Pokud se budete snažit najít nejzajímavější řeky Polska vhodné pro vodní turistiku, tak na vás s jistotou bude jako „numero uno“ vyskakovat Krutynia tekoucí v oblasti Mazurských jezer. Je tomu tak už nějaký čas a toto prvenství k řece přitáhlo neskutečné množství lidí, takže se z ní stala obdoba naší Vltavy. O další příčky se dělívají Pilica či Dunajec, které jsou velké části českých vodáků dobře známé. A pak je mezi top řekami ještě Brda, o které mnoho lidí nikdy neslyšelo. Právě proto jsme se s kamarádem Honzou vydali Brdu prozkoumat.
Brda? A to je kde?
Brda je 238 km dlouhá řeka tekoucí na severu Polska. Zajímavostí je, že kilometráže uvádí splavnost Brdy v délce 232 km, tedy v podstatě v celé její délce. Je to dáno tím, že Brda začíná odtokem z jezera Smołowe, vzápětí protne ještě jezera Kamień a Orle, mimochodem, všechna tato jezera jsou přírodními rezervacemi, a pod jezerem Orle už má parametry sjízdné řeky. Tato sjízdnost je ale spíše teoretická, vodácky je řeka využívaná ještě o pár kilometrů níže – od obce Wilkovo, kde se nachází první zázemí pro vodáky (stanica wodna).
Další zajímavostí je, že Brda pramení pouze 60 km od pobřeží Baltského moře, ale neteče směrem k němu. Ubírá se jižním až jihovýchodním směrem, aby na periferii města Bydhošť odevzdala své vody nejdelší polské řece Visle. Teprve potom její vody zamíří k Baltu.
Brda na své pouti protéká skrz Pomořanské a Kujavsko-pomořanské vojvodství. Kromě Bydhoště na jejím toku nenajdeme žádná města. Brda je tedy přírodní řeka, což ještě umocňuje fakt, že významnou část své pouti stráví v chráněných oblastech Zaborski Park Krajobrazowy a Tucholski Park Krajobrazowy.
Co se týká dopravní dostupnosti – z Prahy jste autem v Bydhošti za 6,5 h a z Brna za přibližně stejný čas. K horním partiím řeky je třeba počítat ještě s 1,5 h navíc po vesměs pěkných silnicích.
Brda
Malebná řeka v severním Polsku, levostranný přítok Visly, známá svou čistou vodou a bohatou faunou. Protéká rozmanitou krajinou, je splavná v délce 232 km a představuje oblíbenou vodáckou trasu nabízející krásy přírody a četná jezera. V Bydhošti protéká centrem města obklopena památkami a bulváry. Díky vodním elektrárnám a nádržím na spodním toku hraje řeka důležitou roli v ekonomice regionu. Povodí má rozlohu 4 627 km² a průměrný průtok činí 31 m3/s.
Odkud kam
V zásadě můžeme Brdu rozdělit na tři základní části.
První desítky kilometrů (cca 60) Brda nabírá sílu a z malé říčky tekoucí převážně v ploché zalesněné krajině s bohatým lemováním vysokého rákosí se postupně stává řeka střední velikosti. Na tomto úseku překoná pár jezer a také přírodní rezervaci Przytoń, které je sice krátká (asi 1,5 km), ale vodácky velmi intenzivní, protože tu narazíme na vysoké strmé břehy a mnoho padlých stromů v korytě.
Začátek další části řeky bychom mohli situovat k silničnímu mostu v okraji obce Ciecholewy, kde je jeden z mnoha vodáckých plácků, kterými Brda oplývá po celém toku. Úsek od tohoto mostu do obce Piła, což je okolo 100 km, bych označil za nejzajímavější, protože právě tady Brda protéká skrz dvě výše zmíněné chráněné oblasti, a navíc tvoří hranici národního parku Bory Tucholskie.
