Seakajak

V předvečer 30. výročí Sametové revoluce nakládáme seakajaky a míříme ku Praze. Nejedeme na Václavák ani na Hrad. Jedeme do „HáGéčka“ na návštěvu k vodákům do Vodácké ulice vedle vodáckého slalomového kanálu v Troji. Slíbený táborák už plápolá a jeho sálavé teplo se stává s padající tmou a přituhující zimou vcelku atraktivním artiklem.

Do Řecka na Sporady se vydáváme po moři. Tedy, ne že bychom se tam snad chystali dopádlovat, lepší volbou je trajekt.

Když českému vodákovi řeknete Norsko, většinou si jako první vybaví divoké řeky, u těch znalejších uslyšíte i jejich jména. Ano, Norsko je celosvětově proslulou destinací pro splouvání divoké vody ať už při raftingu nebo na kajacích, a je jí právem, protože čistota a krása tamních řek je dechberoucí. Norsko je ale také státem s neuvěřitelně dlouhým, pestrým a čistým mořským pobřežím, které nabízí vodákům mnoho zajímavých zážitků. Asi každý bude alespoň trochu znát Lofoty, ale krásných míst, na která se relativně snadno může podívat téměř kdokoliv, je V Norsku mnohem víc. Pojďme si některá představit.

Nevěřte doktorovi, který vám při zákroku řekne: Teď to trochu štípne. Všichni víme, že to bude bolet jako ku***. Tak stejně nevěřte instruktorovi na seakayaku, který vám řekne: „Teď se trochu zhoupne“. Přesně tohle se mohlo stát účastníkům seakayakového semináře na německé Rujáně. Nicméně všichni byli tak nadšení na pádlování a cvičení na vodě, že nějaké to pádlování hlavou dolů nebo zhoupnutí nemohlo nikoho rozhodit. A nerozhodilo. Co se tedy na semináři doopravdy dělo?

Poprvé když mi táta řekl, že pojedeme do Švédska, nevěděla jsem, co si mám představit. Čekala jsem moře a velikánské vlny a taky že tam budou třeba tuleni. Cesta tam se mi líbila, hlavně trajekt byl parádní a docela to houpalo. Péťa v noci spadla z postele, jak moc to houpalo.

Co je horší – lidožrout nebo krokodýl? Tuhle otázku jsme si kladli před naší cestou. Dá se říct, že větší strach je dnes z krokodýlů. Papua je sice stále spojována s pojídáním lidského masa, ale dnes už si Papuánci svůj jídelníček touto lahůdkou tak často neobohacují. A navíc útoky krokodýlů jsou v oblasti zaznamenávány mnohem častěji.

Pádlovat do Jižní Ameriky se jezdí skoro kamkoli, jen Brazílie jako by byla zapomenuta. Konalo se tam MS ve slalomu v roce 1997 v Tres Coroas a v raftingu v roce 2014 na Foz do Iguaçú, tedy umělém kanálu. V roce 2016 zde proběhly letní olympijské hry a v letošním roce v Rio de Janeiru MS ve vodním slalomu. O řekách se moc nevědělo. Vítek Vaníček, který v Brazílii žije už víc než desítku let, nás přece jen přesvědčil, že by výprava mohla stát za to, a to jak na řeky, tak hlavně na seakajak na moři.

Neobyčejně malebná oblast Malborough Sounds je jakousi vstupní branou na nádherný Jižní ostrov Nového Zélandu. Je to přesně jedna z těch oblastí, kde se dá zastavit třeba na týden a za pěkného počasí bude pořád co nového objevovat.

Ostrov na pomezí Atlantského a Severního ledového oceánu si pro svou seakajakářskou výpravu vybrali Natalie a Michal Maděrovi. Během 70 dní upádlovali úctyhodných 1500 km, často za půlnočního slunce na rozbouřeném moři a v silném protivětru.

Azory. Portugalský klenot ležící 1500 km od Lisabonu v klidných vodách Atlantského oceánu v oblasti nazývané Makaronézie. Právem jsou označovány jako ostrovy věčného jara díky své bujné vegetaci a mírnému klimatu. Autenticitu drsné divočiny podtrhuje vulkanický ráz krajiny a zelené stráně vysokých kopců kolem vodních ploch.

Začátkem listopadu již tradičně patřila řeka v Týně nad Vltavou závodům na mořských kajacích zvaným O Vltavotýnskou kremroli. I přes dopolední mrholení se sešlo na startu 55 různých plavidel.

Po několika dnech řízení z amerického Michiganu, kde občas bydlím, jsem dorazil až na ostrov Vancouver v kanadské Britské Kolumbii. V městě Port Alberni dobrá silnice končila a do asi 100 km vzdálené osady Bamfield pokračovala jen dřevařská silnice.

Je to už dávno, co jsem prvně cestoval do Skandinávie. První cesty mířily za nejatraktivnějšími oblastmi ležícími až v dalekém Norsku. Kouzlo hlubokých fjordů, modravých ledovců, divokých řek či tisíců vodopádů působilo jako magnet. Bylo tak silné, že cestou za krásami severu nedovolovalo byť krátkou zastávku v „nudném rovinatém Švédsku“. To se ale později změnilo.

Honza Hocek je cestovatel, profesionální průvodce a fotograf, který se při focení zaměřuje zejména na krajinu, přírodu a divoká zvířata. Je autorem knih Nejhezčí túry světa a Nejhezčí místa světa a vydání třetí autorské knihy už pomalu klepe na dveře. O polárních oblastech Honza mimo jiné říká, že jsou silně návykové. Pokud byste se o Antarktidě nejen z kokpitu seakajaku rádi dozvěděli více, zajděte v listopadu na Honzovu přednášku v rámci cestovatelského festivalu Obzory (www.festivalobzory.cz).

Na moře do Chorvatska se dá jet kdykoliv během roku a vždycky to bude stát za to. Snížák a Bouzíno tam vyrazili hned po Štědrém dnu na rychlou otočku a zklamaní rozhodně nebyli. Část ostrova Krk jim přichystala nejeden zajímavý zážitek.