Už 30 roků s pádly TNP

Nejprve ale přece jenom trocha historie, která sahá do již zmíněného roku 1992, kdy se trio vodáků Ivo Tesař, Zdeněk Princ a Jaroslav Němec rozhodlo povýšit svépomocnou garážovou výrobu pádel pro vlastní potřebu a potřebu svých známých na výrobu pádel schopných komerčního prodeje. V tehdejší době byla k dispozici pouze dřevěná pádla z podniku Sporten Praha, takže sklolaminátové listy a sklolaminátové nebo duralové žerdě od TNP byly do jisté míry unikátem.

Počátky výroby samozřejmě provázely potíže a bylo třeba prozkoumat mnoho slepých uliček – tehdejší kapacita výroby činila maximálně 300 listů za měsíc. Dnes je Laminex mezinárodně známý a úspěšný výrobce mnoha typů pádel. Výroba listů běží podle potřeby průběžně celý rok na různých typech lisů (jak vstřikovacích, tak vyfukovacích automatech). Aby výroba pádel běžela co nejefektivněji, musí firma udržovat na skladech neustále desetitisíce listů pádel, které jsou připravené k okamžitému použití.

Velký posun kupředu zaznamenala firma v roce 1998, kdy se jí podařilo odkoupit zdevastovaný objekt bývalé vodní elektrárny u kanálu v Českém Vrbném a výrobu sem přesídlit. Umožnilo to zavést nové technologie a výrazně zvýšit efektivitu výroby.

Za další významný milník bychom mohli považovat rok 2016, kdy Jaroslav Němec předal firmu svým synům Radkovi a Honzovi. Pojďte si přečíst, co nám na sebe a TNP prozradili.

Ahoj. Je to už přes pět let, co jste převzali vedení firmy Laminex. Co se za tu dobu změnilo?

Radek: Ahoj. Změnilo se snad úplně všechno. Tím nemyslím filozofii firmy jako takovou, ta zůstala v podstatě stejná, ale spíš svět se změnil. Nejvíc asi v posledních dvou letech. Aktuálně je strašně těžké cokoliv plánovat, vyvíjet či vyrábět, když se neví, zda vůbec ten či onen materiál po objednání bude, kdy bude a za jakou bude cenu. Dříve si člověk prostě objednal vše, co potřebuje pro výrobu, a v nejhorším případě to dostal do dvou měsíců. Nyní plánujeme minimálně na rok dopředu, a i tak nemůžeme mít jistotu, že všechno klapne, jak bylo domluveno. S tím se strašně těžko pracuje, ale má to tak teď každý výrobce a musíme se s tím poprat všichni. Hodně lidí říká takové to „dobře už bylo“, ale já si říkám „ano, bylo, ale zase bude…“. Musíme to brát pozitivně.

Honza: Ahoj. Já můžu jen potvrdit to, co říká Radek… Problém není jen s materiály pro výrobu listů nebo žerdí, ale i třeba s obalovými materiály, kartonem apod. Je to tak trochu šílená doba. Pro mě jako pro někoho, kdo má na starosti organizaci výroby, je to místy až dobrodružné – nikdy pořádně nevíš, co bude zítra. Není to, bohužel, zrovna balzám na nervy. Jinak se celá moje práce tak nějak pomalu a nenápadně přesouvá z dílny a vody na židli do kanceláře, takže mě z ní jen víc a víc bolí záda… (smích).

Chápu, že nás všechny teď ovlivnil covid a válka na Ukrajině, ale firmu jste nějaký čas vedli už před covidem. Kam jste ji směrovali, než se to celé sesypalo?

Radek: Vždycky jsme to chtěli a pořád je to naší prioritou – dělat pádla, co něco vydrží, prostě co nejkvalitnější. To je směr, kterým se firma vydala už od úplného začátku. Vyrábět špičková pádla pro závodníky na míru, na to tu jsou jiné firmy. My chceme jít cestou pro širší veřejnost, nabídnout jí kvalitní výrobky za rozumnou cenu, a to se nám myslím docela daří. Vždycky nás potěší, když se pak někdo ozve a řekne třeba: „Já už mám od vás pádlo 15 let a pořád mi slouží“.

