Vánoční splutí Váhu

Jedem na střední Slovensko a v hledáčku je několik řek. Hron už jsme jeli, Nitra má málo vody a Túrec na tom není o moc líp. Takže jsme se nakonec rozhodli pro Váh z Vrútok do Strečna se známou peřejí Margita, ze které měli strach i slovenští voraři, kteří splavovali dřevo. Po odstřelu skalisek už není Margita tak náročná (cca WW1+), ale za velké vody ještě dokáže vodáky potrápit.

Hledám na sociální síti další nadšence pro splutí a vzápětí se ozývají dva odvážlivci – skvělí Moravané Pavel a Roman. Volba padne na 28.12.2016 – takové povánoční splutí Váhu. Ve středu 28.12. v 10 hod. se setkáváme na parkovišti pod hradem Strečno. Po rychlém a přátelském seznámení nás veze moje žena Lucka do Vrútok na nasedačku. Kluci nafukují vánoční dárek – modrou vzducholoď Pálavu, já oprašuji svého zeleného Raptůrka a teple se oblékáme. Ještě uděláme obligátní startovní fotku a můžeme vyrazit.

Teplota kolísá kolem nuly a za lehkého sněžení u štěrkárny sedáme na vodu. Po prvních 300 m přichází první peřejka, kterou nám zpříjemňuje vycházející sluníčko. Kolem nás plave spousta kachen, které s neskrývaným údivem pozorují ty blázny, kteří se v takové zimě vydali na vodu. Nálada je skvělá, užíváme si pádlování a za chvilku podplouváme dálniční most, za nímž se zprava připojuje pěkně tekoucí Krpelianský kanál. Proud sílí a hezké vlny unášejí naše lodě k dalším peřejkám. Váh je tu cca 75 m široký, po levé straně míjíme přístav pro vory, kde se dá taky začínat.

Na dohled již máme skálu Besná, která výhružně trčí z vody, ale ještě před ní nás čeká peřej, jež kdysi natahovala vory právě na její ostrá skaliska. První peřej vás vyplivne rovnou do spárů druhé – obávané esíčkové Margity. Řeka tu značně klesá a proud táhne na skálu. Za tohoto stavu je to hezké pohoupání, ale při větší vodě tu musí být mohutné peřeje. Tyto skály jsou dokonce vzpomínány v básni Jána Botta – „Margita a Besná“.

V minulosti byl pro voroplavbu úsek Vrútky – Strečno, spolu s Domašínským meandrem, nejnebezpečnější, ale po odstřelu skalisek už tomu tak není a tradice voroplavby zde byla obnovena jako turistická atrakce. Domašínský meandr je přírodní památka, která je zároveň největší výtvor v parku Malá Fatra. Vítr se tu parádně rozfoukal, o šplouchance není nouze a voda je ledová, takže bez rukavic by to opravdu nešlo. Hned na začátku meandru se na pravé straně otevře výhled na Starhrad, který je turisticky přístupný po červené značce.

Váh tu uhání pravidelnými peřejkami směrem ke Strečnu a hezké vlny se tvoří i před železničními mosty. Do cíle nám zbývá poslední kilometr a peřej pod hradem. Kompa tu již čeká na svůj převoz a my se po úspěšné jízdě těšíme do suchého oblečení. Ještě poslední zdravice u můžeme se vydat do svých domovů. Bylo to super. Díky Romanovi i Pavlovi za odvahu a účast.