Kousek za mostem vstoupí řeka do parku Zaborski a po pár kilometrech vteče do rozlehlého jezera Charzykowskie, které ale pro vodáky nepředstavuje problém, protože stačí proplout krátký kus v jeho severní části. Dále Brda pokračuje jezery Długie, Karsińskie, Wytoczno, Małołąckie,Łąckie, Dybrzk a Kosobudno. Tím končí nejen svoji jezerní část, ale také zde, v obci Męcikał, opustí území prvního chráněného území. Jezerní charakter řeky ještě pokračuje, protože pár kilometrů pod Męcikałem zadržuje proud vodní dílo Mylof, které je jedinou umělou překážkou na této části řeky. Od něho už má Brda opět charakter řeky volně se klikatící krajinou. V obci Rytel Brda vteče do parku Tucholski a opustí jej po asi 50 km úžasné plavby v obci Piła.
Třetí část je vodácký nejméně atraktivní, ale také využívaná. Pouhé 2 km pod Piłou totiž začíná dlouhé vzdutí vodního díla Koronowo, na které navazuje ještě několik dalších přehrad. Proudící vody se opět dočkáme až pár kilometrů před Bydhoští, tedy v samotném závěru Brdy.
Přežiju v té divočině?
Z výše popisovaného by to mohlo působit, že na Brdu budete potřebovat expediční výbavu na několikadenní přežití v přírodě, ale není tomu tak. Co pár kilometrů se řeka dostane k nějakému lidskému sídlu, takže není problém doplňovat zásoby nebo se občerstvit. V celé délce je také vybudována velkorysá síť vodáckých tábořišť a odpočinkových plácků. No a jelikož je Brda na seznamu top pěti polských turistických řek, tak i zde najdeme síť půjčoven lodí, které vodákům dokážou nabídnout servis všech úrovní. Samozřejmostí (jako v celém Polsku) je značení podél řeky, ze kterého se dočtete, na jakém jste zrovna kilometru (cedule ovšem nejsou co kilometr), jaký přítok se do Brdy vlévá nebo, že jste na oficiálním místě pro odpočinek či táboření. Vzhledem k tomu, jak velká část Brdy protéká přírodními parky, doporučuji využívat výhradně tato místa, je jich dostatek.
Osobní zkušenosti
S Honzou jsme si vybrali nejpřírodnější část řeky, tedy úsek od mostu u obce Ciecholewy na začátek vzdutí přehrady Koronowo, do obce Zamrzenice, což obnášelo splutí přibližně poloviny délky Brdy. Náš výlet ale nebyl jenom o pádlování, prozkoumali jsme i pár zajímavostí v okolí a nevynechali jsme ani návštěvu Bydhoště, která je s vodou a vodními sporty velmi propojená.
První den jsme na místo vyplutí dorazili až odpoledne, takže jsme si nedávali velké cíle. Čekalo nás 13 km do obce Swornegacie, kde jsme byli domluvení s Jarkem z půjčovny GoKajaki, že nás odveze pro auto a můžeme v jeho základně (przystań) přenocovat. Na nasedacím místě nás čekala řeka široká okolo 10 m plynoucí mírným proudem. Při pohledu z mostu nebylo na obou stranách vidět nic jiného než světle hnědý pás rákosí v ploché krajině, kterým si řeka razí cestu. Neotálíme a vyrážíme.
Za krátko se začne na levém břehu objevovat borový les a za další chvíli už máme les po obou stranách. Řeka protéká širokým a mělkým údolíčkem. Je stále lemována rákosím, ale to už netvoří tak neprostupný pás jako na startu. Ve stejnou chvíli, kdy nás les obklopil z obou stran, začal i Zaborski Park Krajobrazowy, v němž zůstaneme dva dny. Stálý proud nám pomáhá s cestou k jezeru Charzykowskie, do kterého se dostáváme po pár kilometrech.
