Komentáře k článkům

Měl jsem možnost tenhle potrat zkusit na seakajakovém sympoziu na Lipně a musím konstatovat, že pro tuzemské poměry je to nepoužitelné. Vystouplý kýl je na řekách zranitelný, pevná paluba se stupidně řešenými zipy udělá z nakládky a vykládky noční můru a trubkové šprajcy považuji za zhovadilost už jako konstrukční princip. Rychlost a ovladatelnost je stejná jako u Solaru 410C a horší, než u Swingu. Takže tenhle výplod nechci ani v případě, že bych za používání dostal zaplaceno.
Zdá se, že kombinování špatných řešení je nějaká moravská epidemie bez ohledu na obor - je jedno, jestli jde o zbraně (Cz805), příslušenství k modelové železnici (plasto-papírové stavby a vagóny od Malé železnice), nebo poslední dobou o produkci Gumotexu.
Incept má svoje vzducholodě stejné kategorie daleko vychytanější, byť tvar trupu nemá optimální. Řešení šprajců jako laminátových či snad plastových "kostic" a umístění průběžného(!) zipu po celé délce paluby je taky o několik řádů uživatelsky příjemnější. Pokud je ale jejich řešení chráněno patentově, proč nebyla použita paluba na sucháč (případně komplet "stavebnicové" řešení), jako u Seawave? Základ by zlevnil, odlehčil a zvýšil by se uživatelský komfort...

Mám ho druhou sezonu a nemůžu si stěžovat vůbec na nic :-D

Ty procenta složek sportovního výkonu mě zaujaly. Jak se to počítá? Jak se zjistilo, že výkon je tvořen z 35% technikou? Jak se vlastně kvantifikuje "technika"?

To je dobré. Tady je to přehledně. Článek v časopise byl trochu chaotický a pro začátečníky ne moc vhodný.

První pomoc a bezpečnost patří k neodmyslitelně k pádlování. Všichni doufáme, že je nikdy nebudeme potřebovat, přesto je pečlivě trénujeme. Situace při záchraně na divoké vodě, v místech vzdálenných od civilizace vyžaduje pěčlivé dodržování Guidelines a přidání dalších bezpečnostních faktorů. Tento článek příliš zjednodušuje problematiku resuscitace v terénu a všem doporučuji, aby volili zdroje informací, které mají zkušenost s záchranou na divoké vodě a poskytují širší pohled na celou problematiku.

Pardon, nedá mi to, ale tohle je opravdu špatná práce. Chápu, že za tím možná stojí odborník, který neumí psát a neumí vyhodnotit, které informace jsou pro laiky přínosné, ale zbytek redakce by to snad mohl doladit.. První dva odstavce jsou možná zajímavé, ale naprosto nepodstatné. Když vám kamarád zaplave, znalost rozdílu mezi tonutím a utonutím mu kejhák nezachrání. Dokonce ani znalost, že když vyplave do 10 minut, má daleko vyšší šanci na přežití (jaké překvapení...). A vlastní postup resuscitace - nerozumím větě "řekni jen tři slova a NIC víc!". To by vás operátorky 155 opravdu neměly rády, tohle je hrubá obsahová chyba v článku. Stejně tak kontrola dechu - přiložením ruky na hrudník (na vestu??) je zcela špatně a neodpovídá žádným mezinárodním doporučením. Mačkání hrudníku má být do hloubky 5-6 cm, ne méně, ne méně. Dřív jsme do Hydra (ještě tehdy...) psali fotočlánky o první pomoci, resuscitace tam byla též. Pokud by byl požadavek, rádi vypomůžeme znovu. Zvažte tento článek stáhnout a upravit. Nicméně díky, že to téma otevíráte, určitě je dobré ho přinášet a upozorňovat na něj zas a znovu.

No autor má rozhodně smysl pro dramatično. Výsledke je, že jeho povídání o Ploučnici je i není :-)). Já tam jezdím tak dvakrát ročně už dost let, je to hezká řeka. Ne tak špinavá jak píše autor, podle mne o dost hezčí, než jo popisuje ... Každej jsme holt jinej, zajeďte se podívat sami :-))

je ze všeho nejvíce (subjektivní) literární konstrukcí reality, v níž lehká nadsázka tvoří nutný dramatický prvek, který má za úkol vyvolat nějaké emoce čtenářstva. Z ondater se stávají krysy, z utopeného zajíčka plouvoucí mršiny, z pšouknutí kolegy u ohně zápach kafilérky, z auta pozorně prohlédnutého sociálně slabými spoluobčany auto vykradené atd. atd. Co také čekat od tak zavedeného autora .... :-) :-)
p.s. Každý si tu Ploučnici holt užije po svém....