HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Jak řešit vykloubené / vyhozené rameno

Jak řešit vykloubené / vyhozené rameno

Mezi vodáky téma častých diskusí, dohadů i mnoha historek, co se kdy stalo. Vyhozené neboli vykloubené rameno je jakousi Achillovou patou zejména kajakářů. Nahazovat nebo nenahazovat? Toť základní otázka.

Než se dostaneme k odpovědi, podívejme se trochu na anatomii ramenního kloubu. Ramenní kloub je jedním z nejpohyblivějších kloubů na našem těle – v ramenním kloubu zvládneme snad všechny možné pohyby. Zároveň jde také o kloub s poměrně mělkou kloubní jamkou (umožňuje pohyby do všech stran) a masivní hlavicí pažní kosti. Tento nepoměr je kompenzován vazy, šlachami a svaly, které drží ramenní kloub pohromadě. Má-li někdo povolené vazy, může u něho častěji docházet k samovolným luxacím (vykloubení) ramene. Tito lidé si obvykle umí rameno vrátit zpět bez větších obtíží. Netraumatická nestabilita ramene není na pořadu dne. Zaměříme se na vykloubení ramene při pádlování.

Ideální je vše si vyzkoušet a nacvičit na odborných kurzech
Ideální je vše si vyzkoušet a nacvičit na odborných kurzech

Stejně jako rameno zvládá pohyby do různých stran, může docházet k vykloubení ramene různým směrem. V 90 % případů dochází k přední luxaci (vykloubení) – pažní kost je předsunutá vpřed a dolů. Zbývajících 10 % tvoří vykloubení směrem dozadu nebo dolů.

Rozpoznat vykloubené rameno jde poměrně snadno – kloubní jamka je prázdná, ruka visí dopředu, pohyb v kloubu je buď velmi omezen, nebo zcela nemožný. A hlavně je vykloubení ramene doprovázeno velmi intenzivní bolestí. Bolest může být doprovázena celkovou slabostí, pocitem na omdlení nebo nevolností. Postupně může docházet k rozvoji otoku, krevního výronu, pokud došlo k poranění cév. Zraněný může cítit mravenčení v prstech, brnění nebo tupý pocit v prstech, pokud došlo k poškození nervů v ramenním kloubu.

K vykloubení ramene na vodě dochází často při nárazu ramenem do skály/kamene pod vodou apod. nebo při zvednutí ruky nad 90°, např. při nesprávně provedeném závěsu, při zvedání nebo při nepřiměřeném záběru.

Schéma možných postupů při vykloubení ramene
Schéma možných postupů při vykloubení ramene

Rameno je vykloubené, vodáka jsme dostali na břeh. Co teď? Teď je místě zodpovědět si ono otázku: „Nahazovat či nenahazovat?“ Odpověď není zcela jednoznačná. Vždy se musíme na situaci dívat komplexně a odpovědět si na několik zásadních otázek:

  • Kde se nacházíme?
  • Je dostupná odborná pomoc? V jakém časovém horizontu?
  • Jak k poranění došlo – jaký je mechanismus úrazu? Rameno vytažené při záběru pádlem nebo po nárazu?

Jestliže se nacházíme v místě s dostupnou profesionální zdravotnickou pomocí (české řeky bez výjimky), rameno nenahazujeme. V tomto případě není až tak podstatný mechanismus úrazu. Obě situace: úraz i bez úrazu, řešíme stejně. Voláme profesionální pomoc a další postup necháme na nich. Do příjezdu profesionální pomoci poraněnou končetinu fixujeme v úlevové pozici. Nechme vždy na zraněném, aby si svou úlevovou polohu vybral sám. Obvykle bude třeba vypodložit podpaží např. smotanou bundou, ručníkem. Ruku zavěsit do šátku a dále ji obinadlem přitáhnout k tělu tak, aby zraněný nemohl ruku zvedat. S takto zafixovanou končetinou zraněného doprovoďme nebo transportujme od řeky k silnici, kam dojede zdravotnická pomoc. Při čekání na zdravotnickou pomoc můžeme poraněné místo chladit.

Lze namítnout, že dojde k zatuhnutí svalů a v nemocnici bude proces repozice zbytečně komplikovaný. Ano a ne. Zatuhlé svaly společně s otokem mohou znemožňovat manipulaci s ramenem, což nám při transportu nevadí a v nemocnici si se zatuhlými svaly poradí. Repozice ramene v nemocnici probíhá pod lokální anestezií, kdy dojde k povolení svalů a s končetinou je možné manipulovat a nepůsobit tak příliš velkou bolest zraněnému.