Honza: Máš pravdu, o všech těch objektivních překážkách člověk slyší pořád a ze všech stran. Materiál a ceny a bla… pardon. Všichni mají stejné potíže – a vlastně co se týká práce, je to jen zkrátka „jiné období“, které je prostě složitější. Ale na směřování firmy to nic nemění. Pořád se snažíme, aby pádla, která vyrábíme, byla co nejkvalitnější. Důležité je pro nás také nijak nezjednodušovat proces výroby, což by sice výrobu urychlilo, ale trpěla by tím v důsledku kvalita hotového pádla. Také nepřichází v úvahu například nahrazování osvědčených materiálů něčím dostupnějším nebo levnějším.

A pak jsou tu samozřejmě zaměstnanci, kteří se o tohle všechno starají, všechny díly pádel jim projdou několikrát rukama a díky jejich skvělé práci pak můžeme nabídnout naše pádla na trh. Proto se také snažíme, aby zaměstnancům bylo u nás v práci co možná nejlépe. Myslím, že když se nám tohle vše podaří udržet a posunout dál, vyplyne z toho pak i posun celé firmy.

Jak se daří tátovi, který vám firmu před pár lety předal? „Nekecá” vám do toho někdy?

Radek: Tátovi se daří dobře, díky za optání. No a k tvé otázce, samozřejmě, že občas ano, to pak řekne: „No já bych to udělal takhle, ale rozhodnutí je samozřejmě na vás, já už vám do toho mluvit nebudu.“ (směje se).

Honza: Já bych řekl, že táta nám do práce nemluví. Když si nejsem něčím jistý, samozřejmě si rád nechám poradit od svých nejbližších, takže tátův názor si moc rád vyslechnu a často je velkým přínosem. Jinak potvrzuju, že se táta má dobře. Zrovna nedávno jsme si spolu sjeli kousek Vltavy.

Jaké je vaše nejoblíbenější pádlo z produkce TNP?

Radek: Já už jsem takový spíš rekreační vodák, kdybych ještě jezdil aktivně na kajaku, byl by to určitě Aker.

Honza: Já mám rád pádlo Rapa. Hlavně ve verzi Rapa Carbon. Listy mají dobrý tvar a jsou velice lehké a pevné, takže poslouží dobře jak začátečníkům, tak i dobrým pádlerům na divoké vodě. Navíc se člověk tolik netrápí, když na kanále listem brousí betonové dno či břeh.

A na jaký model jste nejvíc pyšní?

Radek: To se nedá říct, je jich víc, třeba taková Rapa je hodně povedené pádlo v poměru cena/výkon, a v podstatě celá vyšší řada pádel dala hodně práce nejen co se týká tvarů a testování na vodě, ale i pak následného odladění výroby, které bylo velmi náročné. O to větší radost z toho pak člověk má.

Honza: To je těžký říct… Velice funkční a hezké pádlo je Aker se skvělým záběrem a jemně předsazeným listem. Ale mám rád i naše „obyčejné“ kanoistické HDPE pádlo – typ 505. Před časem jsme toto pádlo inovovali – vlastně jsme udělali úplně novou vnitřní výztuhu, nový tvar listu a i novou formu a výsledek rozhodně stojí za to. Pádlo vydrží daleko víc. Je o dost pevnější, nekroutí se a podle mě je i hezčí. Tento nový typ pádla zatím většinou prodáváme jen s logem TNP. To pak má člověk radost, když tahle pádla potká na vodě, je na nich vidět, že už toho hodně zažila a jsou pořád rovná a pevná.

Jak narozeniny firmy oslavíte?

Radek: Třicet už je slušné číslo a tolik piv se za jeden večer vypít nedá (směje se). No, každoroční večírek je už taková klasika, ale třicetiny jsou přeci jen krásné číslo. Ještě jsme to úplně nepromýšleli, ale nějaká oslava určitě bude, to je jisté.

