Divoká voda

Ahoj HYDRO. Posílám zatím poslední zprávu o stavu vyjednávání o Labi. Je to zpráva z posledního jednání na VV ČSK, kterou jsem poslal i panu Jaroslavu Pollertovi, takže Vám ji posílám po akceptování jeho připomínek a formulací. Je mi jasné, že část vodáků mi bude spílat, že jsem je prodal, ale za daných podmínek jsem nedokázal udělat víc.

V pátek před víkendem si dopřála partička Čelákovickejch Racků po práci legraci. Dřív jak o hodinu vypnuli mašinu a rozjeli se na rozvodněnou Sázavu v úseku Týnec – Pikovice. O jejich podvečerním splutí vám dneska povypráví Kuba.

Již více než měsíc putujeme na jih, po dlouhém západním pobřeží Jižní Ameriky, až nakonec po 2500 km končíme na řece Baker. To je pro tento náš výlet nejjižnější bod. Rio Baker je ve středu Patagonie a je považován za jeden z nejlepších big waterů na světě. Nicméně začnu od začátku, o tom co se odehrálo při dlouhé cestě na jih.

Jestli sledujete Čurův pohyb po planetě, tak jistě víte že právě pilně pracuje a pádluje na jižní polokouli, konkrétně na Novém Zélandu. Jak to tak vypadá, jeho hlava přejetá čtyřkolkou při kariéře honáka dobytka, je v pořádku a floutek si tam pěkně užívá svého „Homeless kayakingu“.

Letošní vánoce jsem strávil pádlováním v Galicii. Opět jsem se nechal strhnout myšlenkou dobrého pádlování přes zimu a tak jsem 19. prosince nasedl do auta spolu s dalšími sedmi lidmi a vyrazili jsme na netradiční svátky do 2500 km vzdálené destinace.

Minule jste se dozvěděli o našem počínání v první části zájezdu. O skvělém startu, který naplno potvrdil pravidlo, že první vyhrání z kapsy vyhání. O útrapách s místními staviteli vodních elektráren naprosto všude. Dnes se přesuneme do Portugalska a zjistíme, zda se tady situace změnila.