Turistika

Lety omšelý nápis na podlouhlém, přízemním, oprýskaném stavení, na pravém břehu Sázavy, mezi Hvězdonicemi a Čerčany, lákal jistě od nepaměti žíznivé pohledy všech, tudy propluvších vodáků.

V první řadě lyžař a horolezec Jirka Havel se k vodě dostal paradoxně až vinou vážného úrazu, kdy mu v necelých 40 letech odumřely nervy v pravé noze a zůstala výrazně omezena její pohyblivost.

Ke každému létu neodmyslitelně patří sjezd vody. Vodáctví má u Lotrů dlouhou tradici, proto jsme se s našimi staršími kluky na takové vodácké dobrodružství vydali.

Psáno pro potěchu vodáků, ale i pro pobavení nevodáků. O tom, kterak vodák může doplnit posádku nejen do lodi, ale i do života…

Od chvíle, kdy jsem v jednom článku od Honzy Bašty alias Chobotničáka viděl fotku Labe tekoucího jen pár set metrů před hospitálem Kuks, vyhlášenou východočeskou památkou, měl jsem tenhle úsek v hlavě. Jako obvykle to trvalo, než se všechno sešlo, ale onen den nadešel a ani by mě nenapadlo, že si Labe spluju hned dvakrát brzy po sobě. Ale popořadě.

Jablonecká společnost Sundisk, provozující mimo jiné i síť základen s půjčovnami lodí Sundisk Family na Jizeře, Nise a Dyji, se stala od 1. 7. majitelem hotelu Spálov a přilehlé historické chatky na soutoku Kamenice a Jizery.

Pohled do obrazovky počítače má hodně daleko k zasněnému pohledu na šplouchající peřeje, jazyk, který tě vtáhne do proudu řeky a ta tě unáší romantickou krajinou. Řekl bych, že zatímco řeka člověka nabíjí energií, počítač je spíše takový ozařovač, který energii vysává. Přesto však klávesnice a myš spolu s obrazovkou, i když jsou tak vzdáleny vodáckému prožitku, směrují přídě kajaků a kánoí. Nevěříte?

Jelikož mé plány na trek v Gruzii vzaly díky „koronavirové krizi“ za své, rozhodla jsem se, že kromě trekkingu, cyklistiky a běžkování využiji svého dalšího koníčka, a to splouvání řek.

Že je ten nadpis úplná blbost? Není. A snad vám to na dalších řádcích dokážu.

Už když na jaře letošního roku probleskla médii zpráva, že výstavba MVE na jezu u Papouščí skály na Vltavě vodáky neomezí, věděl jsem, že to bude průser. Očití svědci v tomto směru žádné uklidňující zprávy rozhodně nepřinášeli, a tak když jsem teď jel náhodou kolem – čistě jako cestující nevodák – rozhodl jsem se na to podívat sám.

Každý rok se se začátkem vodácké sezony na internetových diskuzích nebo ve vodáckých skupinách na sociálních sítích objevují dotazy od lidí, kteří vyrážejí NA VODU! poprvé nebo nemají dostatek zkušeností. Je to dobře a jsme za to rádi, protože lepší je se zeptat, než se hořce poučit až na řece, kdy už může být pozdě. A právě pro začínající a méně zkušené vodáky je zdarma připraven letní vodácký průvodce NA VODU!, ve kterém by měli najít odpovědi na své otázky i něco navíc.

Sucho posledních let začalo tlačit české vodáky na toky, kterými dříve trochu opovrhovali. Většinou se totiž jedná o mírně proudící nebo téměř netekoucí vody, které nejsou náchylné na sucho díky častým jezům. Mezi těmito úseky se ale najde i jedna parádní výjimka. Jez tu nepotkáte ani jeden, ale voda tu teče tak rychle, že by se za to nemusela stydět ani kdejaká peřejnatější voda a vždycky jí bude dostatek. Že je to nesmysl? Tak zkuste Labe okolo Děčína.

Tušíte, jaké řece se říká moravská Amazonka? No přece Zámecké Dyji. Že jsem vám moc nepomohl? To je ta řeka, která protéká jen kousek od zámku Lednice. A taky je to řeka, která teče skrz krásné lužní lesy – odtud si právě vysloužila přirovnání ke světovému veletoku, ale to pochopíte, až po ní poplujete. A na závěr to nejhlavnější, je to řeka, která má vodu celý rok.

Léto je v plném proudu a ve vodáckých skupinách na Facebooku se co chvíli objeví dotazy na téma „Jedeme prvně na vodu, kam máme jet? Která řeka je pro děti nejlepší? Co si máme vzít s sebou?“ a podobné. Aby také ne, sluncem prozářené fotky na kánoi či u stánku s osvěžujícím drinkem zaplavují každoročně internet a navozují dojem, že není bezstarostnější zábavy než sjíždění řeky. Možná rizika si připouští opravdu málokdo (ať již z neznalosti situace, nebo z nezodpovědnosti), většinou se končí u toho, že děti mají vesty a jsme tak v úplném bezpečí. Přitom stačí opravdu málo a z pohodové dovolené se může rázem stát noční můra, kterou se pak na internetu chlubit určitě nebudeme.

Při červnovém splutí klasického úseku z Vrútek do Strečna mě překvapilo množství vody u nasedacího místa na soutoku s řekou Turiec a fakt, že obvyklý přítok od elektrárny pod dálničním mostem nedává ani kapku.