Seakajak

Naše putování jsme započali po tzv. Pacific Inside Passage a dostali jsme se až k ostrovu Hunter Island. Dnes naše putování pokračuje a také skončí. Doplujeme až na Aljašku a na úplný závěr splujeme v jejím vnitrozemí řeku Yukon oděnou úžasnými podzimními barvami.

Pacific Inside Passage není úplně jasně daná vodní cesta. Jedná se o tisíc mil (1900 km) dlouhý plavební koridor mezi pevninou a ostrovy na trase ze Seattlu ve státě Washington až do Skagway v nejsevernější zátoce jihovýchodní Aljašky. Malé i velké ostrovy většinou chrání příbřežní vody před otevřeným Pacifikem, a tím tuhle vodní cestu vymezují.

Pádlování na moři neboli seakayaking je pro někoho životním koníčkem, pro někoho „jen“ zpestřením tréninku v době temna a sněhu. Vzhledem k tomu, že rok 2017 jsem trávil na studijním pobytu v Trondheimu, měl jsem zimy i temna v té době víc než dost.

Po zkušenostech ze Sibiře, kde nás musel od řeky dostat vrtulník, a z Řecka, kde nás spláchla do moře přívalová bouřka, jsme si řekli, že se budeme držet při zemi. Tedy „při domově“. Proto jsme zase zvolili náš nejoblíbenější seakayakový výlet se zaměřením na krásy říčních údolí, i když v nich řeka nebouří v peřejích. Konec konců Zimní Slapy nebo Troja – Mělník jsou taky na řece.

Ostrovy omývané Tyrhénským mořem jsou vodákům dobře známé. Nádherná a divoká Korsika, protkaná hlubokými kaňony s divokou vodou, Elba s pobřežím jako stvořeným pro obeplutí na mořském kajaku a pak Sardinie.

Je třicet let po „sametové“ revoluci. Dnešní, vlastně i více než třicetiletí, jedinci nepamatují, jaké to bylo, když jsme nemohli cestovat. Jedna z možností, bylo vycestovat na západ se sportem. To se mi několikrát podařilo a tím vznikla neodolatelná touha opět se podívat za „železnou oponu“.

V předvečer 30. výročí Sametové revoluce nakládáme seakajaky a míříme ku Praze. Nejedeme na Václavák ani na Hrad. Jedeme do „HáGéčka“ na návštěvu k vodákům do Vodácké ulice vedle vodáckého slalomového kanálu v Troji. Slíbený táborák už plápolá a jeho sálavé teplo se stává s padající tmou a přituhující zimou vcelku atraktivním artiklem.

Do Řecka na Sporady se vydáváme po moři. Tedy, ne že bychom se tam snad chystali dopádlovat, lepší volbou je trajekt.

Když českému vodákovi řeknete Norsko, většinou si jako první vybaví divoké řeky, u těch znalejších uslyšíte i jejich jména. Ano, Norsko je celosvětově proslulou destinací pro splouvání divoké vody ať už při raftingu nebo na kajacích, a je jí právem, protože čistota a krása tamních řek je dechberoucí. Norsko je ale také státem s neuvěřitelně dlouhým, pestrým a čistým mořským pobřežím, které nabízí vodákům mnoho zajímavých zážitků. Asi každý bude alespoň trochu znát Lofoty, ale krásných míst, na která se relativně snadno může podívat téměř kdokoliv, je V Norsku mnohem víc. Pojďme si některá představit.

Nevěřte doktorovi, který vám při zákroku řekne: Teď to trochu štípne. Všichni víme, že to bude bolet jako ku***. Tak stejně nevěřte instruktorovi na seakayaku, který vám řekne: „Teď se trochu zhoupne“. Přesně tohle se mohlo stát účastníkům seakayakového semináře na německé Rujáně. Nicméně všichni byli tak nadšení na pádlování a cvičení na vodě, že nějaké to pádlování hlavou dolů nebo zhoupnutí nemohlo nikoho rozhodit. A nerozhodilo. Co se tedy na semináři doopravdy dělo?

Poprvé když mi táta řekl, že pojedeme do Švédska, nevěděla jsem, co si mám představit. Čekala jsem moře a velikánské vlny a taky že tam budou třeba tuleni. Cesta tam se mi líbila, hlavně trajekt byl parádní a docela to houpalo. Péťa v noci spadla z postele, jak moc to houpalo.

Co je horší – lidožrout nebo krokodýl? Tuhle otázku jsme si kladli před naší cestou. Dá se říct, že větší strach je dnes z krokodýlů. Papua je sice stále spojována s pojídáním lidského masa, ale dnes už si Papuánci svůj jídelníček touto lahůdkou tak často neobohacují. A navíc útoky krokodýlů jsou v oblasti zaznamenávány mnohem častěji.

Pádlovat do Jižní Ameriky se jezdí skoro kamkoli, jen Brazílie jako by byla zapomenuta. Konalo se tam MS ve slalomu v roce 1997 v Tres Coroas a v raftingu v roce 2014 na Foz do Iguaçú, tedy umělém kanálu. V roce 2016 zde proběhly letní olympijské hry a v letošním roce v Rio de Janeiru MS ve vodním slalomu. O řekách se moc nevědělo. Vítek Vaníček, který v Brazílii žije už víc než desítku let, nás přece jen přesvědčil, že by výprava mohla stát za to, a to jak na řeky, tak hlavně na seakajak na moři.

Neobyčejně malebná oblast Malborough Sounds je jakousi vstupní branou na nádherný Jižní ostrov Nového Zélandu. Je to přesně jedna z těch oblastí, kde se dá zastavit třeba na týden a za pěkného počasí bude pořád co nového objevovat.

Ostrov na pomezí Atlantského a Severního ledového oceánu si pro svou seakajakářskou výpravu vybrali Natalie a Michal Maděrovi. Během 70 dní upádlovali úctyhodných 1500 km, často za půlnočního slunce na rozbouřeném moři a v silném protivětru.