Pokaždé, když píšu o některé z krásných řek, jsem na pochybách. Není důvod se chlubit a krásné koutky, které v Evropě ještě zbyly, je lépe držet v okruhu přátel. Trvá tak delší dobu, než se to rozkecá a než tam přijede autobus dobyvatelů (z nějakého důvodu velmi často z Čech) a udělá tam bordel, místo pose*e či jinak znesvětí a místní obyvatelstvo znechutí. Na druhou stranu jsou místa která, pokud zůstanou nepovšimnuta, někdo jiný zabije jiným způsobem. A teď si vyber…
Řeky Černé Hory jsme jezdili posledního čtvrt století a mysleli jsme si, že je známe všecky. Ale Bukovica, Bjela, Pridvornica a Komarnica je malebný kout světa, který je třeba vynést na světlo, neboť už teď je příslovečných pět minut po dvanácté.
Povodí tvoří dvě malé říčky Bukovica a Bjela, kde je třeba být, když zrovna teče voda, jejich soutokem vznikne řeka Pridvornica, kterou na mapě těžko hledáš, protože za pár kilometrů se z ní stane Komarnica.
Samotná Komarnica má průzračnou vodu s peřejemi WW II–III v délce přibližně 12 km. Jsou to nějaké 2-3 hodiny pádlování, které končí vzdutím Pivské přehrady.
Kdo pádloval na dobře známé Taře tekoucí hlubokým kaňonem v národním parku Durmitor nebo komu se povedlo si zapádlovat na Pivě, ví, že jejich kaňony jsou vskutku malebné a na jejich dně jsou ukryté nádherné řeky. V kaňonu Komarnice najdeš úplně to samé: peřeje, čistou vodu, mohutné vyvěračky, vodopády padající přímo do řeky, hluboký kaňon porostlý buky a borovicemi. Má to ale jeden bonus navíc. Nikdo tam není!
Důvodů je několik. Komarnica není profláklá, protože má celkem náročnou úvodní pasáž a dole nedojedeš jen tak zadarmo k silnici. Pokud máš ale packraft, jak jsme zjistili před několika lety, otevřou se před tebou netušené obzory. A v případě Komarnice to platí na sto procent.
Na Komarnici si s packraftem pohodlně dojdeš pod obvyklé nasedací místo a na vodu tím pádem dáš pod úvodní náročnou vstupní pasáží. Nebo nasedneš klasicky a s lehounkým packraftem ji přeneseš. Po dojezdu sbalíš své plavidlo do ruličky a vyšlápneš si zase kaňonem nahoru. Trvá to cca 40 minut a odměnou je výhled na velkou část řeky s panoramatem vrcholů masivu Zabalacu v pozadí.
Obě stezky (dolů i nahoru) znají dobře místní rybáři, ale kdo není v lese poprvé, ten je najde taky. Nástup na vodu (sestup) trvá cca 30-40 min, stejně jako výstup z kaňonu.
Varianta pro kajakáře (s těžkou plastovou lodí) je nasednout na vodu v Šavniku (možno i s packraftem) a k nejbližšímu mostu se dá dopádlovat cca 12 km po přehradě, nebo si objednat motorový člun.
A co nás čeká na vodě? V Šavniku se steče Bukovica s Bijelou a 3 kilometry je to nedělní svezení, pohodová WW III. Pak se okolní skály přiblíží a začne 3 kilometry dlouhá pasáž výživné WW III–IV, kde je sem tam třeba dát pozor na sifony. Jakmile zprava přiteče hlubokým kaňonem Nevidio právě Komarnica, řeka se postupně uklidňuje a 13 km WW II–III je opravdu tím nejlepším. Úsek končí vzdutím Pivské přehrady, jak už bylo zmíněno.
Když už jsi s packraftem nebo kajakem v Šavniku, tak Bukovica, pokud má vodu, je krásná říčka WW III–IV se spoustou sifonů, ale taky zábavy. Od jihu tu teče taky řeka Bijela. Ta je o něco více z kopce, o stupínek těžší, s náročnějším začátkem a poměrně scénickým závěrem s několika skoky, než se dostane do Šavniku.
A proč o tom píšu?
V roce 2020, když panoval covidový klid a roušky, vláda Černé Hory udělila licenci na stavbu hráze a zatopení celého kaňonu společnosti Elektroprivreda Crne Gore (EPCG). Společnost zpola černohorská a zpola srbská slibuje celou tu přírodní nedotčenou nádheru přeměnit na jezero. Vytvoří tak pracovní místa při zaplácání údolí betonem a poté mnoho kilowatt elektřiny pro dobíjení našich telefonů, počítačů a elektroaut. A vydělá prachy. Pár rybářů a místních to nevytrhne.
O něco víc vodáků, kteří se o tom dozví a něco udělají, bude možná slyšet trochu víc. Místní vodáci založili sdružení Spasimo Komarnicu (Zachraňme Komarnici) a ze všech sil se snaží bojovat proti výstavbě přehrady.
Nevím, jestli to něčemu pomůže v případě Komarnice. Ale lepší než pokrčit rameny je aspoň se jet podívat na tuto krásku dřív, než ji zničí. Jednou můžete vyprávět dětem o tom, co už nikdy nespatří. Anebo podpořit ty, kdo by rádi řeku zachránili, třeba to vyjde.
Kdo jel někdy proti proudu Pivy a viděl krásný kaňon pod hrází, může si představit, jak krásná to kdysi musela být řeka. Stejně jako u nás kdysi byly krásné Svatojanské proudy na Vltavě nebo kaňon Jihlávky.
Proroctví indiánského kmene Cree říká: „Až bude pokácený poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst.“ Zjevně jsme na to ještě nepřišli.
Spasimo Komranicu
Podpořit tuto iniciativu můžete na:
Facebooku www.facebook.com/nasakomarnica
Instagramu www.instagram.com/spasimokomarnicu
Prostřednictvím Free Rivers Fund www.freerivers.org nebo Balkan Rivers Fund www.balkanrivers.net
