Když jsem si v posledním loňském vydání časopisu Země Světa, jež bylo věnováno Polsku, přečetl o Benátkách severu, neváhal jsem ani chvíli a musel jsem v mapě ověřit, jestli se městu Wrocław, jak se Vratislav v polštině jmenuje, takto přezdívá kvůli počtu vodních kanálů. A světe div se, je to tak. Stačilo najít vhodný termín, zabalit dvojici nafukovacích kajaků Aurion a Swing 1, parťáka Bouzína a vyrazit.
Najväčší prírodný kaňon v strednej Európe. Ako nádherne to znie. A čo potom, keď si človek tento skvost splaví na nejakej lodi alebo tradičnej drevenej plti, čím na toto nádherné miesto získa úplne iný pohľad. Pritom sa nejedná o žiaden náročný podnik, ten kaňon je totiž na Slovensku v pohorí Pieniny, jeho stredom preteká pohraničná rieka Dunajec a je celý rad spôsobov ako ho zdolať.
Slapská přehrada, jedna z největších vodních nádrží v České republice, se rozprostírá v nádherné krajině středních Čech na řece Vltavě. Každoročně přiláká tisíce turistů, sportovců a rodin, které sem přijíždějí hledat aktivní dovolenou, relaxaci a kontakt s přírodou. S délkou téměř 44 kilometrů nabízí nepřeberné množství možností pro koupání a vodní sporty.
Soča je slovinskou chloubou, o které již psalo nespočet místních básníků a prozaiků. Pramení v srdci Julských Alp, na začátku klikaté silnice na sedlo Vršič, které je rájem pro alpinisty a vysokohorské turisty ve všech ročních obdobích. První metry Soči jsou krásné, ale pro vodáky nezajímavé vodopády, které jsou, současně s pramenem, téměř neustále obklopeny zástupy turistů všech věkových kategorií.
Jakmile nastane víkend, hrnou se k polským hranicím tisíce aut za levnými nákupy. Tvoří se kolony a Poláci se smíšenými pocity sledují, jak mizí zboží z regálů obchodů, které mají za rohem. Obchodník se raduje, starousedlík krčí rameny. Ti starší pamatují časy, kdy jezdili do Československa, jelikož v jejich zemi nic nebylo nebo to bylo příliš drahé. Karta se obrátila.
Duben a květen je obdobím, kdy vodáci každoročně odemykají řeky po zimním odpočinku. Nejinak tomu bude i na Ohři.
Řeka Salza – jen málokterý vodák o ní ještě neslyšel. Nachází se v severním Štýrsku a dělí svým tokem pohoří Hochschwab a Göstlingské alpy. Její pramen se nalézá nedaleko poutního místa Mariazell pod horou Ulreichsberg ve výšce asi 1800 m n. m. Dlouhá je 80 km a ústí do řeky Enns. Průzračnou vodu jako je zde, již najdete jen málokde.
Nechat se vysadit uprostřed džungle v Amazonii, kde stovky kilometrů daleko není lidská noha, a vydat se v neznámu sjíždět na nafukovací kánoi 220 kilometrů po řece plné piraní, kde je pár úseků s obtížností až WWIV, a když se cokoliv stane, záchrana je prakticky nemožná? „To může skutečně jen šílený dobrodruh nebo blázen. Já sice dobrodruh jsem, ale ne zase takový,“ tohle byla nejčastější odpověď, když jsme sháněli s sebou na vodu parťáky.
Vrtulník nás přenesl přes zasněžené hory. Pak jsme z výšky sledovali divokou říčku, která skákala přes vodopády k jezeru. Tam, kde se řeka vlévala do jezera, jsme přistáli na písečné pláži. Vyházeli jsme z vrtulníku balíky s loděmi a lodní pytle s vybavením. Vrtulník se vznesl a tím se přetrhlo naše pouto s civilizací. Zůstali jsme odkázaní jen sami na sebe a naše lodě.
Jako místní rodák a v rámci každodenního dojíždění do práce jsem léta pokukoval po potocích okolo cesty, jakmile drobet více zapršelo. Občas se v nich objevila voda, ale zima, nedostatek času nebo možnost vydat se na lepší terény odsunovaly splutí na jindy. Když totiž tečou strouhy, teče i ledacos zajímavého.
Druhá najdlhšia a najrýchlejšie tečúca rieka v Škótsku – Spey – má dĺžku 172 kilometrov a nájdete ju na severovýchode krajiny. Za jej začiatok sa považuje priehrada Spey v Corrieyairack forest, odkiaľ voľne tečie až do Severného mora. Počas svojej cesty Spey klesne o 380 výškových metrov a je to jediná rieka v Škótsku, ktorá s približovaním sa k Severnému moru naberá na rýchlosti.
Tato výprava s Petrem a se Slonem se původně měla uskutečnit už před nějakou obou, ale Covid a další věci tomu chtěly jinak. Nakonec to ale přece jenom vyšlo a zaběhnutý cyklus Balkán – západ nám tentokrát jasně velel vydat se na Balkán.
Černá Hora. Malá země na Balkáně, která oplývá nádhernou přírodou a především řekou Tarou, někdy přezdívanou Slza Evropy, která se zarývá do země ve svém 1 300 metrů hlubokém vápencovém kaňonu.
Tom dostal jednou nápad,
když přestal v boudě chrápat,
že má se něco stát,
a že byl kluk jak jedle,
tak rozhodnul se hnedle
a odjel na Západ.
Zlatokop Tom
Mohla by to být pohádka.
Ale není.
Naštěstí.