Podnikatel, který se dříve věnoval horolezectví a skialpinismu. V posledních patnácti letech se stále raději vypravuje do míst, kde nelze spoléhat na pomoc civilizace, kde ještě žijí lidé více místním způsobem života a více v souladu s přírodou, anebo tam ještě před několika generacemi žili a dnes jsou tato místa opuštěnější než za posledních několik tisíc let. Cesty raději počítá na čas než na vzdálenost.
V minulém týdnu jsme putovali proti proudu řeky Snare a po jezeře Winter až k Fort Enterprise a odtud potom dále proti proudu řeky Winter do jezera Big Lake. U něho jsme překročili nejvyšší bod výpravy a poté se vydali po jezeře a řece Starvation až k soutoku s řekou Coppermine. A po této řece nyní vyrážíme k Arktickému oceánu.
Po napoleonských válkách se britská admiralita začíná zaměřovat na teoreticky rychlejší propojení s Indií než kolem jižních cípů Afriky a Ameriky. Kapitán Ross v roce 1819 proplouvá severně kolem Baffinova ostrova, kde neobvykle daleko na severozápadě pluje, proti očekávání, na volném moři prostém ledu. Přes protesty podřízených se za skvělých podmínek obrací a bezpečně vrací do Anglie. Další expedice po vodě se dostane dál až za 10 let…
Minulý týden jsme se s Milanem a Katy loučili ve chvíli, kdy je začínala ohrožovat stoupající voda. Nejen o tom, jak to s povodní dopadlo, se dočtete v druhém dílu vyprávění.
Je jaro a tento rok mne opět láká severská řeka, ale v horách kanadských severozápadních teritorií. Volám své kamarádce v Německu.
V minulém dílu se Milan a John dostali přes několik jezer až k výtoku z jezera Angikuni, kde na ně čekalo přenášení velkých peřejí. Právě tím dnes začínáme.
Kazan leží v severní Kanadě jižně od polárního kruhu asi 400 km západně od Hudsonova zálivu. Původní název Harvaqtuuq znamená „Místo rychle tekoucí vody“.
V minulém dílu jsme putovali od osady Colville Lake přes soustavu jezer do řeky Anderson a po ní až na pobřeží Beaufortova moře. Dnes naše putování arktickou krajinou dokončíme.
V březnu mi volá John, kamarád z Anglie. „Toto léto mohu jet.“ Dobrá, já také. Studuji mapu severní Kanady. Velice málo známá řeka Anderson splňuje naše kritéria pro objevnou výpravu.
Píše se rok 1899. Největší bílá místa na mapě světa kromě pólů byla v tomto století objevena a zmapována a severoamerický kontinent není výjimkou. Zlatá horečka na Klondiku je už druhý rok v plném proudu a odkrývá hledačům zlata obrovská neznámá území Aljašky a západní Kanady.
Naše putování jsme započali po tzv. Pacific Inside Passage a dostali jsme se až k ostrovu Hunter Island. Dnes naše putování pokračuje a také skončí. Doplujeme až na Aljašku a na úplný závěr splujeme v jejím vnitrozemí řeku Yukon oděnou úžasnými podzimními barvami.