Články

Na nákup permitů pro splouvání slovinské Soči jsou už po dlouhá léta všichni vodáci zvyklí, letos ale v nákupu nastává výrazná změna.

Články o klimatických změnách a definitivních koncích světa do 50 let na nás vyskakují z každého rohu. O tom, co je pravda a co ne, ať si každý udělá názor sám. Je ovšem pravdou, že poslední července nebyly v klasické destinaci – Norsku, na vodu zrovna ideální. Právě proto jsme se rozhodli v tomto termínu vyrazit na Island – ostrov v Atlantském oceánu s celoročně vysokými srážkami, největšími ledovci v Evropě a hlavně spoustou skvělých i neobjevených řek.

Zajímavou zprávu přinesl do facebookové skupiny „vodáci“ Martin Bauer.

Vodní skauti v našich končinách často své tábory realizují v podobě putovní. Bylo tomu tak již v dávné minulosti a tato tradice trvá dodnes. Některé oddíly či přístavy tráví celé dva až tři týdny putováním po řekách, ale objevují se často i kombinace, kdy putovní tábor zahajuje stálý nebo se ze stálého tábora vyplouvá na skutečnou plavbu.

V minulém dílu jsme putovali od osady Colville Lake přes soustavu jezer do řeky Anderson a po ní až na pobřeží Beaufortova moře. Dnes naše putování arktickou krajinou dokončíme.

Salza je pěkná řeka za každé vody a v každém ročním období.

Změnila se situace se stromy na Kamenici.

Náš klasický jarní víkend v Kanadě začínal vždy perfektně sladěnou spoluprací při balení. Zatímco Ondra soukal všechna naše plavidla na střechu auta, já nanosila ostatní vybavení. Během 15 minut jsme byli připraveni na cokoliv, co by nás mohlo během víkendu potkat, od medvědů po upadlé kolo.

V březnu mi volá John, kamarád z Anglie. „Toto léto mohu jet.“ Dobrá, já také. Studuji mapu severní Kanady. Velice málo známá řeka Anderson splňuje naše kritéria pro objevnou výpravu.