Repozice v nemocnici probíhá po RTG kontrole, kdy si lékař ověří pozici kostí a zkontroluje případné další poškození kloubu. Po repozici následuje znehybnění končetiny na 2–3 týdny, po kterých následuje rehabilitace obvykle v délce 1–3 měsíců. Po zranění vždy vyhledejme fyzioterapeuta.

Kam doletí vrtulník, tam ho zavoláme a sami nenahazujeme
Kam doletí vrtulník, tam ho zavoláme a sami nenahazujeme

Příběh 1.

Jeli jsme ve čtyřech lidech Doubravu pod Bílkem. Na březích se ještě válely zbytky sněhu a samozřejmě bylo ošklivo a strašná zima – klasická jarní oblevová voda. Sjížděný úsek má okolo čtyř kilometrů a zhruba ve dvou třetinách cesty jsme odlovili kamaráda Pavla, který nám hned hlásil, že má vyhozené rameno. Chvíli jsme se na sebe dívali a potom padlo rozhodnutí, že nikdo z nás není dostatečně obeznámený s touto problematikou. Vyrazili jsme tedy po turistickém chodníku podél vody na přibližně kilometr a půl vzdálenou chatu, což bylo nejbližší místo, kde jsme se mohli potkat se sanitkou. Hodně se nám vyplatila místní znalost, mapy v mobilu tehdy nebyly, a být to druhý konec republiky, a ne naše „domácí“ řeka, tak bychom odchod asi řešili dlouho.

Pavlovi jsme ruku vyvěsili na šátek a s doprovodem vyrazil po uklouzané kamenité pěšině. Každý větší kámen, každé uklouznutí, každý zrychlený pohyb ho děsně bolely a k tomu v mokrých věcech prochladal. Zpětně mi přijde, že tak „vyšťaveného“ a prochladlého člověka jsem od té doby neviděl. Cestou k chatě se povedlo zavolat sanitku, která už ve chvíli našeho příchodu čekala na místě a ihned si zraněného přebrala. Podařilo se sundat vestu, bunda přišla rozstřihnout. První pokusy o nahození proběhly hned u sanitky, ale nepovedly se. Doktor konstatoval, že tkáně okolo kloubu jsou už moc nateklé a nedovolí to. Nahození ramene se nakonec podařilo v nemocnici, rehabilitaci Pavel absolvoval poctivě a na vodě se vozí dodnes.

Dojde-li k úrazu v místě s komplikovanější dostupností profesionální zdravotnické pomoci (řeky daleko od cest, jste odkázáni na vrtulník), je třeba zvážit mechanismus úrazu. Pokud k vykloubení došlo po nárazu do skály či kamene, je zde pravděpodobnost dalšího poranění ramenního kloubu, zlomeniny kostí, poškození kloubní jamky apod. V případě úrazového vykloubení ramene bychom se neměli pokoušet o repozici, vrácení ramenního kloubu do původní pozice. Hrozí riziko poškození nervů, svalů, cév nebo vazů. Můžeme tak našemu spolupádlerovi zaručit, že už se mu to znovu na vodě nestane, neboť už nebude schopen na vodě jezdit.

Jiná situace je v případě neúrazového vykloubení ramene. V tomto případě se můžeme pokusit o repozici, jinak řečeno o vrácení ramenního kloubu do původní pozice. K pokusům o repozici je potřeba přistoupit co nejdříve po samotném vykloubení. Čím déle budeme čekat, tím komplikovanější proces nás čeká, a tím menší šanci na úspěch máme. Existuje celá řada technik repozice ramenního kloubu. Níže uvádím dvě techniky, které nejsou příliš invazivní. Stejně jako u všech dovedností i zde platí – než se pustíme do ostrého zásahu, vyzkoušejme si dovednosti ideálně na nějakém kurzu první pomoci zaměřeném na vodácký svět.

