Voda v řece může být studená, čistá, klidná, divoká. Může být krásná, špinavá i teplá. Může být i stojatá a smradlavá. Může být jaká chce. A tak je to správné, protože každý má rád něco jiného a voda v řece přece patří všem. Může být jaká chce, ale napřed tam musí nějaká zůstat.
Poslední dobou mám neodbytný pocit, že voda zase tak úplně všem nepatří. Že patří zájmovým skupinám rybářů, ochranářů, energetiků. Vodáci jsou spirálovitě omezováni bezpočtem zákonů a nařízení. Jejich dodržování je důsledně vyžadováno, kontrolováno a porušování trestáno. Když se ale na několik hodin ztratí celá řeka, nikomu – kromě vodáků – to nevadí.
Vydra, Kanál a Křemelná
Vydra se z důvodu ochrany přírody, zejména ptactva, smí jezdit o víkendech jen dva a půl měsíce v roce. U Rechlí klidně odtéká půlka řeky Vchynicko-tetovským kanálem do elektrárny. Že je pod kanálem sucho, to nikoho netrápí, protože chráněné ptactvo na břehu to evidentně neohrožuje. Ale pádlovat mimo víkendy, to je porušení zákona, tedy trestný čin.
Mimochodem, když už jsme u toho, samotná plavba kanálem by jistě potěšila spoustu vodáků, a stála by za to, kdyby na jeho začátku nebyla od roku 2009 cedule, že splouvání kanálu je striktně zakázáno. Nejspíš proto, napadlo mě, že končí v řece Křemelné a Křemelná se pro jistotu nesmí jezdit vůbec. Kdo pojede Křemelnou v jakýkoli den, porušuje zákon a dopouští se trestného činu. Orgány ochrany přírody ho přistihnou, automobilem dohoní a exemplárním způsobem odchytnou.
O to větší bylo moje překvapení, když jsem dvě stě metrů od Rechlí našel na břehu kanálu několik pěkných vorových polí. Podívejte se, já proti pravidlům zase tolik nemám, pokud je dodržují všichni. Ale nějak nerozumím tomu, že je plavba po kanále zakázána, a přitom se na nich mohou plavit vory, provozované pravděpodobně přímo národním parkem Šumava, nebo alespoň s jeho souhlasem. Znamená to tedy, že určitá skupina obyvatel může získat výjimku? Nebo je to stejný případ, jako když se ochranáři chlubí, kolik zase pochytali vodáků, když raftovali na Křemelné…
„Tady je Krakonošovo“ už dávno neplatí
Vezměte si třeba takové Labe v Krkonoších. Z přehrady se pro vodáky nemůže pouštět voda častěji než jednou za dva roky, neboť kolísání hladiny ohrožuje živočichy hnízdící na březích na úrovni hladiny. Nechci se hádat, ale mám za to, že zejména v horských oblastech jsou velké výkyvy výšky hladiny jevem podstatně přirozenějším, než konstantní průtok. Takže živočichové by si měli umět postavit hnízdo až nad nejzazší hranicí, kam obvykle voda dosahuje. Naopak, častější nadlepšování stavu v Labi by nepochybně živočichy v pobřežních dutinách naučilo ostražitosti…
Ale čemu se divíme, když do Labské soutěsky ve Studeném koleni z důvodu ochrany přírody (v tomto případě se jedná o skály a kamení) vodáci nesmí, zato minulé léto se tam mohl prohánět kdejaký bagrista. Nařízená opatření proti znečišťování zvláště chráněného životního prostředí na území NP jsem viděl: stará Tatra 148 s převodovkou opatlanou olejem měla pod přední nápravou natažený igelit – nejspíš, aby olej netvořil nápadnou louži pod autem, ale mohl se pak pomalu vybryndat cestou. Kontrolní orgány však nezjistily žádné pochybení. Kdyby sjížděl v tu samou chvíli soutěsku vodák – čistě hypoteticky, protože pro samý bagr nebylo kudy proplout – jednalo by se o porušení zákona.
Výška hladiny a minimální průtok
Zjednodušeně můžeme říct, že Vltava nad Lipnem se smí jezdit jen při určité výšce hladiny a ani pak se nesmí za žádných okolností vystupovat na okolní břehy, které jsou ponejvíce tvořeny bažinami. Důvod – ochrana přírody.
Abychom však byli spravedliví – a v případné konfrontaci by na to jistě došlo – například na Sázavě si mohou vodáci dělat, co se jim zlíbí. Sázava se přece smí jezdit kdykoli – celoročně, v jakoukoli denní i noční dobu a za jakéhokoli stavu vody.
Potíž je v tom, že termínem „minimální hladina“ či „minimální průtok“ vodák rozumí aspoň nějakou vodu a průtok. Což zřejmě uniká majitelům malých vodních elektráren a jiných zařízení.
Na vodočtu v Nespekách 65 cm není žádný zázrak. Nicméně pro běžného rekreačního vodáka pěkná voda. U zkušených jezdců nevzbudí mnoho adrenalinu, ale neurazí. Jak je tedy potom možné, že v průběhu dne najednou zmizí voda z koryta na praktickou nulu? A jak je možné, že to nikomu nevadí?
Pohled na prázdné koryto má skutečně apokalyptický rozměr. Voda došla. Za zatáčkou je konec světa a voda tam přepadává ven. Už nikdy nebude.
„Nezapomeňte pustit vodu, kontrola minimálního průtoku proběhne ve 14 hodin…“
Pokud vím, majitelé MVE a jiných vodních děl na řece mají povinnost ponechat v řece určitý průtok. Bez toho by jim nebylo vydáno stavební povolení nebo co něco takového a jistojistě jim za nedodržení tohoto pravidla hrozí pokuta. Podle vyjádření příslušného úřadu, který má za úkol kontrolovat dodržování těchto minimálních průtoků, je to však velice složité. Malé vodní elektrárny se nachází na soukromých pozemcích a kontrola se v souladu se zákonem musí ohlásit předem. Při každé kontrole, jelikož majitelé nejsou padlí na hlavu, pak teče všude plno vody a není zaznamenáno žádné pochybení.
Nezlobte se na mne, ale na to abych viděl, že v řece není voda, nepotřebuji povolení ke vstupu na soukromý pozemek. Zajímavé je, že k perzekuci vodáka žádné extra povolení potřeba není.
…vražda MVE není zločinem!
Když vodák pojede ve všední den Vydru, v jakýkoli den Křemelnou, sjede si Teplou Vltavu pod vodním limitem, nebo Labskou soutěsku, dopouští se trestného činu.
Ale není krádež vody největším zločinem?
A tak si někdy říkám, že všichni zákonodárci, ochranáři, majitelé elektráren, rybářské spolky a kontrolní orgány nejspíš dospěli k názoru, že co vodák, to pitomec. Jak jinak, když si tohle všechno nechá líbit.
A taky mě napadá, jestli teda nakonec nemají pravdu.
foto: Sázava-tour, Jana Lhotská, www.prachatickonews.cz
No co říct, co napsat. Moc „krásné“ fotky, moc „pěkný“ sumář toho, co se děje. Prostě jsme si „rovni“, ale pořád jsou tu ještě „rovnější“.
A nejen tady, od Rakouska po Ukrajinu. Všude jsou v plánu další elektrárny a přehrady.