Určitá míra nebezpečí je nedílnou součástí pádlování. Pokud riziko umíme rozeznat a vhodně na něj reagovat, stává se kanoistika relativně bezpečným sportem.
V současné době, kdy se nějaké delší cestování pomalu stává vzácností, byla celá česká slalomářská špička při plánování „zimní“ nebo spíše „jarní“ přípravy postavena před nelehkou situaci.
Korona, korona a zase korona. Člověk má někdy pocit, jako by už na světě neexistovalo nic jiného a média neznala jiné téma. Naštěstí jsou tady ale pořád věci, na které je spolehnutí a jednou takovou je i vodácký časopis Pádler. Jeho letošní první vydání je už v tiskárně a v pátek zamíří ke čtenářům a na pulty. Podívejte se, co se v něm píše a třeba si ho i objednejte. Budeme rádi!
Fotbal mě nebaví. Buď čeká na štěstíčko, nebo si hraje svoji hru. Ovšem rozhovory se špičkovými trenéry mne vždy zajímají. Jindřich Trpišovský, úspěšný trenér Slavie, prohlásil, že fotbalisté mají největší problém s tím, co jim tři týdny nezopakujete. Myslím, že ani kajakářům nebude po roce vadit malé opakování a rozšíření loňských informací. Navíc budu přidávat pár tipů k zvýšení bezpečnosti na řece. Tentokrát proběhneme obecnou přípravou před jarními klasikami, zlepšíme dopředný záběr, ale hlavně se budeme bát!
Není to zase tak dávno, co jsem poprvé sedla do kajaku a zjistila, že svět není krásný jen ze sedla koně. Do toho mokrého světa jsem se vrhla s nadšením sobě vlastním, a tak se stalo, že jsem se ocitla s pádlem v ruce na západním pobřeží Irska. Následující řádky líčí část našeho irského putování z mého pohledu a vycházejí z deníku, který vznikl jako vedlejší produkt mého olbřímího zapálení a fascinace pádlováním v těchto, pro mne do této doby neznámých, končinách.
Dne 22. února 2021 zemřel ve věku 74 let při výstupu na Kilimandžáro polský dobrodruh Aleksander „Olek“ Doba, který byl známý hlavně svými přeplavbami Atlantského oceánu. Naše redakce měla tu čest udělat s Olekem rozhovor v roce 2015, kdy získal ocenění Dobrodruh roku od National Geographic a kdy měl za sebou teprve dvě přeplavby Atlantiku. Tento rozhovor vám nyní přinášíme jako vzpomínku na Oleka a jeho neuvěřitelný život.
Topí se! Volání, které nechceme na žádné vodácké akci slyšet. Situace, kdy jde o život, a to velmi rychle. Rychle je také potřeba jednat.
Pravdou je, že jsem slíbil Snížákovi do Pádlera reportáž z Grand Canyonu. Ale pak v Praze nasněžilo, a zatímco Colorado sjede někdo každý rok, splutí Petřína jsme tady jedenáct let neměli!
Původně jsme sice neplánovali žádnou delší expedici, jen pár kratších výletů. Jenomže když Natalie jedno podzimní odpoledne probírala po skypu pádlování a plány na léto s Freyou, která nadhodila, že už má parťáky na červen a srpen, ale ještě jí zbývá obsadit červenec, Natalie mě hned dohodila s tím, že tam nic nemám a v práci beztak volno dostanu. A tak jsem část léta strávil na Aljašce s Freyou.
Řeku Sázavu má většina vodáků spojenou spíše se spodnímu úseky nebo s peřejnatými úseky Stvořidla a Týnec nad Sázavou – Pikovice. Divoká a zajímavá je ale Sázava i daleko nad Havlíčkovým Brodem, kde je to ještě spíš potok než pořádná řeka. Podívejte se třeba na video z úseku horní Sázavy z Hamrů nad Sázavou do Sázavy.