Turistika

Napříč Prahou – přes tři jezy je největší skautská a největší vodácká akce probíhající v České republice. Má za sebou dlouhou historii – v roce 2019 uplyne již 80 let od prvního ročníku.

Po několikaleté snaze se mi konečně podařilo vydat se s kamarádem Tomášem Gajou na sever Finska. Celý červenec jsme strávili putováním po jezeře Inari a na severovýchodě od něj. Celkem jsme měli urazit vlastními silami přes dvě stě kilometrů. Naším cílem nebylo vytvořit extrémní podnik, ale dostat se do srdce přírody, s ní splynout a užít si ji v plné kráse. Jak se všechno povedlo, můžete si přečíst v následujícím výtahu z mého deníku.

První podzimní sobotu, 23. září, se na řece Sázavě uskutečnil již 7. ročník tradičního Sázavského Samba Maratonu, pod organizátorským dohledem Půjčovny lodí Samba a CK Povoda.

Vodácký spolek Voda a Rum Teplice pořádal již 16. ročník Zamykání řeky Bíliny. Počasí vyšlo parádně a účastníci si tak užili pohodový den na vodě.

Druhý zářijový víkend se konala tradiční podzimní akce na řece Malši, její podzimní splutí. Počasí vodákům přálo a pěkný vodácký zážitek účastníkům korunoval zvýšený průtok v korytě řeky.

Bylo po dešti. Postával jsem na Borači u mostu a škrábal se za uchem. Dole v korytě Svratky teklo s bídou sedm kubíků, které pustil hrázný z vyrovnávačky pod Vírem. Opodál se rozčileně dohadovali dva rybáři. „Vysoká voda“ jim neseděla. Zkrátka, pro někoho bylo vody moc, pro jiného málo. Bylo jasné, že z peřejí na Prudké nebude nic. Snad jen skloňování slovesa škrábat. Pohled dolů po proudu byl o něco lepší, tak proč zase jednou nesplavit jinou trasu, než známý úsek Vír – Borač?

Má láska k vodáctví se započala někdy před deseti lety, kdy jsem jakožto dítko přibližně desetileté poprvé usedla do lodě. Pamatuju si, jak jsem celá u vytržení seděla v obrovské Barace na zadákovi a měla pocit, že ta Morava teče nějak děsně rychle. Hodně vody už od té doby uteklo, Morava už mi nepřipadá jako nejdravější tok světa a také jsem se za tu dobu už mnohokrát zamilovala do jiných a jiných řek.

Žiji v Bělé pod Bezdězem a jsem tak trochu regionální patriot. Plavit se po vodním toku Bělá mě lákalo již od útlého dětství, ač tehdy jsem ještě nevěděla co je to kánoe.

Malebná krajina, jeskyně, vodopády, průzračné řeky i kousek moře na vás čekají, pokud se rozhodnete vydat do Bosny. My jsme tam vyrazili začátkem června, s cílem zdolat nejvyšší horu, Maglić (2386 m.n.m.). Ale protože jsme zarytí vodáci, kajaky jsme samozřejmě přibalili s sebou.

Starší vodáci si jistě pamatují, že v dobách socialismu bylo obtížné zorganizovat jiná splouvání řek, než byly tradiční prázdninové Vltavy, Lužnice či Otavy. Ještě větší problém nastal, pokud se parta lidí pokusila o takovou akci bez záštity nějaké oficiální organizace a k tomu ještě netradičním způsobem…

Když nepočítám splutí Belé cestou na Ukrajinu před sedmi lety, v Tatrách na vodě jsem byl naposledy v roce 2000. Je načase s tím něco udělat. Loňská mizerná zima bez sněhu byla i v Tatrách, ale program sestavil a celý cirkus řídí Petr a to je jistota, že se nudit nebudeme.

Jsa majitelem dvou malých dětí a jedné manželky, musel jsem si na konci zimy nerad přiznat, že můj soukromý outdoorový život je v troskách. A já to tak nenechám! Bouchl jsem pěstí do stolu, raději když byla manželka pryč.

Pamatuju si, jak jsem jako malej špunt uviděl na stole složenou pruhovanou látku a ptal se, na co to je. Máma odpověděla, že přece překvapení. Za pár týdnů nás naši vzali s bráchou do garáže, že prý tam máme každý svoji hromádku. No ale! Místo oblečení, který jsem si otráveně představoval, tam byly přichystaný dva zbrusu nový laminátový kajáčky s pruhovanou palubou. A tak jsem si do vlastního kajaku sedl dřív než do školní lavice…

Objevujete – li rádi známá místa z netradičních perspektiv, pak má pro vás Petr Marek zvaný Žralok jeden tip: prohlídku Jindřichova Hradce z lodi. S rodinou vyrazil na krátkou plavbu po řece Nežárce z Jindřichova Hradce k jezu Cupkův mlýn.

Správa NP Slovenský raj povolila od mája r. 2016 regulované splavovanie kaňonu Prielom Hornádu. Reaguje tak na veľký záujem verejnosti o túto aktivitu. Keďže daná činnosť predstavuje pre prírodu Slovenského raja aj určitú záťaž a environmentálne riziká, daná aktivita je limitovaná a vykonávaná pod neustálou kontrolou Správy NP Slovenský raj.