Už pár dnů předem sleduji předpovědi a po vánočním masakru na Kamiennej si říkám, že bych si měl doma v Jizerkách spravit pověst. Volám Samurajovi – má přijet na nedělní promítání – aby si vzal kajak a přijel o den dřív. V sobotu skutečně dovalil, stejně jako kamarád z Prahy, který chtěl ubytovat před jizerskou padesátkou – ten z nás a z počasí má málem infarkt!
V dubnu 2014 proběhl historicky první Orlice Cup – jarní extrémní závod tříčlenných týmů ve složení běh, MTB XCO a kajak s možností absolvovat jej i v jednom člověku jako extrémní triatlon. Závod je koncipován především pro nadšené hobíky a bylo ověřeno, že tratě jsou takové povahy, že ani poloprofesionální borci se nenudí a je to i pro ně výzva.
V sobotu se na Šerlichu v Orlických Horách sešli vodáci všech disciplín z celé republiky, aby poměřili své síly na vodě – tentokrát zmrzlé. Na startu 16. ročníku Vodácké 30 se za krásného počasí sešla necelá padesátka vodáků, kteří startovali v 5ti kategoriích.
Tání zahajujeme s Adamem jako skoro vždycky na našem homerunu – Vrchlici. Hráznej zřejmě nemá rád vodáky, a tak pouští čtyři kubíky až v půl čtvrtý, hodinu před úplnou tmou. To nám ale nemůže zabránit, abysme si vystřihli obligátní čtyři jízdy. Večer se domluvíme ještě s Márou a Felixem že si ráno v šest zavoláme a podle aktuálních stavů rozlouskneme, kde strávíme pádlovací víkend.
Je leden. Měsíc červených nosů a eskymáků. Na tekoucí vodu vyrážejí jen opravdoví odvážlivci nebo dobrodruzi, kteří se vydají na cestu do teplých krajů. My ostatní vodáci se musíme spokojit s vanou, v lepším případě s bazénem. A v tom nejlepším s lodí v bazénu. Upřímně, pozorování vodního víru v odtoku vany je sice pro vodáka v zimě zábava, ale pořád tomu něco chybí.
Ako tradične je stretávka o 11:30 v požičovni Pieniny sport centrum č. domu 37, kde sa všetci zvítame, počastujeme, pripravíme lode a okolo 12:00 vyrazíme na vodu, splavíme úsek z Červeného Kláštora do Lesnice. Slav je dlhý 9 km – cca 2 hod.
Začátkem týdne jsme tušili, že druhý lednový víkend přinese oblevu. I přesto, že do poslední chvíle věřil ve vodu v Jizerkách málokdo, se vyplatilo tam vydat. Déšť, tající sníh a teplé počasí přinesly nejen do koryt Jizerských řek vodu. Jak jsme si užili první vodácké radovánky v nové sezóně 2015?
Přestože tradičnímu vyhlašování Kanoisty roku hrozilo, že se letos vůbec neuskuteční, nakonec byly vyhlašování hned dvě. Během čtvrtečního večera, který byl jen pro zvané, byli vyhlášeni kanoisté divoké i hladké vody zároveň. Druhý vyhlašovací večer pátek 16. ledna už patřil všem, klasický Kanoista divoké vody, jak ho všichni známe a máme ho rádi.
Předpovědi a Djembeesovo tlachání na facebooku mne přesvědčilo o tom, že by to mohlo dopadnout a nějaká voda by mohla o víkendu být. Kam vlastně pojedeme? Djembees, nevím proč, furt chtěl na Šumavu. Teda teď už vím, ale o tom postupně. Čtvrtek i pátek byly značně nacpané prací a řešením pracovních problémů, takže jsem v domnění že to Djembees nějak zorganizuje nechal věci plavat a počítal s tím, že beru auto. Během pátku to nabralo reálnější obrysy a skupina se skládala z 6-ti lidí. Djembees, PePe, Ivoš, Panda, Petr Čech a já…
Pár dní po Novém roce to vypadá, že se model Aladin zbláznil a hraje všemi barvami. V úterý na kanále, když venku mrzne, až praští se s Matějem domlouváme, že kdyby opravdu ulhaný Aladin výjimečně nelhal, tak 100% jedeme. Předpověď je stále lepší – nemění se. Ve čtvrtek už se celý Facebook hemží vzkazy a plány, jak kdo co kde a kolikrát „vopere“. Trošku mě zaskočí dotaz od Djembeese, proč tak trvám na Jizerkách a nechci jet na jih. Abych to zkrátil, prostě se mi nechtělo jet tak daleko s hodně nejistým výsledkem. S ostatníma domlouváme poradu na čtvrtou ranní, takže nespím skoro celou noc.