Článek se mi moc líbí s tím že je určen opravdu pro zdatné vodáky rodiče, kteří si již uvědomují řadu úskalí pádlování a proto váhají, když už mají absťák po pádlovaní, zda už si to mohou dovolit. Problém je s tzv. "Takyvodáky", kteří mají jen malé zkušenosti a leckdy bojují nejen s lodí, ale i s pádlem. Pak jsou i samotné stresové reakce rodičů (často nejen matek) pro potomky horším zážitkem, než samotné plavání. Takový zážitek způsobí, že už dítě nejen že nevleze do kánoe dobrovolně, ale získá strach z vody a ztratí důvěru v bezpečí s rodiči. NEŽLI VĚK DÍTĚTĚ ROZHODUJÍ VODÁCKÉ ZKUŠENOSTI DOSPĚLÝCH. Jak v článku zaznělo taková loď se NESMÍ PŘEVRHNOUT a jinak ohrozit konfortní zónu dítěte!!!
Ahoj, ted o vikendu s nama byla dcera 16mesicu na prvni plavbe i se spanim ve stanu na orlici (prutok 1. den 18kubasu druhy den 14) a musim rict ze sme si to vsichni naramne uzili. Dceri se plavba strasne libila, a hlavne koupani v 17c rece, nemohli sme ji dostat ven :D. Repelent a vesta samozrejmosti. Pluli sme na tezko s PLNE NALOZENOU BARAKOU protoze sme vezli i termo box s chlazenym jidlem a podobne (nebylo se kam ani pohnout)! Manzelka si s dcerou hrala takze poklidna plavba jen s mym pohonem. Ale i tak nam to moc dlouho netrvalo. Bylo to supr a tesim se na delsi plavbu :).
Nemá někdo zkušenost/názor jaký by to bylo na C1? Chtěl jsem pořídit Raptora, ale Zet vypadá jako celkem dobrá varianta..
Podle mého názoru to vhodný nebude s takhle výrazným rockerem a kulatým dnem , navíc v popisu je zmíněn užší posez u kolen , což u dna bude taky v rozkleku . Já teda ani moc nafandím těmhle tvarům na C1 , ale spíš tvaru přibližujícímu se originálním C1
V posledni dobe mi prijde, ze nejen na vode, ale obecne u vetsiny sportu, se rozmohl trend, ze si muzu vsechno koupit. I to bezpeci. Najednou je znamkou profesionality vybaveni. Takze kdyz mam sweetku a kajak o deset kilo tezsi, protoze tam vozim vsechny ty veci o kterych se pise na internetu, tak jsem pripravenej na vsechno. Nechapejte me spatne prosim, v zadnem pripade nechci rict, ze ty vyjmenovany veci jsou nesmysly. Sám je casto vozim. Ale rozhodne bych nerekl, ze jsou to nezbytnosti na kazdou vodu az krome hazecky, prilby, vesty a slusneho obleceni (coz je i neopren a bunda, i kdyz to tak uz dneska nevypada). Popravde bych spis rekl, ze pokud clovek nevi co s tim, tak je to spis potencialni prusvih. Ano, vyzkouset si to vecer u ohne je fajn svanda, ale to podle mne nestaci a u velky casti lidi bych rekl, ze sobě i ostatnim usetri spoustu prace, když se spolehnou na jednoduchou hazecku a svoje nohy, protoze naprosta vetsina veci se da obejit. Kdo se vydava nekam na expedici, ten stejne vi co ho muze cekat a nalezite se vybavi a připraví. Ta priprava a znalost by mela byt tou zakladni vybavou kazdeho a kdyz tohle nikdo neopomene, tak nebude potreba ani deset kilo materialu v lodi kazdyho ucastnika zajezdu. Coz je podle mne taky prehnany. Rekl bych ze by mel stacit rozumny pocet na skupinu. Treba dve vydani. A hlavne umeni to pouzivat.
Hezkej seznam toho, co je třeba na expedici do skutečný divočiny, když je k dispozici náklaďák a k tomu náležitej výcvik s popsanejma udělátorama. V tuzemsku na běžnou vodu při přepravě na vlastním hřbetě (včetně vzducholodě) je nad rámec věcí "na sebe" (včetně bezpečnostních) a na táboření (včetně zásob) tak nanejvejš házečka s jednou či dvěma karabinama, rezervní pádlo a lékárnička. Mobil a kudla bejvá součástí oblečení, mimo sezónu se při táboření na divoko šikne zásoba pitný vody.
Rád bych v létě do delty,z Tulče
na Pálavě do moře(už jsem 5 krát absolvoval) ,sháním parťáky...)
Na článek o Déltě Dunaje mne upozornil manžel, vodák a pravidelný čtenář tohoto časopisu. V Déltě jsem byla 14 dnů v roce 1982 a 10 dnů v roce 1982 na nafukovacím kajaku značky Barum, cesta vlakem do města Tulcea. Článek ve mně vyvolal nostalgii a přimněl mne najít starou mapu se zakreslenou cestou a tábořišti. Při první cestě jsme projeli východnější část Délty mezi Sulinským a Kirkyzským ramenem z města Tulcea do vesnice Periprava. Při té druhé jsme pádlovali z Mahmudie do Suliny přes jezero Rosu, tedy podobně jako je popsáno. Pro mne to byly dovolené plné pohody, rybolovu a kamarádství. Ta východní část Délty je malebnější, občas se vzrostlými stromy a s více menšími jezery. Ale již v roce 1982 byla v městečku Crisan vidět komerce a snaha o zřízení rezervace. Jsem ráda, že se po Déltě stále nechá jet na vlastním plavidle. Děkuji za přimomenutí mládí.
Sice je dost rozdíl mezi posezení v kajaku a klečenim v kanoí, ale nakonec je to v podstatě to samé.
Nakonec, krom špičkových slalomářů s mnohaletým tréningem za sebou máme všichni sklon krizové situace řešit na své hlavní straně. Náhradní pádlo už pětadvacet let řeším jednoduše. Do kajaku před jízdou šoupnu dětské pádlo od profiplastu a vím že si s maličkým pádlem pro maličké kanoisty poradím jak na Berounce, tak na ve Skvíře.
Výborný článek pro začínajícího vodáka - kajakáře, pro ostatní, alespoň již mírně pokročilé, je to vlámání se do otevřených dveří. Z vlastní zkušenosti vím, že téměř všechny firmy vyrábějící pádla je také dělají v půleném stavu (nebo na třetiny, čtvrtiny) i se spojkama. V kajaku je mám jištěné nafouknutým vakem, jinak to snad ani nejde. Jediné co nechápu je proč by mokré prostředí mělo vadit duralu. Jinak všem také přeji, aby rezervní pádlo používali co nejméně.
Hezké, že jste tam ale chytli vodu.
Jmenuji se Jiří Kastner. Jsem z Kostelce na Hané. Kolem našeho města protéká říčka Romže. V 70. letech jsme se ženou splavili Romži a to od Čunína do Kostelce. Taky od Kostelce až do Moravy. Se zájmem jsem si prohlédl Vaši stránku věnovanou Romži /pan Prokeš/. Kdy se uskutečnil ten sjezd o kterém píšete?