Seakajak

Dne 22. února 2021 zemřel ve věku 74 let při výstupu na Kilimandžáro polský dobrodruh Aleksander „Olek“ Doba, který byl známý hlavně svými přeplavbami Atlantského oceánu. Naše redakce měla tu čest udělat s Olekem rozhovor v roce 2015, kdy získal ocenění Dobrodruh roku od National Geographic a kdy měl za sebou teprve dvě přeplavby Atlantiku. Tento rozhovor vám nyní přinášíme jako vzpomínku na Oleka a jeho neuvěřitelný život.

Původně jsme sice neplánovali žádnou delší expedici, jen pár kratších výletů. Jenomže když Natalie jedno podzimní odpoledne probírala po skypu pádlování a plány na léto s Freyou, která nadhodila, že už má parťáky na červen a srpen, ale ještě jí zbývá obsadit červenec, Natalie mě hned dohodila s tím, že tam nic nemám a v práci beztak volno dostanu. A tak jsem část léta strávil na Aljašce s Freyou.

Stanislav Chládek *13. 10. 1937 +25. 11. 2020

Cílem akce bylo konečně s dětmi propádlovat St. Anna archipelago. Děti jsou o dva roky starší než při prvním pokusu, předpověď počasí vypadala příznivě a nic by tedy nemělo bránit úspěchu expedice.

Český seakajakář už má rok napřed v kalendáři zaškrtnutá data na tradiční akce jako Praha – Mělník, Sea Kajakové Sympozium a jiné další. Loni se mi povedlo se zúčastnit podobné akce v Brazílii. Akce, která mě překvapila úrovní organizace a relativně vysokým počtem účastníků i přes zcela neformální svolání přes sociální sítě (každý správný Brazilec je členem minimálně desítky regionálních skupin na sociálních sítích a u vodáků tomu není jinak).

V první řadě lyžař a horolezec Jirka Havel se k vodě dostal paradoxně až vinou vážného úrazu, kdy mu v necelých 40 letech odumřely nervy v pravé noze a zůstala výrazně omezena její pohyblivost.

Jelikož mé plány na trek v Gruzii vzaly díky „koronavirové krizi“ za své, rozhodla jsem se, že kromě trekkingu, cyklistiky a běžkování využiji svého dalšího koníčka, a to splouvání řek.

Že je ten nadpis úplná blbost? Není. A snad vám to na dalších řádcích dokážu.

Čeští vodáci úspěšně zdolávají řeky, jezera a oceány v řadě zemí všech kontinentů, ale Brazílie zatím podle všeho zůstává trochu stranou jejich zájmu. A to je zemí pro české vodáky zaslíbenou.

Naše putování jsme započali po tzv. Pacific Inside Passage a dostali jsme se až k ostrovu Hunter Island. Dnes naše putování pokračuje a také skončí. Doplujeme až na Aljašku a na úplný závěr splujeme v jejím vnitrozemí řeku Yukon oděnou úžasnými podzimními barvami.

Pacific Inside Passage není úplně jasně daná vodní cesta. Jedná se o tisíc mil (1900 km) dlouhý plavební koridor mezi pevninou a ostrovy na trase ze Seattlu ve státě Washington až do Skagway v nejsevernější zátoce jihovýchodní Aljašky. Malé i velké ostrovy většinou chrání příbřežní vody před otevřeným Pacifikem, a tím tuhle vodní cestu vymezují.

Pádlování na moři neboli seakayaking je pro někoho životním koníčkem, pro někoho „jen“ zpestřením tréninku v době temna a sněhu. Vzhledem k tomu, že rok 2017 jsem trávil na studijním pobytu v Trondheimu, měl jsem zimy i temna v té době víc než dost.

Po zkušenostech ze Sibiře, kde nás musel od řeky dostat vrtulník, a z Řecka, kde nás spláchla do moře přívalová bouřka, jsme si řekli, že se budeme držet při zemi. Tedy „při domově“. Proto jsme zase zvolili náš nejoblíbenější seakayakový výlet se zaměřením na krásy říčních údolí, i když v nich řeka nebouří v peřejích. Konec konců Zimní Slapy nebo Troja – Mělník jsou taky na řece.

Ostrovy omývané Tyrhénským mořem jsou vodákům dobře známé. Nádherná a divoká Korsika, protkaná hlubokými kaňony s divokou vodou, Elba s pobřežím jako stvořeným pro obeplutí na mořském kajaku a pak Sardinie.

Je třicet let po „sametové“ revoluci. Dnešní, vlastně i více než třicetiletí, jedinci nepamatují, jaké to bylo, když jsme nemohli cestovat. Jedna z možností, bylo vycestovat na západ se sportem. To se mi několikrát podařilo a tím vznikla neodolatelná touha opět se podívat za „železnou oponu“.