František Prokeš

Jakmile nastane víkend, hrnou se k polským hranicím tisíce aut za levnými nákupy. Tvoří se kolony a Poláci se smíšenými pocity sledují, jak mizí zboží z regálů obchodů, které mají za rohem. Obchodník se raduje, starousedlík krčí rameny. Ti starší pamatují časy, kdy jezdili do Československa, jelikož v jejich zemi nic nebylo nebo to bylo příliš drahé. Karta se obrátila.

Dolnímu toku řeky Svratky se většina vodáků vyhýbá. Není divu, do latě srovnané koryto se táhne od Brna až k Židlochovicím. Pádlujete nekonečný volej a slunko pálí. Hodinu pozorujete jeden most. Nejdřív se přibližuje a pak vzdaluje. Kolem se rozprostírá rovina, placka s dědinami a malými listnatými lesíky. Tohle se jezdí jen pro další fajfku do vodáckého deníku.

Okrajem města Uničova se vine vcelku nenápadný tok. Pokud byste se vydali proti jeho proudu, přivede vás k úpatí Jeseníků. Protéká dávnými rýžovišti zlata a blízko zapadlých štol, kde staří horníci za svitu čadivých kahanů těžili stříbrnou rudu. Proudící voda vyrvala skalám drobná zrnka zlata a po miliony let je rozsévala dolů po proudu. Dala lidem práci, naději, ale i zklamání a pochopení, že větší bohatství než třpytivý kov přináší zdejší úrodná pole.

V okraji města Uničova kříží silnice k Rýmařovu nenápadnou vodoteč svíranou zeleným příkrovem stromů. Říčka se jmenuje Oskava. Její název je prastarý, odvozený od starogermánského označení jasanového lesa „askaha“. Potomci starých Germánů již dávno z kraje odešli, ale jasany kolem řeky rostou dodnes.

Zažloutlé stránky starých listin vyprávějí o časech, kdy do šerého hvozdu rozeklané Vysočiny začali přicházet první lidé. Vydali se od Brna proti proudu veliké Černé řeky – Švarcavy – Svratky.

Zapadající slunce ozařovalo narůžovělým světlem krajinu ubíhající za okny železničního vagonu. Starobylá Olomouc zůstala zastřena namodralým oparem za našimi zády. Vlak se houpal v pravidelném rytmu pražců pamatujících císaře pána. Kola náhle zaduněla na ocelovém mostě.

Říčka Romže bývá obvykle splouvána mezi Strážiskem a  Lutotínem, případně Bílovicemi. Její dolní tok až k soutoku s Hloučelou vodáci vyhledávají jen velmi zřídka. Přesto i tento úsek řeky nabízí zajímavá místa.

Řeka Jihlava bezesporu patří k nejznámějším moravským řekám. Většina vodáků i místních ji nenazve jinak, než Jihlávkou. K její proslulosti mimo hezké přírody přispěly i vodácké akce spojené s upouštěním přehradní nádrže Mohelno.