Články

Slovenský dobrodruh Martin Kubeš, který trvale žije ve Velké Británii, nám poslal tohle parádní video z packraftového splutí řeky Spey a napsal nám k němu:

Ať chceme nebo ne, letní vícedenní splouvání řek znamená především táboření. Nezáleží na tom, jestli jedeme na raftu, na kánoi, na kajaku nebo na voru. Není důležité, kolik jezů za den sjedeme nebo nesjedeme, kolik piv přitom vypijeme, jestli ujedeme 10 kilometrů nebo 50.

Během závodění ve slalomu i sjezdu jsem zažil řadu situací, které byly někdy k smíchu, jindy k zamyšlení. To samozřejmě mohou prožít i vodáci jezdící takzvaně pro radost. V 70. a 80. letech minulého století se většinou pouštěli do souboje s divokou vodou lidé, kteří chtěli svoji výkonnost měřit, takže museli závodit.

Po relativně klidném létě (2020, pozn. red.) se suvenýr z Číny začal opět probouzet, a tak jsem přestal o své účasti na prodlouženém víkendu na Innu a jeho přítocích váhat. Co kdyby to byla letos poslední voda? Navíc mě Petr uklidnil informací, že jedou děti.

Období od Vánoc dál přálo vodním stavům snad všude v republice.

Pokud vás už unavuje se na vodě jen tak „plácat“ a rádi byste se někam posunuli nebo dokonce uvažujete o účasti v závodech, pak je tu právě pro vás nový seriál článků o rozvoji kondice. V nich vám postupně představíme problematiku rozvoje kondičních schopností, resp. silového, vytrvalostního a rychlostního tréninku.

Na prkně jezdím už dost let a sjel jsem, kde se co dalo. Dost často i to, co jsem si myslel, že nejde. Proto jsem pozvánku na výlet do Chile přijal s nadšením a jasným plánem: „Vezmu si paddleboard i kajak a budu to střídat podle nálady. Pokud je ta slavná Futaleufú dostatečně hluboká, tak není, co by se mi stalo, a pokusím se to alespoň proplavat.“ … no, ještěže jsem s sebou ten kajak měl.

Indonésie, jak se píše v mnoha prospektech a propagačních letácích, je návyková. Ano, je to pravda, kterou s Pašíkem už několik let potvrzujeme. Každoročně na přelomu února a března, kdy u nás není počasí pro vodáky to pravé, odlétáme do této země.

Na sklonku loňského roku (27. prosince) si na břehu jezera Čtverec připomněli 65 let organizovaného pádlování v Ostrožské Nové Vsi.

Okrajem města Uničova se vine vcelku nenápadný tok. Pokud byste se vydali proti jeho proudu, přivede vás k úpatí Jeseníků. Protéká dávnými rýžovišti zlata a blízko zapadlých štol, kde staří horníci za svitu čadivých kahanů těžili stříbrnou rudu. Proudící voda vyrvala skalám drobná zrnka zlata a po miliony let je rozsévala dolů po proudu. Dala lidem práci, naději, ale i zklamání a pochopení, že větší bohatství než třpytivý kov přináší zdejší úrodná pole.