije 1 188 000 obyvatel a hlavním městem je Bělostok (Białystok). Rozkládá se na severovýchodě Polska a sousedí s Lublinským, Mazovským a Varmijsko-mazurským vojvodstvím. Na východní straně pak sousedí s Běloruskem (Brestská a Hrodenská oblast) a na severovýchodě s Litvou (Alytuský a Marijampolský kraj) a v jednom bodě (trojmezí) s Ruskou federací (Kaliningradská oblast). Ve vojvodství jsou čtyři národní parky, tři krajinné parky a 87 přírodních rezervací.
Informace pro turisty najdete na
visit.podlaskie.eu
www.podlaskie.travel
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Článek byl zpracován ve spolupráci s Polskou turistickou organizací.
Bavil Tě článek? Můžeš podpořit naši tvorbu!
Tvoříme původní obsah a píšeme o všem, co se na české vodácké scéně děje. Žádné kopírování cizích zdrojů, všechno je ověřené na vlastní kůži. Tvorba takového obsahu ovšem něco stojí a budeme vděční za podporu naší práce! Využít můžeš QR kód nebo dar zaslat na účet 2801829432/2010 s variabilním symbolem 444999.
Děkujeme!
