Říká se, že Vánoce by měly být svátky pohody a klidu. Naše konzumní společnost tohle rčení už dávno nesplňuje, ale pokud se vydáte na Vánoční Sázavu, pohodu a klid tam najdete.
Vánoční Sázava je jednou z vodáckých akcí, která si našla své pevné místo v mém vodáckém kalendáři. Když jsem jela poprvé, mí rodiče, ač vodáci, si ťukali na čelo. „Co blázníš, v prosinci na vodu“. Vloni, když byly synovi dva měsíce, to byla moje první voda po porodu. Podpůrný tým jel v autě po souši a já, nadšená, že zase pádluju, jsem se Soňou na přídi zběsile kličkovala mezi kameny v polosuchém korytě. Bylo málo vody.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Prohlédněte si všechny fotografie k článku…
Letos už zůstal podpůrný tým doma a na akci mne vyslal vlakem. Mohla jsem si tak užít společnou cestu s kamarády i malý kytarový koncert. Za oknem míhal se život jak leporelo a na kolejích se bělal lehký sněhový poprašek. V Krhanicích se vlak značně vyprázdnil a většina cestujících se za udivených pohledů kolemjdoucích vydala na cestu k řece. „Asi maj nějakou akci“, slyším z povzdálí.
Vánoční Sázavu mám moc ráda. Jakmile zaberu pádlem, starosti nechám na břehu a nechám se unášet klidnou zimní krajinou. Na řece i kolem ní je málo lidí, občas sem tam nějaký rybář nebo chatař, jinak je všude klid a ticho. Nákupní šílenství je najednou tak vzdálené! Sice je zima, ale jsou způsoby, jak se zahřát…
Třeba taková horká griotka je moc dobrá věc. A když ani ta nezabere, je tu rozdělaný oheň nad Lesním jezem, který již tradičně zakládají motorkáři. Tam se poklábosí, Had vykoupe sebe a pár kamarádů okolo ve studené vodě a ostatní opečou buřty.
Když by se na pádlující vodáky díval někdo ze břehu, musel by si myslet, že se spolu nekamarádí. Většina totiž jede sama v deblové kánoi, pouze s bílým plastovým barelem na přídi. Letos jsem takto jela poprvé (tedy hlavně proto, že to Soňa nakonec odpískala) a musím říct, že za zimního vodního stavu je to praktičtější varianta. V jednom totiž kameny snadněji předrncáte. A jakožto žena pak nemusíte poslouchat narážky, že ženská na palubě přináší smůlu, nemusíte se nechat komandovat za nehlášení kamenů, které jsou stejně všude a jedete si svým tempem. A ochotní muži vás třeba občas vytáhnou na břeh, takže si ani botku nesmočíte.
Vody letos bylo tak akorát, aby se dalo dojet až do Pikovic. Sice by to sneslo nějaký ten centimetr navíc, ale oproti loňskému roku bylo lépe. Řekla bych, že i účast byla hojná. Kotva Braník opět vypravila autobus, nechyběl tradiční katamarán. Nejmladší účastnicí letošního ročníku byla tuším tříletá Julie, která jela s tatínkem na nafukovačce.. Mají můj velký obdiv, že zimní vodu zvládli.
Jedinou nepříjemností je příšerná rýma, kterou jsem si z akce letos dovezla. Příště to chce teplejší ponožky nebo více zahřívadel. Díky všem účastníkům akce za zpříjemnění předvánočního shonu a těším se na příští ročník.
Je mi padesát a Sázavu jsem jel letos poprvé a lituji ,že jsem to neudělal dřív.Je úžasná,ale toplatí jen tehdy jestliže pluji v pohodě a s partou která je k nezaplacení.Dle fotografií vidím,že i Vy máte dobrou partu ať to vydrží.Příští rok jede,už se teď těším.Požehnané vánoce a zdraví v Novém roce přeje Pepa.