Slalom a sjezd

Tři české trenérky úspěšně zakončily svou stáž ve španělském klubu Cadí, která se uskutečnila díky programu Erasmus+ Sport – Mobilita pracovníků v oblasti sportu (KA182-SPO).

V předchozích návratech do historie vodního slalomu na Čertovce jsme si povídali především o tom, jak byl objeven prostor pro loděnici oddílu vodního slalomu Slavia VŠ Praha u ústí Čertovky do Vltavy. V tomto volném pokračování se vrátíme ještě kousek hlouběji do historie a podíváme se na to, co to je Čertovka a jak vznikla.

V roce 2022 jsem přijel na pozvání pořadatele na mistrovství světa ve vodním slalomu, které se konalo na umělé slalomové dráze v Augsburgu, kde proběhla před více než 50 lety první soutěž ve vodním slalomu na olympijských hrách a zároveň první závod na slalomovém kanále. Pořadatel zde zorganizoval setkání veteránů (pamětníků) – účastníků závodu ve vodním slalomu na OH 1972.

I v letošním roce se uskuteční tradiční český divokovodní svátek na vltavských Čertových proudech pod Lipnem. Ale letos bude tahle velká akce ještě větší a zajímavější než obvykle!

O velikonočním víkendu se budou na Labi konat tradiční vodácké závody. V neděli 20. 4. bude klání okořeněno boji o mistrovské tituly v dlouhém sjezdu. Sobotní sprint je současně Evropským pohárem ve sjezdu. Na Labi po oba dny svedou souboje také raftaři. A bude prostor i pro volné splutí.

Minulé pondělí jsme sledovali vzpomínky Karla Nováka na události, které předcházely objevu a pronájmu loděnice na pražské Čertovce. V roce 1954 se Karel přestěhoval z Brna do Prahy a záhy vstoupil do oddílu vodního slalomu Slavia VŠ.

V padesátých až osmdesátých letech minulého století existovala na pražské Čertovce slalomová tréninková trať, na které trénovali prakticky všichni pražští vodní slalomáři. Pro trénink byla důležitá také legendární loděnice Slavie VŠ u ústí Čertovky. Mnozí vodáci loděnici dobře pamatují, ale nánosy času její historii a hlavně význam pro vodní slalom pomalu zakrývají. Pojďme si ji připomenout ve vzpomínkách Karla Nováka, objevitele loděnice a dlouholetého předsedy oddílu Slavia VŠ Praha.

Když jsme se s Ondrou Cviklem, olympijským trenérem vodní slalomářky Gabči Satkové, vydávali na dovolenou do jihovýchodní Asie, netušil jsem, že se ani tentokrát neobejdeme bez pádla v ruce. I když jsme původně vyrazili jen s malým batohem prozkoumat Vietnam, monzunové podnebí nám, jak to tak bývá, nečekaně změnilo plány. A tak teď sedíme v Thajsku u piva s partou českých slalomářů v jednom z nejmodernějších tréninkových center pro vodní sporty. Za takové zařízení by se nemuseli stydět ani evropské velmoci jako Francie, Německo nebo Velká Británie. A co na tom, že je to jen kousek od asijského města neřesti jménem Pataya?

Když se řekne Kráťa, hned se mi vybaví několik krásných vzpomínek na juniorská léta. Obecně ráda vzpomínám na časy u vody strávené se skvělou tréninkovou partou. Nikdy nezapomenu na zážitkový kurz aneb celkem drsné soustředění, které organizoval právě Kráťa s Pavlou Kneblovou. Jejich přístup k tréninku mi otevřel oči a ukázal opět trochu jiný pohled na svět. Živě si pamatuji na to, jak Kráťa za volantem krosil silnice v Atlantě, div nám lodě ze střechy neuletěly – no dobře vlastně nám jednou i uletěly. S odstupem času jsem si uvědomila, jak velké má Kráťa srdce. Je to člověk, který věnuje maximum času a úsilí práci s dětmi. Je to jeden z nejlepších trenérů, kterého znám, a doufám, že poznám víc takových, jako je on!

V roce 1959 se dokončovala na Vltavě lipenská přehrada, jejíž vzniklé jezero o rozloze 48,7 km2 a délce 42 km je stále největší u nás. Dalo se tušit, že tato stavba určitě bude mít velký vliv na rozvoj vodních sportů. Dnes, když se mezi vyznavači divoké vody řekne Lipno, každý ví, o čem je řeč. Je to vodácký svátek.

I v letošním roce se uskuteční tradiční český vodácký svátek na vltavských Čertových proudech pod Lipnem. Termín připadnul na 23. – 25. 8.

Letošní mistrovství Evropy juniorů musela kvůli zdravotním problémům vynechat. V rukou nedokázala udržet ani kartáček na zuby, natož aby mohla pádlovat. S náročným obdobím se vodní slalomářka Klára Kneblová nakonec zvládla vypořádat a mezi světovou juniorskou elitu se vrátila silnější, především mentálně. „Když jsem seděla na kajaku ve startovních blocích, poprvé v životě jsem se na tom startu smála a radovala se z toho, že tu jízdu můžu jet. Že můžu ukázat, co umím,“ popisuje své dojmy ze světového šampionátu 18letá odchovankyně olomouckého oddílu. V Krakově nakonec vybojovala pět cenných kovů, z toho tři zlata, což se na jedné vrcholné akci dosud nikomu nepodařilo.

V dobách, kdy ještě nebyl jediný umělý slalomový kanál, se zraky milovníků divoké vody upíraly na přírodní tratě. Cestovat do zahraničí byl velký problém, na závody v kapitalistické cizině každoročně vycestovalo jen několik vybraných jedinců. Trénink nebo vodní turistika v alpských zemích byly pro většinu vodáků jen snem.

Během závodění ve slalomu i sjezdu jsem zažil řadu situací, které byly někdy k smíchu, jindy k zamyšlení. To samozřejmě mohou prožít i vodáci jezdící takzvaně pro radost. V 70. a 80. letech minulého století se většinou pouštěli do souboje s divokou vodou lidé, kteří chtěli svoji výkonnost měřit, takže museli závodit.

Jednou ze skutečných hvězd českého sjezdu na divoké vodě je Ondra Rolenc přezdívaný Rolda, který už dlouhá léta pravidelně získává medaile na tuzemských závodech i na podnicích evropského a světového významu. Na singl i debl kánoi. Když na letošním MS v Treignacu prohlásil, že už to možná bylo naposledy, řekl jsem si, že by bylo dobré se s ním potkat a vyzpovídat ho. Ukázalo se (naštěstí), že s tím koncem kariéry to není vůbec tak žhavé, ale k tomu se dostaneme…