Když z řeky vplujeme na hladinu jezera, tak se chvíli jen rozhlížíme. Je to opravdu působivé. Naštěstí nefouká vítr, protože na takové ploše už by dokázal vytvořit solidní vlny. Musíme se zorientovat a zamířit k místu, kde se z jezera zase na chvíli stane Brda. Tato spojnice do jezera Długie se nachází v obci Małe Swornegacie, takže orientační bod v podobě několika domů není složité najít. Na severním okraji jezera Długie máme v plánu zastávku u osady Kokoszska, kde je nedaleko od vody ornitologická pozorovatelna. Podaří se nám ji najít, protáhli jsme si nohy, ale z pozorování ptactva nebylo nic. Asi bychom tu museli strávit více času.
Poté se brzy dostáváme na vody jezera Karsińskie a už máme na dohled obec Swornegacie. Jarek nás čeká, za chvíli jsme u auta, a protože máme ještě nějaký čas, tak si uděláme krátký pěší výlet do národního parku Bory Tucholskie (pamatujte na to, že vstup je zpoplatněn!) k překrásnému jezírku Kacze Oko. Národní park by stál za podrobnější průzkum, ale na to bychom potřebovali mnohem více času.
Do pozdních hodin povídáme s Jarkem u ohně a probíráme plány na zítřek. Jarek nabízí splutí říčky Chocina, která ústí do Brdy u osady Kokoszska. Jedná se o menší řeku, která umožňuje maximálně dvoudenní splutí a nejlepším úsekem je závěrečná část z osady Chociński Młyn do Brdy, kde Chocina divoce meandruje. Jako další možnost se nabízí řeka Zbrzyca, která se prý pyšní velmi čistou vodou a písečným dne posetým schránkami škeblí. I tato řeka nabízí vícedenní splutí. My jsme ale přijeli kvůli Brdě, takže si tyto toky necháme na jindy. Nicméně povídání o čisté vodě a lasturách nás uchvátilo natolik, že další den do řeky Zbrzyca vplujeme proti proudu a prozkoumáme alespoň její závěrečnou část. Také dostáváme tip na odbočení do jezera Płęsno, které se rovněž pyšní velice čistou vodou.
Následující den postupujeme přesně podle plánu. Kromě proplouvání jezer na naší trase si děláme i zmíněné odbočky. Říčka Zbrzyca nás nakonec tak uchvátila, že jsme proti jejímu proudu pádlovali asi 3 km a na jezeře Płęsno jsme našli parádní místo na vystoupení z lodí, které jsme využili k obědové přestávce.
Vraťme se ale na Brdu. Přes Swornegacie je z ní zase na nějaký ten kilometr mírně tekoucí řeka a když celou obec projíždíme, začínáme chápat, co měl Jarek na mysli, když nám říkal, že jsou obcí tisíce obyvatel a tisíce kajaků. Nenajde se snad jediná zahrádka přiléhající k vodě, která by neobsahovala alespoň malý štendr s kajaky. Ten, kdo neprovozuje půjčovnu lodí, nabízí ubytování nebo občerstvení. Nicméně okolní možnosti jsou široké, takže i v hlavní sezoně se prý návštěvníci pěkně rozprostřou. My jsme tu v polovině května a na vodě není ani loď.
Naše cesta vede přes několik menších jezer, mezi nimiž řeka vždy proudí. Co chvíli pozorujeme ptactvo – kormorány, labutě, morčáky, kachny, volavky a další druhy. Nejdelším z jezer je Dybrz, které plynule navazuje na jezero Kosobudno a toto zase na vzdutí vodního díla Mylof. Jedná se o přibližně 15 km poměrně nezáživného pádlování, takže jsme rádi, když je to za námi.
Na závěr našeho pobytu ve Swornegacie ještě navštěvujeme unikátní expozici Kaszubski Dom Rękodzieła Ludowego.Jedná se o muzeum věnované národu Kašubů, který je ve zdejší oblasti doma, hlásí se k němu okolo 500 000 lidí a pyšní se vlastním jazykem, jež je dokonce uznán jako úřední. Expozice vystavuje tradiční kašubské kroje, je možné shlédnout nejrůznější pracovní nástroje či vybavení domácností a součástí muzea je také dlabaná kánoe (monoxylon), které byla nalezena ve zdejší oblasti. Výklad vám poskytne personál, nebo můžete využít audio průvodce (češtinu ovšem nenabízí).
