Turistika

Tri hlavné rieky v regióne Zemplína a horného Šariša tečú vejárovite zo severu na juh a rozdeľujú Ondavskú a Laboreckú vrchovinu úzkymi, postupne sa rozširujúcimi údoliami. Ich toky pokračujú ďalej Východoslovenskou nížinou a postupne sa stávajú nížinnými riekami s vysokými brehmi, v hlinito-piesčitom koryte.

Léto je tu a s ním i vodácké výpravy, které jsou v Česku tolik populární. Co si letos místo půjčování lodě v půjčovně zkusit vyhrát svoji vlastní? Je to možné, právě totiž hrajeme o plastovou kanoi Lochneska.

Výraz Ruinaulta by se v rétorománštině dal přeložit jako hromada trosek. Představte si, že se do údolí, ve kterém teče řeka, zřítí obrovské množství horniny. Přesně to se stalo ve švýcarském kantonu Graubünden před deseti tisíci lety v údolí řeky Vorderrhein (Přední Rýn) – dnes  nazývaném Ruinaulta. Postupem času se řeka Rýn tímto závalem prokousala a vzniklo opravdu impozantní údolí, přezdívané švýcarský Grand Canyon.

Na nápad projet tuto oblast na kajaku mě přivedl taťka, který tam před lety dělal průvodce. Nejprve váhal, jestli to zvládnu, ale nakonec usoudil, že když jsem zvládla v šesti letech přejet na čtyřkolce pohoří Apuseni v Rumunsku, tak odpádluju i Deltu.

Hledali jsme kam se s dětmi vydat na Sázavu na jednodenní výlet a jako ideální nám vyšel úsek z Kácova do Č. Šternberka. Místo obvyklé kanoe jsme zvolili sit-on-top, tedy plavidlo připomínající turistický kajak, ale pro letní výlet na klidnou vodu s dětmi ještě vhodnější než kajak. Oboje byla dobrá volba.

Ne že bych si nedal na vodě pivo, nebo i grog, je-li chladněji, ale rád si pamatuji, co jsem jel a kudy jsem jel a jak to vypadalo kolem.

Přítelkyně podle ní jezdí vlakem, když jede navštívit rodiče a protože i já tam občas jedu nemohl jsem si jí nevšimnout. Z vlaku okolo Chocně jí chvílemi máte jako na dlani. Tichá Orlice. Zaujala nás natolik, že jsme se rozhodli, že si ji někdy musíme splout a červenec se nám zdál jako ideální. Nebyla to nakonec sice Tichá Orlice, ale Orlice to byla.

Letošní zahajování sezóny Vodáckého muzea na zámku ve Zruči nad Sázavou začalo Retroplavbou z Horky do Zruče. Celé letošní jaro bylo studené a ještě ráno lilo jako z konve, takže účast na ní nevynechali jen ti nejskalnější vodáci.

Pro vodáky jsou letní řeky na východě Čech velkou neznámou. Mnoho z nich vůbec netuší, že jsou tu celoročně sjízdné moc hezké úseky, kde vodáka skoro nepotkáte.

Pro letošní vodáckou sezonu na Vltavě připravili organizátoři projektu Jedu vodu, jehož partnerem je Jihočeská centrála cestovního ruchu (JCCR), zajímavé novinky. Premiéru bude mít „Šrot“. Fiktivní postava vodáka „záporáka“ má návštěvníkům řeky připomenout základní pravidla chování v přírodě při sjíždění řeky. Nezvladatelný Šrot řádí jako smyslů zbavený, obtěžuje a znečišťuje své okolí.

Léto se nezadržitelně blíží a to, mimo jiné, znamená, že se na české řeky zase vydá kupa vodáků. Pokud mezi ně patříte, pak byste určitě neměli podcenit přípravu, se kterou vám pomůže časopis NA VODU!

Letní voda to je pohoda, sluníčko, opalování, sem tam dobrovolné, a někdy i nedobrovolné, koupání, prostě idylka. Je ale třeba myslet i na to, že budeme někde spát, že by mohlo začít pršet a že věci je třeba zabalit nepromokavě. Co tedy budeme na letní vodu kromě plavek potřebovat?

Předplaťte si časopis

Vyprávěl mi o nich Švéd a myslím, že se jmenují lumíci. Malá zvířátka, která se jednou za rok vydají k pobřeží a po tisících se vrhají do moře. A úplně stejné rysy chování vykazují i vodáci!

Přijměte pozvání na řeku Moravu, jednu z posledních řek v naší vlasti, která ještě není přeplněná vodáky a společně s ní také pozvánku do krásného resortu nedalko centra města Olomouc.