Packraft

První ročník packraftového podzimního setkání PACKRAFT MEETUP 2025 zavítal v polovině října do legendární Sluneční zátoky na Sázavě, kam Jaroslav Foglar zasadil děj Hochů od Bobří řeky a kde mezi světovými válkami každé léto tábořil se svým oddílem.

Pokaždé, když píšu o některé z krásných řek, jsem na pochybách. Není důvod se chlubit a krásné koutky, které v Evropě ještě zbyly, je lépe držet v okruhu přátel. Trvá tak delší dobu, než se to rozkecá a než tam přijede autobus dobyvatelů (z nějakého důvodu velmi často z Čech) a udělá tam bordel, místo pose*e či jinak znesvětí a místní obyvatelstvo znechutí. Na druhou stranu jsou místa která, pokud zůstanou nepovšimnuta, někdo jiný zabije jiným způsobem. A teď si vyber…

Rodinná oslava na začátku května je v plném proudu. Točím bráchovi pivo a sleduju svoje děti, jak sedí na schodech terasy a čumí do telefonu. V hlavě mám vzpomínku na dobu, kdy jsem byl v jejich věku a před podobnou akcí jsem musel škubat peří z kuřat, která skončila na rožni. Musel jsem škrábat brambory a dělat jiné věci. Pivo přeteklo. A jak se bílá pěna valila přes okraj sklenice na moje prsty, přišlo to – Pítrsi, vrať se do Afriky! Tam, kde děti dodnes nemají mobily.

Právě to packrafting nabízí. Svobodu. Svobodu vyrazit kdykoliv, kamkoliv, s kýmkoliv a na jak dlouho chcete.

Martin tráví téměř půl roku na cestách za prací i výlety se svým campervanem, takže nebylo snadné najít společné časové okno pro setkání. Vzhledem k tomu, že rozhovor vznikl, se to ale podařilo a mně to udělalo velikou radost. Martin je opravdu pozitivní a inspirativní člověk. Poseděli jsme v přírodě, pozorovali přicházející jaro a u toho klábosili o… Však si přečtěte o čem.

Druhá najdlhšia a najrýchlejšie tečúca rieka v Škótsku – Spey – má dĺžku 172 kilometrov a nájdete ju na severovýchode krajiny. Za jej začiatok sa považuje priehrada Spey v Corrieyairack forest, odkiaľ voľne tečie až do Severného mora. Počas svojej cesty Spey klesne o 380 výškových metrov a je to jediná rieka v Škótsku, ktorá s približovaním sa k Severnému moru naberá na rýchlosti.

Mohla by to být pohádka.
Ale není.
Naštěstí.

„Slyšel jsi o tom borcovi, co jel s naším packraftem sám do Kazachstánu?“ dotázal se mě v nějaké mailové komunikaci Robert Kazík a já jsem se jen podivil, protože neslyšel. Poslal mi kontakt a už mi svitlo. Žozé. To je přece ten chlapík, co nám psal článek o polárnicko-vodácké výpravě v Rumunsku. To musím omrknout, bude to stát za to. A stálo. Bohužel se Žozému nechtělo smolit s textem, ale dal mi plné svolení načerpat jakékoliv informace z jeho webu a zpracovat je dle uvážení. Vzhledem k tomu, že se sám vydal na divoké řeky ve střední Asii, ve vodácky málo probádané zemi, jsem to vlastně nemohl odmítnout.

Packrafting sa sľubne rozvíja aj na Slovensku. Má nesporné výhody a ja som si ho naplno zamiloval. Vodácky zaujímavé úseky riek sú spravidla blízko k horám a tých máme na Slovensku pestro. Väčšina horných tokov riek má vhodnú vodu len na jar alebo po dažďoch – preto sme si na máj naplánovali splaviť s priateľmi tri krásne rieky, ktoré pretekajú tromi národnými parkami na severe Slovenska. Dunajec v Pieninskom národnom parku, Belú v Tatranskom národnom parku a Prielom Hornádu v Národnom parku Slovenský raj.

Packraft je na našich řekách stále více k vidění. Je mnoho dobrých vodáků, kteří našli v tomto ultralehkém plavidle zalíbení, a také mnoho začátečníků, kteří s packraftem začínají. Je třeba si uvědomit, že jakkoliv se packraft podobá kajaku, některé věci umožňuje dělat jinak. Jak název napovídá – „to pack“ znamená sbalit, jedná se tedy o loď, která je designována i na něco jiného, než je plutí po hladině.

Packraft je na našich řekách stále více k vidění. Je mnoho dobrých vodáků, kteří našli v tomto ultralehkém plavidle zalíbení, a také mnoho začátečníků, kteří s packraftem začínají. Je ale třeba si uvědomit, že jakkoliv se packraft podobá kajaku, některé věci umožňuje dělat jinak.

Ztracený na jižní polokouli, kousek pod kontinentem zvaným Austrálie, se nachází ostrov zhruba o velikosti České republiky. Do dnešních dob si Tasmánie uchovala ráz divokého a neobydleného ostrova. Přes 40 % jejího území dnes pokrývá hustý porost deštného pralesa či horské masivy. Díky své izolaci přežila na Tasmánii spousta unikátních druhů rostlinstva a živočišstva.

O packraftingu toho u nás bylo zatím napsáno málo, ale něco přece. Aktuálně tato vodácká disciplíná prochází slušným boomem, kterému určitě pomáhá i začátek výroby revolučních packraftů v Česku pod značkou ROBfin. Packrafting je oproti konvenčním vodáckým disciplínám jiný v mnoha věcech a jednou z nich je i záchrana respektive sebezáchrana. Jinde platí striktní zákaz se k lodi přivazovat, u packraftu se to naopak doporučuje. Proč? Na to odpoví následující instruktážní video. A pokud by vás toho o packraftech zajímalo víc, mrkněte na YouTube kanál ROBfin videos, kde to najdete víc!

Packrafty jsou u nás málo známými plavidly, ale vězte, že se to brzy změní. V Americe packrafting prochází nebývalým boomem a ten pomalu začíná i u nás. V Pádlerovi jsme v minulosti o packraftingu už několikrát psali a také jsme recenzovali několik packraftů zahraniční výroby. Nyní jsme ale dostali k vyzkoušení packraft, který by se dal nazvat revolučním, navíc je celý dílem tuzemského výrobce Roberta Kazíka – firma ROBfin.

Taky vás lechtá u pupku, když vyrazíte na vodu někam, kde nikdo z party nebyl? My jsme si během jednoho krásnýho večírku naordinovali Gruzii. A abychom se nemuseli mordovat s kajakama, tak rovnou na packraftech. Pěkně začátkem října, co končí ostatní pádlovací radovánky, ale zima ještě daleko.