K večeru nás čeká přesun na naši další základnu – kemp CamperPark v osadě Woziwoda, který provozuje Nadleśnictwo Woziwoda, a který leží v srdci chráněné oblasti Tucholski Park Krajobrazowy. Odtud chceme udělat celodenní výpravu až do Zamrzenice a další den proplout kratší úsek z obce Rytel. Oba dny bychom měli plout po nedotčené řece jen s minimálním kontaktem s civilizací.
A jaká byla realita? Předčila naše očekávání. Dlouho jsem přemýšlel, k čemu bych přirovnal těchto zhruba 60 km řeky a napadla mě zvětšená Lužnice pod Suchdolem nebo Morava v Litovelském Pomoraví. Zatáčka střídá zatáčku, říční břehy jsou porostlé zejména olšemi a až pár desítek metrů od řeky začíná borový les. V jednom úseku řeka silně meandruje otevřenou krajinou a podařilo se jí tu vytvořit několik slepých (a dokonce pár odškrcených) ramen, z nichž některá je možno na lodi navštívit. Každou chvíli je potřeba věnovat pozornost padlému stromu, ale vzhledem k šířce řeky není nikdy kompletně přehrazena, takže nebylo jedinkrát nutné vysednout z lodě.
Opět pozorujeme množství vodního ptactva. Zahlédli jsme dokonce orla. Také nás pobavil srnec, který měl paroží ozdobené čerstvě utrženou olšovou větví a obezřetně si nás prohlížel. Pro milovníky plavby přírodou naprosto ideální podmínky. Snad jediným drobným zklamáním bylo proplutí úseku zvaného Piekiełko, který se nachází mezi obcemiRudzki Most a Piła. Řeka by tu měla zvýšit spád, mělo by přibýt padlých stromů, a dokonce by se v korytě měly objevit i peřeje. Nicméně jsme významnou změnu, snad vyjma sem tam rychlejšího proudu, oproti jiným částem řeky nezaznamenali.
Ani v okolí Woziwody jsme si neodpustili návštěvu zajímavostí v blízkém okolí. Vybrali jsme si větrný mlýn, rozhlednu a zejména akvadukt u obce Fojutowo (Akwedukt w Fojutowie), kterým v délce 75 m překlenuje řeku Czerska Struga uměle vytvořený Wielki Kanał Brdy. Ten byl vyhlouben v první polovině 19. stol. za účelem zavlažovat Czerské louky. Začíná u vodního díla Mylof, jeho délka je 21 km a akvadukt u Fojutowa je nejvýznamnějším, ale ne jediným na trase. Pokud by vás lákalo si kanál splout, tak i na něm operují vodácké půjčovny. Při cestě ze Swornegacie do Woziwody jsme se zastavili na rozhledně ležící u hlavní silnice č. 22 nedaleko obce Rytel. V těchto místech udeřila v roce 2017 ničivá vichřice, která poškodila obrovské rozlohy lesa. Z rozhledny je možné pozorovat, jak se les obnovuje a nechybí obsáhlé informační tabule.
V Bydhošti si vodák přijde na své
Do Bydhoště jsme sice nedopádlovali – k tomu nám chybělo okolo 70 km přes přehrady, ale prohlídku města, které bývá označováno jako polské hlavní město vodních sportů, jsme si nemohli nechat ujít. Bydhošť je totiž s vodou spojena opravdu hodně. Z východní strany město obtéká Visla, do které se na východním okraji města vlévá Brda, ovšem až poté, co proteče celou Bydhoští, kde tvoří nejedno malebné zákoutí, a dokonce několik ostrovů. Ze západní strany do města přitéká uměle vytvořený Bydhošťský kanál (Kanał Bydgoski), který měl na rozvoji města lví podíl.
My jsme se ubytovali na ostrově Wyspa Młyńska a tím pádem jsme byli v dochozí vzdálenosti ke všem významným cílům, které jsme si ve městě vytipovali. Přímo pod námi vyráželi na svoje tréninky veslaři a rychlostní kanoisté a podobných loděnic je prý ve městě celkem sedm, takže označení hlavní město vodních sportů by mohlo být oprávněné. V nádherně zrekonstruované budově Młyny Rothera, ležící hned vedle našeho ubytování, jsme navštívili stálou expozici Węzły. Opowieść o mieście nad rzeką (Uzly. Příběh města na řece), která je věnována historii Bydhoště. Název Uzly označuje Bydhošť coby důležitý dopravní uzel vodních cest, které se zde propojují a rovněž odkazuje na mezilidské vazby a propletené osudy zdejších obyvatel. Součástí je také působivá interaktivní expozice Woda to życie (Voda je život), která se věnuje hospodaření s vodou a udržitelnosti.
Samozřejmě nemohl chybět pěší okruh městem, ve kterém se setkává moderní architektura (např. budova opery z roku 2006) s moderním uměním – sochy zavěšené nad Brdou a jejími bočními rameny z nichž nejikoničtější je socha provazochodce (Przechodzący przez rzekę) – a historickými památkami (od hrázděných sýpek z dob, kdy byla Bydhošt zásadním centrem vodní dopravy, až po plejádu kostelů a katedrál). Dvakrát denně je možné shlédnout „orloj”, který je umístěný na náměstí Stary Rynek v domě č. 15.
Stranou centra města jsem ještě navštívili expozici věnovanou historii Bydhošťského kanálu (Kanał Bydgoski), která se nachází mezi dvěma větvemi tohoto vodního díla (viz inforámeček) a je možné její prohlídku spojit i se zapůjčením kajaku, což jsme nemohli odmítnout. Po vodě se dostanete k jednomu ze zrekonstruovaných původních zdymadel a ujedete přitom pár stovek metrů.
Věnovat čas prohlídce Bydhoště je pro vodáka bezesporu dobrá volba i v případě, že sem nedopádluje po vodách krásné řeky Brdy a určitě tu mají co objevovat i nevodáci. A opět tady platí, že by to chtělo mít (mnohem) více času.
Bydhošťský kanál
Nejstarší funkční vnitrozemský kanál v Polsku postavený v letech 1773-74. Délka je 24,77 km, hloubka cca 2 m a na trase překonává 6 zdymadel. Výstavbou kanálu bylo propojeno povodí nejvýznamnějších polských řek Visly a Odry, čímž došlo k zásadnímu propojení západní a východní části země. Bydhošťský kanál byl jednou z prvních staveb propojující povodí dvou řek v novodobé historii kontinentu. Neuvěřitelná byla rychlost výstavby, na které se podílelo okolo 8000 dělníků z nichž přibližně čtvrtina podlehla náročným podmínkám. Po 2. světové válce byla část původního kanálu v centru Bydhoště (dnes Stary Kanał Bydgoski) zasypána a bylo prokopáno nové rameno s většími zdymadly. V dnešní době už je kanál využívaný pouze pro rekreační plavbu a je součástí vodní cesty E70 spojující belgické Antverpy s litevskou Klaipėdou.
Historii kanálu je věnována expozice Muzeum Kanału Bydgoskiego.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Článek vznikl ve spolupráci s Polskou turistickou organizací.
Bavil Tě článek? Můžeš podpořit naši tvorbu!
Tvoříme původní obsah a píšeme o všem, co se na české vodácké scéně děje. Žádné kopírování cizích zdrojů, všechno je ověřené na vlastní kůži. Tvorba takového obsahu ovšem něco stojí a budeme vděční za podporu naší práce! Využít můžeš QR kód nebo dar zaslat na účet 2801829432/2010 s variabilním symbolem 444999.
Děkujeme!