Repozice ramenního kloubu pasivní cestou
Repozice ramenního kloubu pasivní cestou

Pasivní repozice – zraněný leží na břiše s poraněnou rukou volně svěšenou kolmo k zemi (zraněného položme na otočenou loď, větší kámen, padlý strom…). K poraněné ruce mu v oblasti zápěstí přivažme helmu nebo menší lodní pytel, které postupně plňme kameny/vodou. Váha kamenů by měla být zhruba 2 kg. Zraněný pomalými kroužky pohybuje rukou a nechá pasivně vpadnout vykloubenou kost zpět do kloubní jamky.

Repozice tahem – zraněného položme na rovině na záda, vypodložme mu podpaží měkkým polštářem (složená bunda apod.). Zachránce si položí nataženou nohu do podpaží zraněného, chytne zraněného za zápěstí a mírným stálým tahem táhne směrem k sobě, ve směru paže zraněného. Jde o zachování kontinuálního tahu, nikoli trhavé pohyby.

Po repozici je třeba poraněnou končetinu zafixovat a následně vyhledat lékařskou kontrolu případně další ošetření. Po úspěšné repozici se zraněnému velmi uleví od bolesti, končetinou je v nouzi alespoň částečně schopen pohybovat.

Repozice ramenního kloubu tahem
Repozice ramenního kloubu tahem

Příběh 2.

Jarní Brandenberger Ache za normální vody. Sjeli jsme Kaiserklamm i další těžká místa, ale jak to bývá, úraz se stal tam, kde bychom to moc nečekali. Měl to být čistý boof, ale Vojtovi to nějak nevyšlo a musel si po dopadu trochu poladit stabilitu a v tom mu to vypadlo. Popravdě už si nepamatuju, jestli se dostal ke břehu v lodi nebo jsme ho lovili, nebo jak to vlastně bylo, za to mám v živé paměti, jak leží na zádech, pod bundou je zjevná hodně divná boule v oblasti ramene a Vojta sem tam zasyčí bolestí. Přichází výměna pohledů a názorů, vyhodnocujeme situaci. Moje zkušenosti, viz. příběh první, jasně velí, že nemůžeme dopustit, aby se Vojta potácel po turistickém chodníku někam k autu nebo přivolané sanitce, navíc jsem v tu dobu po čerstvé instruktáži, jak několika způsoby nahodit rameno, takže bychom to mohli zvládnout. Vojta souhlasí.

Volíme způsob podložit raněnému podpaží něčím měkkým a opřít se o to nohou. Potom pomalým tahem za ruku tahat a čekat, až rameno skočí zpátky. Jakožto čerstvý „odborník“ se tohoto úkolu ujímám. Chytám Vojtu za ruku, zapřu se, snažím se o co nejplynulejší a nejšetrnější tah. Vojta zasyčí, jeho ruka sebou najednou rychleji trhne a rameno je tam. Sice to bolí, ale úleva je značná.

Ruku dáváme do závěsu, Vojta je schopný chůze, a tak se po turistickém chodníku vydává k silnici. Lékař nám později potvrdí, že nahození proběhlo dobře (mně padá kámen ze srdce, že jsem z kamaráda neudělal mrzáka) a předepisuje rehabilitaci. Vojta rameno brzy rozcvičí a rozjezdí.

K vykloubení ramene samozřejmě může dojít i v místě, kde pomoc není dostupná vůbec (kaňony odlehlých řek, expedice,…), nebo v situaci, kdy hrozí nebezpečí celé skupině (padá tma, stoupá voda a řeka se stává náročnější až nejetelná). V těchto situacích opět zjistěme mechanismus úrazu. Bez úrazové vykloubení ramene zkusme vrátit. V případě úrazu je možné, že se pokusíme také o repozici. Zvažme možná rizika, ztráty a zisky, které z tohoto manévru v konkrétní situaci plynou. Je možné, že se dostaneme do situace, kdy žádné rady a algoritmy nebudou fungovat a bude třeba improvizovat.

Již při prvním vykloubení ramene dochází obvykle k poškození vazů ramenního kloubu. I po úspěšném zakloubení může být dotyčný i nadále náchylný k opakovanému vykloubení. Dochází-li k vykloubení ramene často, je třeba vyhledat odborníky a zvážit operativní zesílení ramenních vazů.

Než se pustíme do manévrů nahazujících rameno, vždy se dívejme na situaci komplexně a zvažme výhody a nevýhody, které z manévru plynou. A stejně jako se učíme eskymáka, než vyrazíme na divokou vodu, měli bychom se i dovednost nahazování ramene naučit v cvičných podmínkách.

Autor příběhů: Snížák

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: