Petr byl na vodě poprvé na Lužnici ještě než se narodil. Tak brzy ho rodiče k vodě vedli. Nejspíš se to vyplatilo, protože se ho voda drží dodnes. Začínal v dětském oddílu, kde s kamarády závodil na pramicích ve vodáckém víceboji, postupem času se našel v kajaku a na divoké vodě.
Když se podíváte na mapu na konci článku, tak jasně vidíte, že většina řek ve Slezském vojvodství není nějak extra dlouhých, a navíc jsou rozeseté po jeho obvodu. Znamená to, že velká část zdejších řek je určených spíše na jednodenní splutí. U větších řek je to potom tak, že ve Slezském vojvodství začínají, ale jejich dlouhý úsek už bychom nalezli v dalších oblastech. Pojďme si zdejší řeky postupně představit.
Pojďme si představit několik řek, které jsou vhodné k celoročnímu splouvání a zvládnou je sjet i vodáčtí začátečníci.
Ve facebookové skupině vodáci se často objevují velmi podobné dotazy přibližně tohoto znění: „Poradíte kam vyrazit v létě na vodu? Máme sjetou většinu českých turistických řek a rádi bychom zkusili něco nového.“ Je jasné, že by tito lidé měli vyrazit za pádlováním do některé z našich sousedních zemí, a je až s podivem, že se v doporučeních velmi málo objevuje Polsko, ačkoliv pro vodní turistiku nabízí skoro nekonečné možnosti. Dlouho jsem přemýšlel, jak Polsko z vodáckého hlediska přiblížit, a nakonec jsem se rozhodl, že lepší než jen průlet tak velkým územím bude zaměřit se na jednu konkrétní oblast. Vybral jsem si Slezské vojvodství, s jehož řekami mám několik osobních zkušeností.
Český rafting má několik „otců“, kteří by mohli tvořit pomyslný kmen. A jak známo, každý kmen potřebuje mít náčelníka, kterým by v tomto případě dle mého názoru měl být Standa Hájek, protože toho pro český, ale i světový, rafting udělal strašně moc. Když jsem se na rozhovor se Standou připravoval, narazil jsem také na rozhovor z časopisu Kanoe Raft Kajak (ročník 2008), ve kterém mimo jiného Standa řekl: „Hádky jsou moje druhá přirozenost.“ Pohádal se se mnou? To se dočtete…
V Česku máme celou řadu řek, které jsou vhodné pro vodácké výlety, ale pouze několik z nich je známých opravdu notoricky a dalo by se říci, že o nich má nějaké povědomí téměř každý. Je to dáno i tím, že se jedná o naše hlavní a největší řeky. Potom je tu ale řada menších řek, které jsou také vodácky přívětivé a velmi často dokážou nabídnout zajímavé zážitky a zavést nás na méně známá místa. Pojďme si je tedy představit.
Když jsem si v posledním loňském vydání časopisu Země Světa, jež bylo věnováno Polsku, přečetl o Benátkách severu, neváhal jsem ani chvíli a musel jsem v mapě ověřit, jestli se městu Wrocław, jak se Vratislav v polštině jmenuje, takto přezdívá kvůli počtu vodních kanálů. A světe div se, je to tak. Stačilo najít vhodný termín, zabalit dvojici nafukovacích kajaků Aurion a Swing 1, parťáka Bouzína a vyrazit.
Martin tráví téměř půl roku na cestách za prací i výlety se svým campervanem, takže nebylo snadné najít společné časové okno pro setkání. Vzhledem k tomu, že rozhovor vznikl, se to ale podařilo a mně to udělalo velikou radost. Martin je opravdu pozitivní a inspirativní člověk. Poseděli jsme v přírodě, pozorovali přicházející jaro a u toho klábosili o… Však si přečtěte o čem.
Když jsme se domlouvali na společném povídání, Jirka navrhnul, abychom se sešli na loděnici klubu, která se nachází u rybníka Záplavy (též Turyňský rybník) kousek od Kladna. Byl jsem rád, protože jsem kromě Jirky samotného poznal taky zázemí Vodáckého klubu Kladno. Během rozhovoru se navíc ukázalo, že Jirka a oddíl jsou neoddělitelně „spojené nádoby“. Jirka totiž často přestává říkat já a přechází na my, čímž je myšlený právě oddíl. Prostě srdcař!
Měli jste někdy v ruce vodáckého průvodce po Soče? Tipnul bych si, že neměli, protože doposud žádný neexistoval. Změnilo se to až v loňském roce, kdy se o parádní dílo postaral Rok Rozman jehož texty doplnil výtečnými fotografiemi Rožle Bregar. Kniha vyšla ve třech jazycích – slovinštině, italštině a angličtině a já pochopitelně zvolil angličtinu.
Pojmy jako ekologie, ochrana přírody, změna klimatu, oteplování planety a další se na nás ze všech stran valí už dlouho. Je nepopiratelné, že příroda lidskou činností trpí a že snahy o nápravu situace jsou zatím nepříliš účinné. Proto přicházejí další a další nápady, jak negativní vliv člověka na přírodu zmírnit. A jeden z posledních by se mohl citelně dotknout vodáků.