Podchlazení a jeho řešení v terénu

Nejprve dvě osobní zkušenosti od Petra Snížka (jak příznačné příjmení do článku o podchlazení 😊).

Že člověk prochladne v zimě, to se stane celkem snadno a určitě to každý někdy ve větší či menší míře zažil. Větší umění ale je prochladnout v létě. Mně se to povedlo hned dvakrát.

Poprvé, když jsem si jako správnej frajírek vyrazil na letní ledovcový Venter Ache jenom v neoprenových kraťáskách s tím, že tady přeci nebudu plavat ani kdybych chtěl sebevíc. Kamarád vyrobil krysu, já uháněl za lodí, spadnul jsem do válce, v něm se chvíli točil, a najednou plavu ve vodě, která ještě před chvílí byla ledovec. Jako by se mi nejen do holých nohou zabodávaly tisíce jehliček. Rychle tuhnu a cítím, že buď doplavu na ten kámen přibližně 100 metrů přede mnou, nebo už nikam. Pak už nebudu mít „sílu“, jen si lehnu na vodu a budu splývat, což by asi znamenalo konec. Jelikož píšu tyhle řádky, je jasné, že na kámen jsem se dostal, ale z řeky mě vytáhli úplně promrzlýho a i přes letní počasí trvalo dlouho, než jsem se trochu prohřál.

Podruhé se mi to povedlo v soutěsce Defereggenbachu, do kterého jsem taky za slunného letního dne vyrazil jen nalehko. Dokonce jsme se ve skupince našli dva, kteří to pojali velmi letně. Všechno šlo dobře až do chvíle, kdy jsme museli v soutěsce vystoupit na břeh, který je snad celý den ve stínu a samozřejmě hluboko v údolí, a začít řešit padlý strom přes řeku. Trvalo to tak dlouho, že přišlo prochladnutí a do lodi jsme potom já i kolega sedali s fialovými rty, třesoucím se tělem a byli jsme rádi, že do cíle nás nečeká už žádná zásadní těžká voda a je to jenom kousek.

Podchlazení vzniká z několika příčin, které lze rozdělit do dvou skupin.

Vnější příčiny: vítr, vlhkost, nízké teploty. Větru a dešti neporučíme, můžeme se ovšem na tyto situace připravit – plánováním akce, vhodným vybavením.

Vnitřní příčiny: vyčerpání, únava, dehydratace, fyzická a psychická nepohoda, zranění, nemoc. Zde je náš vliv větší a záleží jen na nás, v jaké kondici se budeme na vodu vydávat. Kdykoli někdo vykrysí, brodí nebo jinak opustí loď a namočí se, je potřeba počítat s podchlazením, a to nejen v zimních či jarních měsících. I léto je zrádné, co se podchlazení týče. Ostatně to dokazuje dvojice úvodních příběhů. Dojde-li ke zranění nebo onemocnění na vodácké akci, podchlazení je vždy důležitým faktorem, který ovlivňuje vývoj celé situace.  

Termoregulace

Náš organismus ztrácí teplo několika cestami: vedením (předávání tepla do chladnějšího okolí při kontaktu – např. při sezení na studené zemi); prouděním (předání tepla do malé vrstvy vody nebo vzduchu v okolí těla a jeho následné odvátí větrem); zářením (každé teplé těleso vyzařuje teplo do svého okolí) a samozřejmě pocením. Naopak výrobu tepla zajišťuje náš metabolismu a také svalová práce, tedy pohyb. Nemáme-li dost energie (nedostatek jídla, pití, vyčerpání), dochází ke zpomalení metabolismu, k nižší výrobě tepla.

Organismus reaguje na pokles teploty změnami v distribuci krve s maximální snahou o udržení teplého jádra (střed těla). Tělo omezuje průtok krve končetinami – končetiny jsou bledé, chladné. Každý asi na vodě zažil stav, kdy tělo by jelo, ale ruce nejsou schopny ničeho. Zároveň podobným způsobem trpí dolní polovina těla – sezení v lodi není zrovna akční činnost. Rozhýbat ztuhlé končetiny není jednoduché za hezkého počasí, natož v zimě/chladu.

Z pohledu medicíny existuje několik škálovacích systémů, podle kterých můžeme hodnotit závažnost podchlazení. Základním parametrem je teplota jádra těla, nicméně tato teplota je pro nás v terénu neměřitelná.

Jak tedy můžeme zhodnotit závažnost stavu pacienta? Vždy dle celkového stavu podchlazeného. Níže uvedené informace vycházejí ze škály Swiss Staging System, která pracuje s projevy podchlazení.

Lehké podchlazení – projevy: třes, pocit chladu, stěžuje si na zimu, problémy s jemnou motorikou (nenalije si čaj, nezaváže si tkaničky, nezapne bundu), z milého člena společnosti se stává nerudný, negativně naladěný účastník. Tento stav může nastat během relativně krátkého času, v průběhu dne, i když je celá skupina pohromadě. Třeba celodenní pádlování v chladném počasí nebo například v létě za deště, únava stoupá, na vysedacím místě sotva vylezeme z lodi, vysvléct se z neoprenu se zdá jako nadlidský výkon. Ještě když se přidá vítr, situace se bude jen zhoršovat.

Řešení – lehké podchlazení v terénu není snadné rozeznat, na druhou stranu ho můžeme lehce vyřešit. Pokud to jen trochu jde, změňme prostředí. V opačném případě rychle sundejme mokré oblečení a vyměňme ho za suché teplé vrstvy. Nemáme-li žádné suché oblečení, raději přidejme vrstvy na oblečení, které už má podchlazený na sobě. Dodejme maximum možné energie, ideálně ve formě sladkého teplého nápoje. Po chvíli jej přimějme k pohybu. Aktivní pohyb pomůže k výrobě tepla a úpravě stavu.

