Divoká voda

Vodácká sezona se nezadržitelně blíží a je nejvyšší čas začít plánovat, jak ji strávíme. Na internetu najde člověk spoustu informací, ale proč se na nějaké tipy nezeptat třeba lidí, kteří se ježděním na vodu živí? My jsme to udělali za vás. Popovídali jsme si s Tomášem Potfajem, průvodcem vodácké cestovky Povoda, a dostali jsme hned několik výborných tipů na krásné řeky „za humny“.

Pádlování, kino a vodácký ples. To všechno můžete zažít v jednom dni, když přijedete v sobotu 24.3. do Chocně. Uskuteční se tu totiž už osmnáctý Vodácký den v Chocni, na kterém byste neměli chybět!

Zažijte v zimně netradiční vodácký zážitek a vydejte se splout africký Nil. Vyzkoušejte si, jaké to je, nechat se unášet jednou z nejstarších a největších řek světa, a udržte tak také fyzičku na léto. Přečtěte si, na co se před cestou připravit, jaké cestovní pojištění si vybrat a co si nenechat ujít.

Riečna sieť na Slovensku má takmer 50 000 kilometrov. Máme mierne turistické rieky v údoliach a nížinách, veľké vodné plochy pre morských pádlistov a trochu divokej vody (väčšinou do WWII-III, tažších úsekov je minimum). Sme závislí od prírodnej vody, miest zámerne dotovaných pre vodákov takmer niet.

Sedím si takhle v kanceláři a naháním co nejvíc práce, abych mohl v relativním klidu odjet na týden na vodu. Rtuť teploměru za oknem, vystavená slunečním paprskům, se vyšplhala až na neuvěřitelných 28 °C. Sociální sítě zaplavují fotky z Piemontu, kde si kluci užívají ideálních vodních stavů a horkého letního počasí. V tom se kouknu na předpověď počasí pro norské Geilo, kam směřujeme. Následující týden bychom měli očekávat sněžení a teploty lehce nad nulou. Nicméně i s touto předpovědí to pojmeme tak, že to bude minimálně zajímavá zkušenost.

Po několikaměsíčních přípravách, které jsme strávili hlavně hledáním informací o řekách, jsme 30. dubna večer konečně vyrazili na pádlování do Bulharska. Parta dvanácti kajakářů pocházela z různých pádlovacích skupin, které si říkají H2O Bandits, Sunny Gang či Blond Riders, a většina z nás zatím nemá z vody moc zkušeností. Já například jezdím rok a většinou jsem v roli té, kterou někdo loví. Moje parta z Peček si dělala legraci, že teď mám šanci si konečně také zalovit, ale já se tomu jen smála.

„Tak jsem slíbil ženě, že na oběd budu zpátky.“ Otvírá Ondra diskusi o nedělním pádlování. Cestou na Mejto ale podjel tři stromy a další dva odklízel. „Tak už je tam další, nikdo neprojede“ uzemnil ho právě příchozí hasič.

Nemůžu začít psát o naší cestě na Aljašku, aniž bych nevzavzpomínala na dobu, kdy znala moje generace Aljašku z románů Jacka Londona a pak taky z nástěnných kalendářů. Byla to pro nás nedosažitelná místa a ani ve snu nás nenapadlo, že se na ně někdy podíváme. Pak se nám otevřely hranice a věděli jsme, že tam pojedeme, ať to stojí, co to stojí.

V kajakářském závodě Lofer-Rodeo 2017 (15. – 17. září 2017) zvítězili kajakář Daniel Klotzner a kajakářka Lotte Wilhelm, oba z Německa. Na Boatercross na rakouském Saalachu přijelo devadesát osm závodníků. Party v Bootshausu pokračovala až do brzkých ranních hodin.

Dva roky nazpět jsem se po přitopení kompletní fototechniky rozhodnul udělat kalendář z fotek pořízených v uplynulé sezoně. Dle zájmu jsem zjistil, že to není úplně nesmyslný nápad a momentálně vydávám už třetí ročník kalendáře.

Letní měsíce červenec, srpen a září již tradičně patřily HIKO Whitewater kempům. Ve třech termínech se vystřídal rekordní počet nadšených vodáků, kteří chtěli posunout hranice svých dovedností.

Oslovili jsme v redakci Roberta Kazika, Fantomase, Tomáše Mähringa a Michala Kůru, tedy lidi raftingem a jízdou na vodě řádně protřelé, aby nám napsali svých pět tipů na nejlepší raftové řeky v Evropě, a každého jsme potom poprosili, aby nám tu svou NEJ řeku popsal. Které řeky jsou tedy těmi NEJ z celé Evropy?

Každoročně vodáci z České republiky i sousedních zemí netrpělivě vyhlížejí konec srpna a víkend, kdy se konečně otevře Lipenská přehrada a korytem Vltavy se povalí hektolitry vody. Letos se tenhle víkend obzvlášť vydařil a také počasí přálo. Devils závod, který se na Vltavě jel už po 11., byl třešničkou na dortu celého víkendu.

Už je to dlouho, co mi Bobík Sušánka říkal o svém výletu do Maroka. Jeho vyprávění mě nadchlo a tak jsem sehnal od kamaráda kilometráže místních řek, v únoru zaslal do Maroka lodě a jednoho pátečního březnového odpoledne jsme tak mohli vyrazit za africkým dobrodružstvím.

V dnešním díle štafetového rozhovoru vyzpovídáme českého seakajakáře Standu Chládka. Pokud by o tom snad stále ještě někdo pochyboval, následující řádky dokonale přesvědčí o tom, že Standa je nejen vodákem tělem i duší, ale především velkým dobrodruhem. Z nejedné jeho vzpomínky Vám bude běhat mráz po zádech.