Sucho posledních let začalo tlačit české vodáky na toky, kterými dříve trochu opovrhovali. Většinou se totiž jedná o mírně proudící nebo téměř netekoucí vody, které nejsou náchylné na sucho díky častým jezům. Mezi těmito úseky se ale najde i jedna parádní výjimka. Jez tu nepotkáte ani jeden, ale voda tu teče tak rychle, že by se za to nemusela stydět ani kdejaká peřejnatější voda a vždycky jí bude dostatek. Že je to nesmysl? Tak zkuste Labe okolo Děčína.
Tušíte, jaké řece se říká moravská Amazonka? No přece Zámecké Dyji. Že jsem vám moc nepomohl? To je ta řeka, která protéká jen kousek od zámku Lednice. A taky je to řeka, která teče skrz krásné lužní lesy – odtud si právě vysloužila přirovnání ke světovému veletoku, ale to pochopíte, až po ní poplujete. A na závěr to nejhlavnější, je to řeka, která má vodu celý rok.
Léto je v plném proudu a ve vodáckých skupinách na Facebooku se co chvíli objeví dotazy na téma „Jedeme prvně na vodu, kam máme jet? Která řeka je pro děti nejlepší? Co si máme vzít s sebou?“ a podobné. Aby také ne, sluncem prozářené fotky na kánoi či u stánku s osvěžujícím drinkem zaplavují každoročně internet a navozují dojem, že není bezstarostnější zábavy než sjíždění řeky. Možná rizika si připouští opravdu málokdo (ať již z neznalosti situace, nebo z nezodpovědnosti), většinou se končí u toho, že děti mají vesty a jsme tak v úplném bezpečí. Přitom stačí opravdu málo a z pohodové dovolené se může rázem stát noční můra, kterou se pak na internetu chlubit určitě nebudeme.
Při červnovém splutí klasického úseku z Vrútek do Strečna mě překvapilo množství vody u nasedacího místa na soutoku s řekou Turiec a fakt, že obvyklý přítok od elektrárny pod dálničním mostem nedává ani kapku.
Je osm hodin večer 27. května a svým autem parkuji na posledním volném místě na parkovišti v Českém Šternberku. Normálně poloprázdné parkoviště je teď plné aut vodáků, kteří vyráží stejně jako já na noční plavbu se Sambou po Sázavě.
K úsekům našich řek, s nimiž se dá počítat i v létě, patří dolní Opava mezi městem Kravaře a ústím do Odry v Ostravě. Vzhledem k jeho délce, která není ani 30 km, by nebyl velký problém sjet ho během jednoho dne. Pokud se ale nechceme nikam hnát, můžeme tu strávit pohodový vodácký víkend a tohle byl přesně náš plán.
Když vám někdo řekne, že absolvoval Veverčí stezku, budete pravděpodobně očekávat nějaký zajímavý trek nebo delší pěší výlet, možná s návštěvou rozhledny umístěné na stromě.
Kdo ví, kdy se to v člověku tak nějak rozhodne, že bude k něčemu dycinky tíhnout. Zkrátka mít „to“ rád. Určitě už někdy v dětství, ale ten konkrétní moment, ten se asi povede jen málokdy přesně odchytit.
Vodák je tvor většinou společenský, sportovní a leckdy i romantický. Chce pádlovat na fajn řece, pak postavit stan, zahrát na kytaru, opéct něco dobrého na ohni nebo s kámoši skočit do hospůdky a zapomenout na to, že existuje nějaká práce a politika. Jsme rádi, že máme řeky, které mají i v létě vodu, sjízdné jezy, spousty tábořišť, hospůdek a dalších dnešních vymožeností. Můžeme si půjčit loď na horním toku a dole ji zase vrátit. Prostě pohoda. Jenže možná už jste také zažili některý z následujících příběhů…
Když se člověku řekne nebezpečí na řece, asi mu automaticky jako první asociace naskočí jez. Ano, na našich turistických řekách jsou jezy skutečně těmi největšími strašáky a jsou jimi právem. Pojďme si trochu popsat chování vody v jezu a co dokáže taková voda s plavajícím člověkem udělat. Třeba vám to pomůže vyvarovat se zbytečné nebezpečné situace.
Tohle není řeka pro fajnovky a pivní raftové posádky!
Malý Dunaj je navzdory svému názvu poměrně velkým vodním tokem. Jméno jeho nejsilnějšího přítoku ve mně vyvolalo romantické představy: Černá Voda přece protékala podzemím Foglarových Stínadel.
Je až neuvěřitelné, co všechno tenhle člověk dokáže stíhat. Aktivní outdoorový sportovec, frontman v kapele Maršál Bazén, podnikatel a spolumajitel rodinné firmy SUNDISK v loňském roce oslavil krásné 60. narozeniny.
Zažloutlé stránky starých listin vyprávějí o časech, kdy do šerého hvozdu rozeklané Vysočiny začali přicházet první lidé. Vydali se od Brna proti proudu veliké Černé řeky – Švarcavy – Svratky.
Možná jste o téhle jihočeské řece nikdy neslyšeli, stejně tak je možné, že jste ji jeli, jen o tom nevíte. Často totiž bývá mylně nazývána Lužnicí. Nežárka vzniká soutokem Kamenice a Žirovnice u Jarošova, ale vodáci ji většinou znají až o pár kilometrů níž – od místa, kde se do ní vlévá Nová řeka.