Dita Podhadská pro nás napsala i další články z prostředí první pomoci a zdravovědy, které využijete jak ve vodáckém prostředí, tak mimo něj. Přečtěte si je všechny:

Vodácká, outdoorová nebo cestovní lékárnička – obsah, vybavení a vhodné obaly
Podchlazení a jeho řešení v terénu (právě čtete)
Zánět ucha – někdy též kajakářské, surfařské nebo plavecké ucho. Vznik, léčba a prevence.
Jak řešit vykloubené / vyhozené rameno
Poranění končetin na vodě i mimo ni
Záchrana tonoucího — je dobré být připraven!

Mírné podchlazení – projevy: může a nemusí být třes, problémy s koordinací pohybů (špatná chůze, motá se, zakopává), nastupující apatie, špatná artikulace. Tohoto stavu si poměrně dobře všimneme a je třeba jej nepodcenit a rychle reagovat.

Řešení: V ideálním případě opět změna prostředí, v terénu to může být závětří, postavený bivak, stan. V terénu přidat podchlazenému teplé suché vrstvy oblečení. Snažíme se o maximální izolaci od okolí. K izolaci můžeme využít izotermické folie (není podstatné, jakou stranou bude folie otočená k podchlazenému). Zraněného v tomto stavu balíme do dvou izotermických folií, vždy na podložce, která jej izoluje od země. Sama folie od tepelných ztrát do země neizoluje, folie pouze odráží naše teplo zpět k nám. Udrží-li postižený hrnek s teplým sladkým nápojem, je možné mu podávat energii touto formou. Pokud hrnek neudrží, dále mu jídlo a pití nepodávejme a snažme se o izolaci a zateplení. V případě nutnosti bivaku, pokud nemůžeme pokračovat do bezpečného prostředí, připravme podchlazenému hypotermický balíček, který proces zahřívání urychlí. V případě středního podchlazení může být hypotermický balíček řešením situace. Postiženého nenutíme k dalšímu pohybu, abychom mu energii zbytečně neodčerpávali, a tím nezhoršovali stav. Jestliže se stav nemění, kontaktujme záchranné složky.

Těžké podchlazení – nejzávažnější stav podchlazení. O co snadněji ho poznáme, o to hůře ho můžeme v terénu řešit. Projevy: od apatie až po změnu vědomí, třes odeznívá, hrozí riziko srdeční zástavy.

Řešení: okamžité kontaktování záchranné služby + opatření preventující zhoršení stavu pacienta. S těžce podchlazeným se snažíme nehýbat (snažíme se omezit pohyb končetinami, aby nedošlo k přesunu teplé krve do chladné periferie). Je-li možný transport do teplého prostředí, opatrně tak můžeme učinit. Nicméně pohyb s těžce podchlazeným lze přirovnat k manipulaci s člověkem s podezřením na poranění páteře – velice opatrná, šetrná manipulace. Jako prevence zhoršení stavu slouží hypotermický balíček.

Hypotermický balíček

metoda zateplení podchlazeného do příjezdu odborné pomoci/záchranných složek. K vytvoření hypotermického balíčku potřebujeme: 

• plachta – lze nahradit celtou ze stanu, bivakovacím vakem
• karimatka – několik vrstev oblečení, větve – zkrátka jakákoliv tepelná izolace od země
• spacák
• dvě izotermické folie
• lahve s teplou vodou – hodí se také camel bag nebo hřejivé pytlíčky

Připravíme si plachtu, do jejího středu dáme karimatku, na ni spacák, spacák vyložíme izotermickými foliemi. Podchlazeného přeneseme na připravené lůžko. Do podpaží, třísel a na hrudník dáváme lahve s teplou vodou. Lahve balíme do oblečení, abychom nezpůsobili popáleniny. Do třísel dáme smotané oblečení jako plínku, po ohřátí dojde k pomočení podchlazeného. Tento kus oblečení pravidelně měníme. Podchlazeného zabalíme do folie, spacáku a plachty. O podchlazeného v hypotermickém balíčku se staráme, pravidelně kontrolujeme stav jeho vědomí, dýchání. Po zhruba 2–3 hodinách vyměníme lahve s vodou za teplé. Je třeba si uvědomit, že se stále nacházíme v rizikovém prostředí. Došlo-li k podchlazení jedince, jsme stále ohrožení podobným stavem. Dbáme stále na vlastní bezpečnost. Není možné podchlazeného zabalit do hypotermického balíčku a dále jej nekontrolovat. Tím pádem nemáme možnost odpočinku přes noc a riziko našeho podchlazení se zvyšuje.

Na podchlazení myslete na vodě vždycky. Na jarní, podzimní nebo zimní vodě je to jasné. Pozor je ovšem třeba dávat i při letním pádlování. Sluníčko svítí, teploty stoupají. Voda je příjemně osvěžující. Stačí zajet do soutěsky, aby přišel mráček nebo déšť, a podmínky se rázem změní. Dávejte pozor! Naučit se sestavit hypotermický balíček je jedna z dovedností, kterou by měli všichni vodáci určitě ovládat, neboť jim dokáže pomoci v rizikovém prostředí. Je-li podchlazený zraněný, nízké teploty jeho stav ještě dále komplikují. Zajištění tepelného komfortu jakémukoli nemocnému nebo zraněnému je minimum, které bychom pro něj měli udělat vždy.