Honza: Doba byla teď taková, že jsme nad nějakými oslavami opravdu vůbec nepřemýšleli. Za mě – když budou lidi moct pádlovat a potkávat se na vodáckých a jiných akcích, je to ta nejlepší oslava, co může být…

Chystá se nějaká novinka? Delší dobu nebylo představeno nové pádlo…

Radek: Stále něco vymýšlíme a zkoušíme, takže ano, něco se chystá, ale víc neprozradím. Vše musí projít vývojem a důkladným testováním a to chce vždy čas… hodně času.

Honza: Jak říká Radek – máme připravené nějaké věci, ale více zatím prozrazovat nebudeme. Možná jen, že se jedná spíše o dražší modely. Naši základní řadu jsme, myslím, za poslední roky už docela vyladili a jsme s ní spokojení, není tedy proč se v ní vrtat.

Jaká je vaše vodácká kariéra?

Radek: Já na vodu jezdím od malička. Rodiče nás s sebou brali každý rok v podstatě kdykoliv to šlo. Jak byl víkend nebo trochu volna, byli jsme s nimi na vodě. Nejdřív jsme se s bráchou jen vozili, pak přišel kajak, puberta, vody s partou a tak dále. No a teď už zase jen rekreačně – vyrazíme občas na vodu s rodinou, občas si sjedeme něco na paddleboardech, občas na kánoi, v létě rádi jezdíme třeba na Salzu.

Honza: Nejvíce mě vždycky bavila divoká voda na kajaku. Bohužel dnes už mně záda tenhle požitek nedovolí, takže spíše rekreační splouvání lehčích řek s rodinou, což má také velké kouzlo. Taky naše fenka Piškota ráda vyrazí na vodu, je odkojená Vltavou.

Kdy jste se začali podílet na chodu firmy? Od útlého věku, nebo až později?

Radek: Já až později, vlastně později než brácha, i když je mladší. Táta mi to nabízel hned, ale já si chtěl po vysoký vyzkoušet i jiné práce.

Honza: Já pracoval v Laminexu ze začátku brigádně s různými přestávkami už od ranných devadesátek. (smích) Pak jsem nastoupil na stálo. Takže jsem v práci zažil laminování listů ještě v plné parádě a viděl vývoj prvních listů pádel s HDPE (pozn. vysoce houževnatý polyetylen). A později jsem zažil i přesun firmy do areálu bývalé vodní elektrárny českobudějovického pivovaru Budvar, kde sídlíme dodnes. Když nad tím tak uvažuju, asi radši nebudu počítat, kolik by to dohromady dalo let.

Kde vidíte TNP za dalších 30 let?

Radek: Za 30 let? No to je otázka už spíš na další generaci, to já už budu dávno v důchodu. Doufám. (smích) Nicméně pevně věřím, že tu Laminex (TNP) stále bude a za takovou dobu již budou materiály a technologie úplně někde jinde, samotného by mě vlastně zajímalo, co v té době budeme mít v produkci.

Honza: Já doufám, že tady na kanále v Českém Vrbném. Mám to tady rád.

Kluci, moc děkuju, že jste si během sezony našli čas na pár odpovědí, držím palce do dalších let a těším se na ty nové modely pádel.

ZAJÍMAVOSTI O TNP

Co znamená zkratka TNP?
Jsou to počáteční písmena příjmení zakladatelů firmy – pánů Tesaře, Prince a Němce.

Čísla a rekordy
Laminex aktuálně vyváží do 35 zemí po celém světě
V ČR se o odbyt pádel Laminexu stará 6 distributorů
Od svého založení do konce května 2022 firma prodala do celého světa přes 1 119 000 pádel 
Nejúspěšnějším rokem byl rok 2006 – prodalo se přes 67 000 pádel
Firma má aktuálně 14 zaměstnanců

Nové TNP pádlo? Vždy na míru!
Vzhledem obrovskému množství možných variant a kombinací typů, délek či materiálových provedení jednotlivých TNP pádel jsou všechna pádla objednávaná distributory či koncovými zákazníky vyráběna v Laminexu přímo na míru.Z toho pramení i místy dlouhé dodací lhůty, kterým se však při tomto způsobu výroby bohužel nelze vyhnout.